Článek
Eva Bosáková se narodila 18. prosince 1931 v Mladé Boleslavi. Narodila se do sportovně založené rodiny. Její otec Alois Věchet byl vynikajícím sokolským gymnastou, který se roce 1936 zúčastnil olympijských her v Berlíně. Eva šla ve stopách svého otce, který se později stal i jejím soukromým trenérem. Jako malá se věnovala gymnastice, byla výtečná krasobruslařka a jeden čas hrála závodně házenou. Její srdce však stále toužilo po gymnastice, které se také začala profesionálně věnovat. Otec jí pomohl zajistit kvalitního trenéra Luboše Ogouna, který Evu připravoval na její první velké úspěchy. Říká se, že neměl k ráně daleko a Evu motivoval fackami.
První sportovní úspěch se dostavil v roce 1949. To se zařadila na první místo v kategorii dorostenek v přeboru Československé obce sokolské. V té době dokončovala své studium na gymnáziu a připravovala se na přijímací zkoušky na Fakultu tělesné výchovy a sportu. O rok později Eva Bosáková reprezentovala Československo při mezinárodním utkání s Rumunskem. Měla skutečně velké ambice a chtěla být v tom, co dělá, nejlepší. Sport byl její vášní a věnovala se mu v každé volné chvíli. Nikdy se nespokojila s malými závody a její sen byl mnohem větší. Chtěla se zúčastnit olympijských her v Helsinkách. Ty se konaly v roce 1952. A svůj sen si skutečně splnila.
Eva Bosáková v roce 1961, kdy získala svůj další velký úspěch na Mistrovství světa.
Dostala se na olympiádu a zažila první velký problém
Stala se jednou z nejúspěšnějších gymnastek z Československa a získala bronzovou medaili. V té době jí bylo pouhých 21 let. Krátce poté, co se vrátila z olympijských her v Helsinkách, se dostala do velmi nepříjemné situace. Když bydlela na ubytovně v Tyršově domě, přivedla si k sobě svého přítele Vladislava Bosáka, kterého si později vzala za muže. Její spolužačky však záviděly a Evu udaly. Když se to dozvědělo vedení ubytovny, dostala vyhazov a půl roku se nesměla věnovat sportovní činnosti. Zákaz ale jakoby pro Evu neplatil a ubytovala se v elektrické rozvodně strahovského stadionu. Cílem bylo i nadále trénovat a sportu se nevzdat. Poté, co se znovu vrátila k aktivní sportovní kariéře, vyrazila v roce 1956 na olympijské hry do Melbourne. Zde získala bronzovou medaili za kladinu a na bradlech byla čtvrtá.
V roce 1958 se jí povedl první velký úspěch. Zúčastnila se vyhlášeného mistrovství světa v Moskvě, kde předvedla něco, co se v té době ještě nikomu nepovedlo. Eva do své gymnastické sestavy zařadila složité salto vzad. To si vybrala proto, že kolovaly zvěsti, že stejný prvek se chystají ukázat gymnastky z Ruska a Japonska. Eva tvrdě trénovala, aby tento prvek dokonale zvládla a byla první, která ho veřejnosti předvede. A to se jí také povedlo. O rok později přišel největší životní úspěch a na olympijských hrách v Římě získala zlatou medaili.
Eva Bosaková byla skutečně velký talent.
Donášela StB a dvořil se jí prezident Svoboda
Do úspěšné gymnastky byl zamilovaný i prezident Ludvík Svoboda, který jí osobně pozval na Pražský hrad a při jeho prohlídce ji odvedl do své ložnice. Údajně to pouhou prohlídkou hradu neskončilo a Eva se tímto románkem veřejně chlubila. V roce 1954 se gymnastka zapsala do seznamů StB a stala se tak tajným agentem. Vystupovala pod krycím jménem Doktor a měla jasný cíl. Jako tajná agentka musela donášet na všechny své sportovní kolegy a StB předávat materiály, které by je usvědčily z nekalých praktik. Donášet musela především na vrcholové sportovce, mezi které patřil například lukostřelec František Hadaš, hokejista Vladimír Zábrodský, gymnastka Vlasta Janebová, mistryně sportu Věra Vančurová nebo gymnastka Věra Čáslavská. Té tím téměř zničila život.
To, že se přidala k StB, vyšlo na povrch až několik let po její smrti. Nikdo z jejích kolegů tomu nemohl uvěřit a nikdo nechápal, proč to dělala. Jedni tvrdí, že to bylo z vypočítavosti, druzí naopak, že za to mohl strach ze ztráty kariéry. Přesto podle záznamů Státní bezpečnosti předala v období od roku 1956 do roku 1973 celkem 85 zpráv o kulturních pracovnících a sportovcích, zejména týkajících se jejich cest do zahraničí. V roce 1964 se měla zúčastnit olympijských her v Tokiu, na které ale neodjela. Krátce předtím dostala nabídku natáčet film Věry Chytilové, který měl poukázat na její osobní a kariérní život. To se ale vlivným lidem nelíbilo a Evě Bosákové oznámili, že účinkováním ve filmu porušila regule amatérských sportovců a musí ihned ukončit kariéru.
V té době jí bylo pouhých 32 let. Poté se rozhodla odcestovat do USA, jelikož získala nabídku od basketbalového týmu Harlem Globetrotters stát se součástí jejich exhibice. Poté, co se vrátila zpět do rodné vlasti, si vyzkoušela kariéru sportovní trenérky. O několik let později se provdala za Miroslava Hlaváčka, tehdejšího poslance ČNR a místopředsedu ÚV ČSTV. Manželství ukončila až jeho smrt v roce 1984, kdy podlehl rakovině. Od konce 70. let až do sametové revoluce působila jako vedoucí tréninkového střediska pro mládež. Na počátku 90. let se rozhodla otevřít Dům ženské krásy, což mělo být středisko nabízející ženám cvičení, masáže a kadeřnické i kosmetické služby. Svůj sen však realizovat nestihla. Eva Bosáková zemřela 11. ledna 1991 ve věku 59 let. Příčinou smrti byla podle pitevní zprávy prasklá krční tepna v místě jejího rozšíření.
