Článek
Nebo mluvím se svou kočkou a tím přehluším to hrobové ticho, jaké u mě občas panuje. Žiji a jsem sama, jen nevím, zda se mám považovat za osamělou. Partnera nemám, ten poslední se více jak v mých očí zhlédl na dně lahve s rumem. A namísto poctivě vydělaným penězům dával přednost hracím automatům s nadějí, že jednou to přece vyjít musí a on zbohatne. Bude pánem svého času a do života mu nikdo kecat nebude. Tím více ženská.
Občas si se svou kočičkou ráda popovídám
A tak se naše láskyplná pouta navždy zpřetrhala. Přehrabuji svůj šatník a neblaze zjišťuji, kolik věcí se v mé skříni za ten rok srazilo. A začínám mluvit sama se sebou a k plavkám, z nichž mi vše kolem tak nějak leze. No co, mávnu rukou. Dokud se ještě vejdu do bazénu, je to pořád dobré. Moje kočička na mě hledí svýma velkýma smaragdovýma očima a najednou ke mně promluví svým mňau. Prostě mi sděluje, ať se sebou koukám něco dělat, přinese mi plyšovou myšku, otírá se mi o nohy a zve mě ke hře.
„Tak tohle je fakt děs,“ mumlám si polohlasitě jen tak pro sebe při pohledu do zrcadla. V té sukni vypadám jak selka. Smutně pohlížím do přeplněné skříně s pocitem, že nemám co na sebe. Při zkoušení oblečení mi buď vyleze břicho, nebo faldy. „Budu muset začít držet dietu,“ promlouvám ke své kočičce. Ta si ale myslí své. Když se prsty zabořím do té pneumatiky na břiše, už se ani nedivím, že mě lidé pouští v tramvaji sednout. „Teda Lucinko, vidíš to co já, fakt hnus,“ otáčím se ke své kočičce a očekávám nějakou odpověď. „Mňau, mňau,“ ozve se z pohovky. Jako by říkala: „Já už jsem ti myšku přinesla a ty si se mnou hrát nechceš“.
Bydlím u své kočky
Odcházím něco koupit, protože už jsem byla dvakrát upozorněná svým mazlíčkem, že má prázdnou mističku a rád by svou oblíbenou kapsičku. Když jsem se vrátila zpátky domů, čeká na mě pohroma. Moje kočičky mezitím zahradničily.„ To mi, holky, děláte snad naschvál, včera jsem uklízela." „No, tak se na nás nezlob,“ přijde ke mě Myšpule a začne se mi otírat o nohy, „Ani okno neotevřeš, kytce se udělalo špatně a omdlela. No, a my jsme jí poskytly první pomoc.“ Musím říct jediné, že mám úžasné kočičky. Bez nich by byl můj malý panelákový byteček smutný. Jen si nejsem tak úplně jistá, zda žiju u své kočky nebo ona bydlí u mě.
Kdyby se má kočička proměnila ve lvici, určitě by si na mě nepochutnala
Opravdový domov je tam, kde je kočka. A ještě lépe dvě. Ti malí tygříci jsou tak rozkošní. Občas jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby se moji dva tygříci proměnili třeba v geparda nebo lvice. Byli mnohonásobně větší, a budili respekt. Jediným si však jistá jsem. A to, že by mi nikdy neublížili. Pouto lásky mezi námi je až za hrob. A kočičky by na mou péči určitě nezapomněly, i když by byly o něco větší. Jen netuším, jak bychom se všechny do mé garsonky vešly.
Sleduji seriál a hlasitě ho hodnotím. Holky se ke mě postupně přidávají. No, dokud si povídám jen tak pro sebe doma, je to v pořádku. Přece nebudu celé dny zticha. Jednou jsem se ale přistihla v autobuse a myslela, že se propadnu do země. Lidé okolo si nejspíše mysleli, že jsem buď opilá nebo břichomluvec. A co víc, venku bylo hezky, zpívali ptáčci, svítilo sluníčko, a byl pátek. A to, jak je obecně známo, je bláznů svátek. Holt jsme každý nějaký. Občas pozoruji kočičky, jak si také něco mumlají pod vousky.
Jsme zkrátka kočičí rodina, a občas pěkně praštěná. A na své dvě pomocnice v domácnosti nedám dopustit. Buď zahradničí nebo mi přehrabují skříň a bez jejich asistence si pomalu nedojdu ani tam, kam i pan císař chodil vždy sám. Už jenom chybí, aby mi připravily nějakou dobrou mňamku k večeři. Podnikavé holky kočičí docela jsou. Třeba jednou budou prodávat v zoo parku myšky v rohlíku a zajistí mě na stáří.
