Článek
A zdaleka nejsem sama. Jsem žena. Po padesátce se moje pracovní tempo sice o něco zpomalilo, ale kvalitní práci ještě odvést dokážu, a to v mnohem kratší době, než je ta osmihodinová. Snažím se jet rychleji hned v začátku pracovní doby, ale pak nastupuje únava a začínám odpadat. Člověk už má zkrátka svůj věk, stejně tak jako ho měla moje maminka, a tělo už si žádá více odpočinku, vzhledem ke zdravotním neduhům, jaké tento věk začíná přinášet. Když jdu na třídní sraz, mnohé mé spolužačky a někteří spolužáci dokonce po padesátce získali invalidní důchod. Jsme generace, která do práce nastupovala hned po vyučení nebo po maturitě. A je na první pohled poznat, kdo pracoval nebo pracuje manuálně, kdo tak, jak se mu zachce, nebo v administrativě.
Především spolužačky z tzv. sendvičové generace, které vypomáhají starým rodičům, se změnily takřka k nepoznání. Jsou utahané, bez energie, často už sami nemocné. Firmy o ně příliš zájem nemají, a tak často končí na ÚP a různých sociálních dávkách. Obdobně jsou na tom spolužačky ze sociálních služeb pracující jako pečovatelky. Dlouhodobá nemocnost, delší pobyt na pracáku, a pak i invalidní důchod. Jedna z nich vyprávěla, že se cítí mnohem unavenější a vyčerpaná než její klienti, z nichž mnozí jsou v důchodu od pětapadesáti, šedesáti let, a ona sama by měla odejít na odpočinek pomalu v šestašedesáti letech, což už zkrátka psychicky ani fyzicky nedá.
Lidé pracují, ale jsou méně vyčerpaní. Švédové se pokusili o experiment.
Tomu, jak populace rapidně stárne, by měla odpovídat také pracovní doba. Češi odpracují mnohem více hodin než například jejich němečtí sousedé. A bohužel za stále mnohem nižší plat, než pobírají lidé za stejně odvedenou práci v EU. Švédsko zkrátilo pracovní dobu na šest hodin. Lidé v mnoha odvětvích pracují 30 hodin týdně. Zprvu se jednalo jen o jakýsi experiment, který se nakonec především v soukromém sektoru ujal. Zdravotní sestry, jež se experimentu zúčastnily vyprávěly, že se při šestihodinové pracovní době cítí mnohem šťastnější, méně stresované, dokáží více skloubit pracovní život s tím rodinným a práce je baví. Jistý kladný efekt zaznamenal i samotný domov pro seniory. Zdravotní sestry čerpaly dvakrát méně nemocenské, a rovněž se zlepšila péče o nemocné a samotné pacienty. Sestry byly ochotné nejen odvést nutnou práci, ale také se snažily vytvořit pro seniory bohatší program.
Naopak město, které je provozovatelem, usoudilo, že se jedná o příliš nákladnou záležitost a v experimentu dále nepokračovalo. Domov pro seniory si totiž pro pokrytí pracovní doby musel ke stávajícím osmdesáti zdravotním sestrám najmout ještě dalších sedmnáct. V důsledku se nakonec zvýšily mzdové náklady. Naopak mnohým soukromým firmám ve Švédsku se šestihodinová pracovní doba osvědčila a firmy vykazovaly dokonce vyšší zisky. Zaměstnanci jsou efektivnější, spokojenější, a dokonce i zdravější. Díky méně hodinám v práci mají více času na odpočinek, což se bezpochybně odráží na jejich duševním i fyzickém zdraví. Lidé odvedou vyšší pracovní výkon a jsou celkově vyrovnanější a spokojenější.
Zkrácený pracovní týden. Ano, či ne.
Naopak české firmy pohlíží na zkrácený pracovní týden spíše skepticky. Bojí se především nižší výkonnosti. Dle společnosti Colliers v českých firmách nezvládá ve standartní osmihodinové pracovní době plnit své úkoly 38 % pracovníků. Zatímco generace Z a šedesátníci by čtyřdenní pracovní týden ocenily, z českých firem naopak zní, že je to zatím utopie. Skeptické je i ke zkrácení pracovního týdne ministerstvo práce a sociálních věcí. Obává se snížení efektivity a vyšších nákladů. Svoje úkoly stíhají ve standartní pracovní době nejčastěji mladí lidé mezi 28 a 43 lety. Polovině z nich by stačilo 30 až 40 hodin týdně. Říká Jana Vlková ze společnosti Colliers. Za méně než 30 hodin by svou práci stihlo až 28 % procent respondentů z nejmladší generace Z, uvádí výsledky. Tedy lidí, kterým je kolem pětadvaceti let.
Naopak český zákoník práce se zavedení čtyřdenního pracovního týdne nebrání. Pracovní dobu vždy stanovuje zaměstnavatel. Ten může rozvrhnout týdenní pracovní dobu do čtyř dní dní místo pěti, upozorňuje Jakub Augusta mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí.V Česku je průkopníkem čtyřdenního pracovního týdne např. brněnská softwatová firma Phonexia, která ho zavedla v roce 2023. Jedním ze způsobů, jak mohou české firmy ke snížení počtu pracovních dní přistoupit, je tzv. stlačený týden, kdy zaměstnanec odpracuje běžný počet pracovních hodin v týdnu za méně než pět pracovních dnů. Délka směny ale nesmí přesáhnout 12 hodin.
Méně vyčerpání, více času na odpočine a rodinu.
Čtyřdennímu pracovnímu týdnu se věnuje např. iniciativa 4 Day Week Global, která po celém světě firmám nabízí pilotní projekt programy pro otestování pracovní doby. Z evropských zemí se takového testu v poslední době účastní třeba 41 portugalských firem podnikajících v různých oblastech maloobchodu, sociálních službách, ale také v automobilovém průmyslu. Pokus probíhal ve spolupráci s londýnskou univerzitou Birbeck a britskou Henley Business School. Výsledky prvních tří měsíců ukázaly snížení pracovního pocitu vyčerpání o 19%. Většina ze zhruba 1000 zúčastněných pracovníků by souhlasila s přechodem do jiné společnosti s pětidenním pracovním týdnem pouze v případě, že by dostali nabídku o pětinu vyšší mzdy.
Každá generace očekává od zaměstnavatelů jiný přístup a benefit.
Mladí chtějí v práci více volnosti, zatímco ti starší preferují dorovnání platu v nemoci. Vyplývá to z průzkumu jaký provedla společnost Pluxee v dubnu mezi 300 zaměstnanci a 200 zaměstnavateli. U mladých lidí je velmi žádaná práce z domova. Nejvíce ji využívá věková kategorie 18 až 24 let, která upřednostňuje i pružnou pracovní dobu. Dorovnání platu v nemoci by chtělo nejvíce lidí z řad starších zaměstnanců nad 45 let.
Od zavedení osmihodinové pracovní doby uplynulo více než 100 let. Skoro před půl stoletím se zavedly volné soboty, připomněla polská ministryně práce Agniesczka Dziemianowiczová-Bonková, a také naznačila, že polský národ patří mezi jeden z nejudřenější národů a rozhodla se situaci změnit. V Polsku průměrný pracovní týden přesahuje 40 hodin, Francouzi pracují přibližně 37,2 hodiny týdně, Češi 39,6 hodin týdně, Portugalci 39,8 hodin týdně.
Naopak šestina Němců zkrácený pracovní úvazek odmítá úplně. A to především z důvodů, který dlouhodobě trápí i sousední Česko, a tím je nedostatek lidí. Lidé chybí takřka všude, od školek a škol po sociální služby, až po dělníky v továrnách a na stavbách. V německých firmách naopak takřka vymizely přesčasy a také větší zapojení se žen z částečných úvazků do plných. V celém Německu dnes podle statistik chybí neuvěřitelných 430 tisíc lidí ve školkách a jeslích. Dalších 120 tisíc pracovníků chybí ve školách, včetně těch středních. Nemá se téměř kdo postarat o děti pracujících stejně tak jako o jejich rodiče. Průměrná nemocnost v Česku činila v roce 2021 34,5 dní a o rok na to 26,5 pět dní, zatímco v Německu činí pouhých 15 dní. Může to souviset částečně i s tím, že Češi odpracují v průměru mnohem více hodin než Němci a česká populace rapidně stárne.
