Článek
Nečas, Červenka, Dostál, Kaše, to jsou ta správná hokejová srdce naše. A pak oslavenec Pastrňák. Co víc než vítězství nad silným soupeřem si může přát. Symbol českého hokeje Bob a Bobek soupeře nelítostně drtí. Nejdříve Američané a hned na to dosud neporazitelní Švédové z ledu letí. Hrdý Dostál Američany hrdě dostal a Nečas připravil Švédům na ledě pěkný nečas. Tak toto Švédové opravdu nečekali, a nakonec se lvu českému vzdali. Když se pak arénou hymna česká rozezněla, ústa soupeřova úžasem oněměla.
Kdo by těm klukům vůbec v samém počátku hokejového turnaje věřil. A oni to nakonec dokázali. Je krásné sledovat tento naprosto úžasný hokej. A co víc, snad dozrála nová hokejová elita, obdobná té, s jakou jsme my hokejoví veteráni prožívali nejlepší hokejová léta českého nároďáku. Neuvěřitelné se stává skutečností, bez ohledu na to, že mnozí rozhodčí českému týmu až tak nepřáli. Hokejový bůh kluky neopustil, a oni si zahrají o ten nejcennější kov. A co víc, doma. Kluci budou hrát o zlato v naší zlaté matičce stověžaté. Já bych jim přála za tu fantastickou podívanou diamanty.
Když nám Švédové dali svůj první gól, začalo pršet. Pohlédla jsem k nebi a pravila k tatínkovi, velkému fandovi českého hokeje. „To nám prší štěstí táto, my ty Vikingy dostaneme. Tak jako Dostál dostal Američany, dostaneme i Švédy.“ Při každém gólu jsem měla husí kůži, a při národní hymně už tekly slzy proudem. Neuvěřitelní byli i fanoušci. Nádherná atmosféra, co klukům na ledě dodávala potřebnou sílu a energii. Fandila jsem doma se svými kočičkami, a při té nejkrásnější melodii co chytne za srdce, jsem na konci zápasu hrdě povstala, a svou ruku si dala na srdce. Po dlouhé době jsem byla skutečně pyšná, a určitě ne sama.
Tatínek vždycky říkával. Nikdy nepřestávej věřit. Nikdy. Rozhodnout o všem může i jedna jediná vteřina, a to nejen ve sportu. Opět jsem pohlédla k nebi. Kluci vyhráli i pro tebe tatínku. Ti kluci z maličké zemičky v srdci Evropy, jak jsi říkával, budou hrát o zlato. Tak to tam nahoře s Ivanem Hlinkou, tohoto trenéra jsi měl moc rád, a těmi ostatními hokejovými mistry hezky oslavte. Já jdu také. Praha se stala srdcem hokeje. Návštěvnost je obrovská, a to jak v samotné hokejové hale, tak ve fanzóně, a u velkoplošných obrazovek, která mnohá města narychlo nainstalovala. Top hokej uvádí návštěvnost 754 226 diváků,
Anketa
a tento počet v boji o medaile určitě ještě stoupne. Spousta hokejových nadšenců fandí doma u televizních obrazovek nebo v restauracích.
A celý hokejový svět už ví, že český hokej opět povstal z popela jak bájný Fénix a rozehrál fantastickou hru na ledě. Zařadili jsme se zpátky mezi hokejové země. O tom už po té, co český národní tým předvedl na ledě není pochyb. Klobouk dolů před vámi hochy na ledě i fanoušky. Opět jste spojili srdce národa v jedno jediné. Hoši DĚKUJEME. Jste úžasní. Tipovala jsem, že si finále zahrajeme s Kanadou. Nakonec další hokejové překvapení a český tým se ve finále potká se Švýcary. Tím více věřím, že ten nejcennější kov nakonec získáme. A i kdyby ne. Stříbro, pro nás bude mít cenu zlata. A stojí také za pořádnou oslavu.
Bronz bych přála Švédům. Tím by se naprostým vítězem MS v ledním hokeji stala Evropa. A snad i mladí lidé opět získají motivaci, něco krásného v životě dokázat, a to nejen ve sportu. A ani ti starší si nemusejí příliš zoufat. Švýcarsko má ve svém týmu čtyřicetiletého kabrňáka. A co víc, Švýcaři začínají hrát také velmi dobrý hokej. Stanou se pro nás rovnocenným soupeřem, stejně tak jako třeba Kanaďané.
Teď jen držme palce, ať neopouští nás bujará nálada. A tak se tě bože hokejový ptám, i když uvnitř stále ve vítězství věřím. Získají zlato Švýcaři nebo Češi? Mé srdce stále doufá a věří, že zlatý kov po dlouhých 14 letech získáme my Češi. Ať už bude medaile jakákoliv, pro nároďák i fanoušky, a vůbec celou zemi to bude dlouhá noc. Na druhou stranu mě docela mrzí, že MS v ledním hokeji končí. Ta úžasná atmosféra, a pocit, že jsme opět hrdi na naši zemi mi bude chybět. A také euforie, kdy se objímali zcela neznámí lidé bez ohledu na věk i pohlaví. Byli jsme opět jeden národ, jedno srdce. A plejáda hokejových dresů v MHD a ulicích Prahy mi na dlouhou dobu zůstane v paměti. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost zažít fantastický hokej a úžasné fanoušky. Hokej, to je náš malý velký svátek. Tento šampionát je tak trochu zvláštní. Odehrával se bez ruské Sborné. Jak by s mistrovstvím případně zamíchala se lze jen dohadovat.
Poděkování patří i našim maskotům Bobovi a Bobkovi, kteří hokejovému utkání udali tu správnou atmosféru, a zapsali se do srdcí spousty hokejových fanoušků z celého světa. Moji oblíbení králíčci z kloubouku se tímto zařadili mezi hokejové legendy. Česko se nemá za co stydět ani před sebou ani před světem. Sehrál se zde krásný hokej, nádherná podívaná. A nejen Staroměstské náměstí se otřese v základech. Získat medaili doma. To už je hokejová pohádka.
Vlastní pocit hokejového fanouška.
