Článek
Jednomu člověku přestává stačit sedačka v MHD. A pokud si chce další cestující k němu přisednout, často sedí jen na půl člověka a padá do uličky. Nejen v MHD potkávám mladé ženy a dívky, které bych tipovala na unavené maminky z minulého století, nesoucí v každé ruce nejméně tři nákupní tašky. Upocené, umaštěné slečny a mladé ženy, od nichž mnozí muži spíše odvracejí tvář. To samé muži, často zapáchající neblahým odérem. Jelikož jsem menší, křehčí postavy, občas si připadám mezi obry.
Při čekání u lékaře jsem se setkala s mladým mužem, tak kolem pětatřicítky. Čekárna byla plná, spíše starších lidí. Muž si neustále otíral pot z čela, bylo mu horko. Bylo vidět, že pokud ho někdo nepustí sednout, skácí se brzy na zem. Nakonec mu místo uvolnila jedna ze seniorek. Křehká, ale vitální babička. Taková, jakou jsem znala ze svého dětství. A muž se hned rozpovídal.
„Já vím, omlouvám se. Dobře mi zrovna není. Mám cukrovku a problémy se srdcem, otékají mi nohy. Jsem prostě blbec. Vyžral jsem se. Oslavil jsem Kristova léta, ale žádná žena o mně nejeví zájem. Jsem zkrátka tlustý, a také unavený“. Nakonec jsme se dověděli, že už je nějaký ten pátek na úřadě práce a má zažádáno o invalidní důchod. No, většině pacientům v čekárně spadla brada.
Na obezitu platí pořádný bič a malý dvorek.
„Víte, co mi mladý muži řekl tatínek, když jsem začala tloustnout, aniž bych byla v očekávání“. Přidala se další žena.„ To chce pořádný bič a malý dvorek. Rodiče měli menší hospodářství. A to jsem maminka třech dětí". Tak před touto paní, krátce před důchodem, nešlo než smeknout. Tři děti by jí rozhodně nikdo nehádal. Jak dále uvedla, miluje pohyb a ani jako těhotná se ho zcela nevzdala. V padesáti letech dokonce uběhla půlmaraton.
Pokud bude obézních lidí často končících v invalidním důchodu raketově přibývat, způsobí to se stárnutím populace obrovský tlak převážně na zdravotnictví. Buď si pak budeme za lékařskou péči připlácet, nebo budeme na jednotlivá vyšetření déle čekat. Prvořadým úkolem každé vlády by mělo být, mít především zdravou a aktivní populaci. Bohužel, nejsou to jen mladí lidé, kteří zmohutněli. Jedna z mým spolužaček pracovala v domově seniorů, kde se více jak třetina klientely potýkala s morbidní obezitou.
Křehké pečovatelky tak zápasily s obrovskou fyzickou zátěží. Byly udřené, často marodily se zády. Některé si raději našly jinou práci, protože tu svou už fyzicky nedávaly. Sama jsem aktivní sportovkyně a začínám si všímat jednoho neblahého trendu. Na sportovištích vidím stále méně žen ve věku 50+. Jedná se převážně o tzv. sendvičovou generaci, která je v jednom kole. Práce, péče o rodinu, některé se starají ještě o děti, protože rodiček ve starším věku přibývá, a do toho se musejí postarat o své rodiče.
Lidem před důchodem se ze strany státu, měst a obcí příliš pozornosti nevěnuje.
To vše se neblaze začíná podepisovat jak na psychice, tak kondici těchto žen. Spousta akcí, včetně těch sportovních se pořádá spíše pro děti a mládež, nebo seniory. Generace 50+ je opomíjena. A to se netýká pouze sportu, ale také různých kurzů. Tito lidé pak přijdou o práci a jsou takřka nezaměstnatelní. Navštívila jsem jeden komunitní dům v Praze, kde pořádali spoustu akcí zaměřených převážně na seniory. Ať už to byly ty pohybové nebo zaměřené na seberozvoj. A toto převážně chybí také střední generaci.
