Hlavní obsah

Mohou-li obce financovat uklízečky, proč by nemohly vyplácet důchody.

Foto: Michaela Kočička/pixabay/obrazky/zdarma

Profese uklízečky není jen o úklidu, kbelíku a koštěti. Je to také práce fyzicky značně namáhavá, zvláště pro ženy ve starším věku. A přesto se paní uklízečkou očima společnosti pohrdá. Tato činnost je většinou hodnocena minimální mzdou.

Vláda rozhodla, že školní kuchařky, uklízečky a školníci jsou příliš velkou zátěží pro státní rozpočet, a tak veškeré náklady na tyto pracovníky přenesla na obce.

Článek

Co jen ty hlavy pomazané, které jsme si zvolili jako své zástupce nevymyslí. Peníze rozhazují plnými hrstmi takřka kamkoliv a komukoliv, a na potřebné věci, a lidi jim už pak nezbývají. Přesně netuším, jak to chtějí udělat, protože zvláště menší města a vesnice mají už takto napjatý svůj rozpočet, a k tomu jim přibude ještě další zátěž.

Pokud se jedná o menší vísku v zapadlém kraji s jednou základní školou a mateřinkou, obec to ještě nějak zvládne. Tím více, že tito pracovníci většinou pobírají minimální mzdu nebo pracují jen na částečný úvazek. Horší to bude pro města, která škol a školek mají víc. Mnohým už takto v obecním rozpočtu scházejí peníze třeba na čističku odpadních vod, kanalizaci nebo opravu komunikací.

Jinde si zase nemohou dovolit o pár autobusů navíc, aby se lidé dostali domů z odpolední směny nebo senioři k lékaři, aniž by museli půl dne čekat na další spoj. Kuchařky, uklízečky, školníci jsou ve školách profese, bez nichž se neobejdou ani pedagogové, ani děti. Do špinavé třídy chce vstoupit asi málokdo, zrovna tak, jako usednout do zapatlané lavice.

Děti a učitelé si obědy budou nosit v kastrůlku. Nebo si zajdou do fasfoodu.

A málokterá maminka pokvete radostí, že bude muset utahaná po příchodu z práce dětem ještě připravit do kastrůlku, či nějaké plastové misky teplý oběd. Starší žáci by to nejspíše neřešili a rovnou zamířili do nejbližšího fasfoodu. Stále lepší hamburger s hranolky, než čočka nebo koprovka. Kontrolovat školáky a nevpouštět cizí osoby do budovy bude muset asi tatínek, nebo maminka některého z tamních žáků. Prostě si udělá dobrovolnou brigádu. Brigádu kapitalistické práce. Já si vzpomínám na tu socialistickou.

Takový dobročinný skutek. Co by rodič neobětoval pro šťastnou budoucnost svého potomka. Je zvláštní, že ti politici si vždy pod nějakou záminkou nebo paranoidní představou vytvoří nějakou škodnou. Před tím to byli senioři, kteří neúměrně zatěžují státní rozpočet, nyní si posvítili na podhodnocené nepedagogické pracovníky, za jejichž plat by se jen v posteli obrátili na pravý nebo levý bok. A já si jen říkám, zda to z jejich pohledu není pohrdání těmito lidmi, které vnímají jen jako lůzu a spodinu.

Důchodce přehodíme krajům a obcím.

A když už se jim povedlo alespoň zčásti zbavit jedné otěže, což takhle nevyzkoušet další hokus pokus. „Co kdyby si každý kraj, město nebo obec zafinancovala svého seniora. Zkrátka mu vyplácela důchod“. Napadlo jednoho z ministrů z hnutí BezNich. „V této zemi neomezených možností přece nic nemožné není“. Přidávají se další rozumbradové. „No, a nám zbyde víc. Něco malinko do vlastní kapsičky, na zbrojení, ten potřebuje uplatit, ten také, peněz přece zbyde dost,“ přitakávají další.

Od politiků člověk nikdy neví co očekávat. A ani se na ně nemůže stoprocentně spolehnout. Slibem nezarmoutíš, říká se. Je smutné, kam až jsme jako společnost došli. A dokonce si za své zástupce a ochránce volíme ty, kteří by část obyvatel nejraději vyhnali někam do rezervace. Ten, kdo se prý málo učil a pracuje „jen“ jako uklízečka ve škole si zaslouží jen pohrdání. A kdo zestárnul, se zase provinil tím, že si vůbec zestárnout dovolil. Nevím, zda právě toto jsou ty prozápadní hodnoty.

Klaníme se modlám a penězům. Zrovna tak jako Mojžíšovi lidé, když odešel rozmlouvat se samotným Stvořitelem si stvořili zlaté tele. A tomu se klaněli. Mojžíš ho potom roztřískal na cimprcampr a svůj lid zatratil. Pohrdáme skutečnými hodnotami a těmi, kteří je vytvářejí. Pohrdáme vlastně i darem života, který se stal jakousi samozřejmostí. Utápíme se v depresích a chaosu. Odpověď namísto v chrámu ducha nebo svém nitru hledáme ve chrámech konzumu. A nacházíme jen prázdnotu.

Co už je v Česku normální a co ne.

Samozřejmě velmi nízké mzdy. Pokud mnozí pracovníci poctivě pracují, a nejen z důvodu jak mnohdy koluje v různých diskusních fórech, že se málo učili, ale třeba jsou jen starší, nebo v regionu pracovní příležitosti chybějí za minimální mzdu, která je nižší, než průměrný důchod, je něco špatně. V důchodech i hodnocení zaměstnanců. Jedna z mých spolužaček pracovala jako pečovatelka za mzdu, která nebyla o moc vyšší, než důchod, jaký pobírali její klienti. A tak dala profesi vale, a prý už nikdy víc.

Bible

https://www.novinky>cz>clanek>domaci-skolniky-a-po…

https://archiv.hn.cz

https://svobodni.cz>aktuality>marketa-sichtarova

https://www.parlamentnilisty.cz>arena>rozhovory

https://www.seznamzpravy.cz>clanek>domaci-zivot-v

https://www.soc.cas.cz>publikace>nizke>mzdy-v…

https://czech-press.eu>plat>proc-mame-nizke-mzdy

https.//www.mix24.cz>duchodci-v-ceske-republice-uz..

https://www.e15.cz>finexpert>duchody>duchody-v…

https://www.minimalnimzda.sk

https://poradnuk.com.ua>cs>minimalni-a

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz