Článek
Stavební práce na zámku prováděli vězni z koncentračních táborů, a přestože to bylo zakázáno, jedním ze statečných, kteří jim pomáhali, byla mladá zahradnice Helena Vovsová (96). Jak velké riziko tehdy podstoupila a proč? A jaké to bylo sloužit pod velením manželky jednoho z nejkrutějších nacistů?
„Když jsem tam nastoupila, tak to tam byl ještě ten první protektor, Neurath. Ten tam byl jenom jednu sezonu. A pak měl přijet Heydrich a my jsme měli udělat na přivítání nějakou ozdobu,“ vzpomíná 96letá Helena Vovsová, která začala pracovat na zámku v Panenských Břežanech jako zahradnice v roce 1941.
Bylo jí pouhých patnáct let. Otec jí řekl, že válka bude trvat ještě asi rok. Jednoho dne k ní přišel rodinný známý, který pracoval v zahradnictví na zámku a oznámil jí, že hledají posily. Protože vždy ráda pracovala na zahradě, vzala tuto nabízenou práci. Původní majitelé Dolního zámku, Bloch-Bauerovi, v roce 1938 emigrovali a zámek zůstal prázdný. Do něj se měl nastěhovat Konstantin von Neurath, který byl v březnu 1939 jmenován říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Na podzim 1941 ho však Hitler nahradil Reinhardem Heydrichem kvůli jeho údajné shovívavosti a neschopnosti vyrovnat se s rostoucím odporem. Na zámek dohlížel kastelán, kterého tam nechali původní majitelé. Byl to takový protivný dědeček v bílých rukavičkách a kontroloval, jestli jsme my zaměstnanci dobře uklidili. Když tam pak přišel Heydrich, okamžitě ho vyhodil. Stejně měl jít do důchodu.
Ve skutečnosti to byl velmi chladný člověk
Helena Vovsová vzpomíná i na své první setkání s tímto nekompromisním a zákeřným vůdcem. Heydrich na zámek přijel na koni. Jeho pohled jí utkvěl v paměti a má ho stále před očima. Dle jejích slov měl velmi zvláštní oči. Strašně chladné, temné a bez špetky citu. Helena vzpomíná i na poslední den jeho života, kdy ho viděla na zámku. Během přípravy na cestu do Prahy se Heydrich na zámeckých schodech loučil se svou ženou a dcerou Silke, kterou vzal do náruče a políbil. Pak nastoupil do auta a odjel. Toho dne byl spáchán atentát (27. května 1942 na něj v pražské Libni čekali českoslovenští parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík; o osm dní později Heydrich svým zraněním podlehl).
Když Heydrich zemřel, Heinrich Himmler se stal poručníkem dětí a vdova zůstala na zámku. V červenci se ještě narodila poslední Heydrichova dcera Marta. Právě v létě se Heydrichova žena pustila do opravy zámku, protože nebyl určen k trvalému bydlení, a aby měla co nejlevnější pracovní sílu, nechala tam poslat Židy z Terezína (skupina asi 130 terezínských Židů pracovala na zámku v Panenských Břežanech od července 1942 do února 1944. Po rozpuštění židovských pracovních komand je nahradila skupina patnácti svědků Jehovových z koncentračního tábora Flossenbürg, kteří zde zůstali až do konce války).
Jak vypadalo první pracovní komando?
Dle slov Heleny Vovsové docela normálně. Podle jejích slov nebyli v Terezíně dlouho. Byli dokonce i slušně oblečení. Později, když na zámek přijeli svědkové Jehovovi, vypadali úplně jinak. V zimě nosili jen dřeváky a byli v obyčejných, pruhovaných uniformách. Hned bylo poznat, že jsou to vězni. Byli ubytováni ve slaměných stájích a bylo nám řečeno, že s nimi nesmíme mluvit, ale kdo mohl, pomáhal jim. Byli to ubozí lidé, kteří se ničím závažným neprovinili.