Někteří starší lidé, převážně ženy, zvláště v menších městech se stydí vstoupit tam, kam chodí mladší generace. Znám paní, krátce před důchodem, která se už stydí chodit do plaveckého bazénu. Ve sprchách prý na ní mladé holky měly narážky. A právě na tuto generaci před důchodem, která začíná být nejen neviditelnou, ale cítí se i ztracená, by se mělo nové ministerstvo zaměřit. Sport, a to jakýkoliv, by měl jít napříč generacemi. Od dětí a mládeže, střední generaci, až po seniory.
Ministerstvo osamělosti.
Po ministerstvu pro sport, zdraví a prevenci by nebylo od věci, zřídit ministerstvo osamělosti. Myslím, že ho mají v Anglii. Ona totiž osamělost a osamění s civilizačními nemocemi, jakými je například obezita, úzce souvisí. Spousta lidí se cítí osamělá a nepochopená. Pro mladé lidi je čím dál těžší, najít si životního partnera. Sociální sítě, na nichž převážně mladí lidé tráví nejvíce času, živý kontakt nenahradí. Já jsem svou první lásku před lety potkala na atletických závodech. Bavilo mě běhat, a tak jsem se přihlásila do jednoho z klubů.
Nedostatek pohybu, stejně tak jako vzájemných kontaktů úzce souvisí s psychickými problémy převážně mladší generace, kterých přibývá. Kdykoliv jsem já sama pociťovala bolest na duši, šla jsem si zaběhat, zaplavat nebo vyrazila na kole do přírody. V zimě jsem zavolala kamarádce, a šly jsme do sauny nebo na sklenku vína. Takřka do pětatřiceti let jsem chodila na diskotéky. Vypadala jsem mladě, a tak jsem mezi ostatní celkem zapadla. Chtěla jsem se zkrátka líbit, a třeba se i seznámit, což se nakonec podařilo.
Čas chmuru a depresí.
Nastal podzim. Mnohé zahalil oblak melancholie. Lidé se potýkají se smutkem a depresemi. Mladí i ti starší. O Husákových dětech se říká, že jsou zoceleni. Jenže právě z těchto lidí se zrodily tzv. křehké vločky. Jemnocitní, úzkostliví mladí lidé, kteří nezvládají vysoké tempo a nápor světa. Chtějí žít jinak, než jim nalajnovali rodiče, kteří si prošli tvrdými devadesátkami. A právě tito rodiče často také končí na antidepresivech. Zestárli, a už toho také nezvládají tolik, jako tomu bylo ještě před pár lety. Tlak na výkon nedokáží ustát, stejně tak, jako jejich děti. Za odpočinek se mnozí stydí.
Žijeme v divnosvětě podivných divnolidí. Světě, který se točí stále rychleji, zatímco my už meleme z posledního a čekáme, kdy se už konečně zastaví, a my se znova pořádně nadechneme. Žijeme v nadbytku, který ani nepotřebujeme. Žijeme v blahobytu, o jakém se našim předkům ani nesnilo, a z něhož se hroutíme. Máme takřka vše a chceme stále víc. Nakonec jako lidstvo či jeho část buďto zdegenerujeme nebo vymřeme. A světa se ujme umělá inteligence.
Ve věku shonu a neúměrného tlaku na výkon se vytratil člověk jako takový. Pro koho a komu potom vlastně prospěje nadprodukce, když se rodí méně a méně dětí. Staří lidé už toho krom zdraví příliš potřebovat nebudou. S jednou televizí, nábytkem, mobilem si vystačí několik let. Vytratilo se ženství. Křehkosti žen, které se nebojí zůstat ženami, a ne jen pouhými stroji se svět vysmívá. Ženy přestávají rodit děti, mnohé nejen pijí, ale i příliš jedí na žal. Stejně tak muži se přestali cítit mužní. V tomto podivném světě se cítí nejistí a zmatení.
Zdroje:
https://pozitivni-zpravy.cz>britanie-zavadi-ministerstvo-pro-osamele-lidi
https://www.mozkoherna.cz>blog>v-britanii-otevreli
https://www.sport.cz>clanek>ostatni-ceska-unie
https://www.ekonomickydenik.cz>sestnact-ministru-a-novy-urad-pro-sport
https://ct24.ceskatelevize.cz>clanek>domaci
https://www.ordinace.cz>clanek>obeznich-lidi…
https://ct24.ceskatelevize.cz>clanek>veda>mladi
https://www.denik.cz>z_domova>marketa-svamberk
https://www.sendvicovagenerace.cz
