Článek
Nebudeme si nic namlouvat, zažíváme to všichni. Závislost na mobilech a sociálních sítích těžko prohráváme, a to i my, co si uvědomujeme, jaký je to problém. Jenomže naše děti si to neuvědomují a nemají reálnou šanci se z toho samy dostat. Proč se tedy bráníme udělat potřebné věci? Protože se toho bojíme sami, nebo se bojí politici, že už je nikdo nezvolí? Přitom to všichni vidíme stejně.
Sociálními sítěmi se napříč světem šíří zlo a negace všeho a všech. K tomu se připojují média, která již generace moc dobře vědí, že dobrá zpráva není zprava. Ty špatné se šíří samy, ty dobré se nečtou. Je to lavina, kterou soudný dospělý člověk dokáže minimálně odklonit ze svého bodu zájmu, tedy snad, ale i tak se to na nás řítí ze všech stran.
Dědeček si ráno koupil noviny. My nemusíme ani vstát z postele
Můj dědeček si ráno vyzvedl ve své schránce noviny a přečetl si co nového se včera stalo doma i ve světě. Tisk filtroval minimálně množství informací, o kvalitě se nebavím. Dnes se na australském venkově zřítí dům a během minuty ví každý a všude, kolik tam zahynulo dětí. V každé rodině, každý člen, na každém gauči, v každém dětském pokoji, v každém mobilu.
Problémem není jen valící se množství informací, ale také jejich druh. Sociální sítě jsou částečně cenzurované, jiné nikoli. Opět nehodnotím, co je dobře. V té záplavě všech dostupných informací a času, které naše děti čučí do přístrojů, zvolna zanikají výzkumy a prokázané skutečnosti negativního dopadu na neurologický stav dětí.
Postavíme se tomu, nebo budeme tiše přihlížet?
Osobně si myslím, že valná většina rodičů by uvítala, kdyby jejich děti vyrůstaly bez světa sociálních sítí. Alespoň kolem sebe pozoruji, že se vesměs shodujeme, většinově. Výjimky se najdou, ale o zdravém rozumu těchto lidí si myslím své i bez ohledu na sociální sítě a jejich dopady. Lidé v mém okolí, které respektuji a vážím si jich, mají jasno.
Dětí s psychickými problémy raketově přibývá úměrně tomu, jak nedostupní jsou dětští psychologové a psychiatři. To je fakt ověřený naší osobní rodinnou zkušeností v uplynulých letech. Pokusy o sebevraždu či silné deprese nejsou u dospívajících ničím dramaticky neobvyklým. Opravdu proti tomu nic neuděláme? Mobil drží děti v ruce v podstatě nonstop.
Otázkou zní, jestli se najde odvážný politik, který si vezme zákaz sociálních sítí jako téma, půjde s kůží na trh a zda se najde dost dalších, kteří proto zvednou ruku. A teď hurá do mě, v diskuzi se o sobě jistě dozvím spoustu nových informací. Je totiž těžké zakazovat něco, na čem jsme závislí i my, dospěláci.
