Článek
Dlouho jsem si myslela, že je se mnou něco špatně.
Že jsem: málo disciplinovaná, málo důsledná, málo dospělá, málo schopná zvládat běžné věci.
Že prostě neumím fungovat jako ostatní.
Věci, které mi celý život tak nějak komplikovali.
Zapomínání. Odkládání. Chaos v hlavě. Neschopnost začít. Neschopnost skončit. Všechno na poslední chvíli. Všechno ve stresu.
Všechno s pocitem, že ostatní to mají jednodušší.
Ve škole. V práci. Doma.
Myslela jsem, že jsem prostě slabší typ
Říkala jsem si: „Musíš se víc snažit.“ „Musíš se víc hlídat.“ „Musíš se víc ovládat.“
A když to nešlo: „Jsi neschopná.“
Pak přišly děti
A všechno se znásobilo. Hluk. Povinnosti. Termíny. Rozhodování. Nepřetržitý provoz.
Najednou už nešlo věci „nějak dohánět“.
Najednou jsem byla pořád pozadu. Unavená. Ztracená. Přetížená.
A pak jsem poprvé slyšela něco, co do sebe zapadalo
Ne jako diagnózu. Spíš jako vysvětlení.
Že existují lidé, kteří: nejsou líní, nejsou hloupí, nejsou nezodpovědní.
Jen jejich hlava pracuje jinak. Že nejsou rozbití. Jen dlouho žili bez návodu.
Když jsem byla dítě tohle se vůbec neřešilo a v době když se to řešit začalo, tak jenom u dětí. Ale bylo to i dřív, jen ty děti jsou teď už dospělé a nikdo jim to nikdy neřekl.
Najednou mi dával smysl celý můj život
Proč jsem: všechno odkládala, měla výkyvy výkonu a nálad, byla schopná jet na sto procent nebo vůbec. Měla chaos v papírech i myšlenkách. Byla vyčerpaná i po „obyčejném“ dni
Najednou to nebyl charakterový fail.
Byl to vzorec.
Neříkám, že mám odpovědi
Teprve to zjišťuju. Teprve se učím přestat se nenávidět za věci, které mi nejdou. Teprve se učím: nemluvit na sebe jako na nepřítele.
Kdybych to věděla dřív…
Možná bych si tolik nenadávala. Možná bych nebyla tak přísná. Možná bych si tolik nemyslela, že jsem rozbitá.
Ale naše generace se tohle často nedozvěděla.
Holky měly být hodné. Tiché. Snaživé.
Ne přetížené.
Dnes už si říkám něco jiného
Ne: „Jsi neschopná.“ Ale: „Je toho na tebe hodně.“
„Funguješ jinak.“ „A to neznamená hůř.“
Pokud se v tom poznáváš, možná nejsi líná.
Možná jsi jen celý život běžela bez mapy a prostě a jednoduše máš ADHD, ikdyž Ti je třeba 31 let jako mě a doteď jsi to netušila.