Okénko zpovykaného Pražáka vyobrazuje pocit starší zelinářky, která by měla odejít do důchodu takřka v sedmašedesáti letech, a neumí si představit, jak bude pracovat celý den na nohách v jejím pokročilejším věku. Dle ní věk odchodu do důchodu nejde prodlužovat do nekonečna a jsou věci, přes které prostě nejede vlak. Pokud starý člověk učiní nějakou zásadní chybu, bude na něho pohlíženo jako na neschopného geronta, což mu ostatní omlátí o hlavu a dají sežrat. Další problém na pracovišti může být hodně mladí lidé a naopak ti o dost starší. Do firmy, v níž pracuje moje kamarádka, kde je průměrný věk okolo 55 let nastoupila mladičká dívka po škole. Mladá, atraktivní, šikovná a pracovitá dívka. Bohužel, mezi lidmi o několik let staršími, z nichž si mnozí, ač mají na rozdíl od maturantky pouze výuční list a žádné jazykové znalosti hrají na ředitele zeměkoule se mladá schopná dívka cítí v kolektivu značně nejistá. Obdoba může být, že do o dost mladšího kolektivu nastoupí žena nebo muž v předdůchodovém věku a záleží jen na něm, jak se s ostatními sžije a ustojí to.
O tomto nerovnoměrném věkovém rozpoložení na pracovišti hezky pojednává film Stážista. Osobně si myslím, že jakýsi hokus pokus se starými lidmi společnosti valný přínos nepřinese a dál ji neposune. Spíše naopak. To, že pracují takřka všechny generace, od vnuků po babičky společnost spíše zpomalí a vznikne chaos. Mladí budou růst jako dříví v lese, budou křehcí, zranitelní, ze všeho se hned zhroutí. Dětem bude chybět dědeček a babička, kteří unavení přijdou z práce a hupnou rovnou do postele. Nezažijí krásné prázdniny strávené u babičky, tak jak tomu bývalo za časů nás Husákových dětí a starších, a i to se zčásti podepíše na jejich vnímání světa, odolnosti a psychice. Staří lidé nebudou mít čas předat své zkušenosti svým vnoučatům. A mladí budou v tomto světě zcela ztracení. To, že obětujeme staré a děti pouze mamonu, se nám za pár let spíše vymstí.
Pohled mladých na svět šedin
Mladí versus staří. Neustále opěvované dilema. Mladí jsou neschopní, netolerantní a líní. Slýcháme často z úst starší generace. Staří jsou pomalí a nechápou nás. Namítají ti mladší. No, a ti starší zapomínají, že také oni byli mladí, jen žili v trochu jiném světě. Naopak, spousta mladých lidí se v rámci dobrovolnictví zvláště za pomoci té nejmodernější technologie snaží starým lidem pomáhat. Uvádí staré lidi pomoci virtuální reality na dovolenou k moři i za jiným poznáním, navrhují bydlení v hezké přírodě s wellness službami, připravují pro ně zajímavý program v komunitních centrech.
Propojují se různá vzdělávací centra, školy, školky se seniorskými centry. Nemyslím si, že by mladí a staří o vzájemnou sounáležitost nestáli. To jen politici se snaží vytvořit svět, který se vzdaluje mladým i seniorům. Až se zase dovolí starým zestárnout, což je zcela přirozené, být opět těmi babičkami a dědy bez tlaku diktátu světa a mladým se bude vypomáhat plnit si své sny, bude svět zase v pořádku. Kdyby se v 70. letech minulého století mladým lidem a rodinám nevypomohlo především ze strany státu různými úlevami, novomanželskými půjčkami, bydlením v nájemních bytech, tolik dětí by se zřejmě nenarodilo. Pracovat byla povinnost, děti odcházely na učiliště nebo maturitní obory již z osmé třídy. On ten tlak na výkon je ne vždy ku prospěchu společnosti. Z člověka byl učiněn pouze stroj a naopak se zapomnělo na člověka jako takového. A také na to, že rodina je základ státu.
Porodnost. Vzestup a pád.
Silná populační vlna se zvedla počátkem 70.let, kdy se narodilo 194 215 živých dětí. Zatímco v roce 1974 dosahovala úhrnná plodnost 2,43 dítěte na ženu, v roce 1990 to už bylo 1,89 a v roce 1999 pouze 1,13.
Chce se mi jen zvolat, světe zastav se, chci vystoupit.
https://roklen24.cz/svedsko-sestihodinova-pracovni-doba
www.e15.cz
E 15 tištěný časopis květen 2024
www.nasregion.cz
Náš region Praha tištěný časopis květen 2024
https://www.czso.cz/csu/czs/52002e2
https://echo24cz./a/HFAk9
echo24.cz
www.sendvicovagenerace.cz
www.colliers.com
www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot
www.idnes.cz/zpravy/domaci/obezita-doziti
Vlastní pohled, názor.
