Článek
Život není procházka růžovou zahradou, a nikdy ani nebyl. Každá generace si prošla svým údělem. V Česku trápí psychické problémy čím dál více mladých lidí. Narůstá i počet těch, kteří jsou v invalidním důchodu. V roce 2021 se ve třetím stupni nacházelo 344 lidí do 19 let, o rok později jich bylo přes 400. Tito mladí invalidní důchodci zůstanou mementem dnešní doby. A především doby covidu. Ta se na křehké duši mladého člověka podepsala patrně nejvíce. Mnozí se s prožitým traumatem nedokáží srovnat dodnes. Najednou ze dne na den se nesměli setkávat se svými vrstevníky, přáteli, kamarády, nemohli vídat babičku a dědu, tak jak byli zvyklí. Nikam se nesmělo, vyučování probíhalo na dálku. Lidé spolu doma trávili mnohem více času, a po nějaké době si vzájemně začali lézt na nervy. A jelikož byla zavřená i sportoviště, národ tloustl. Včetně dětí a mladých lidí. Zůstali nevybouřeni.
Dnes vstupuje na trh práce křehká generace sněhových vloček. Tato generace patří podle uvedeného data ke generaci Z. Jsou citlivější, vnímavější, emocionálně méně stabilní, zaměřeni více na sebe a zároveň přesvědčeni o své výjimečnosti. Někde mohou být označováni jako pozdní miléniáni. Generace Y. Vyznačuje se zvýšenou citlivostí a snadno se urážejí. Jsou zaměřeni na sebe, zakládají si na své jedinečnosti, a také věří, že mají nárok na zvláštní zacházení. Více než jejich předchůdci potřebují rituály, které jim pomohou přejít do nové životní etapy. Jedním z takových rituálů je velká svatba. Generace sněhových vloček se často utápí v depresích. Zároveň si ale nedokáží říci o pomoc. Tito lidé mají pocit, že jim nikdo nerozumí. Cítí se zranitelní stejně tak, jako krásné a křehké sněhové vločky.
Za předchůdce sněhových vloček by se daly označit tzv. indigové děti, narozené v roce 1978 nebo později. Je to výraz, jímž zejména příznivci hnutí New age označují děti s nadprůměrnou inteligencí, vyvinutou schopností intuice a kreativity. Někdy jsou jim připisovány i parapsychologické a léčitelské schopnosti. Mají silnou vůli, jsou nezávislí, příliš neuznávají autority, tvrdohlaví, kreativní a umělecky nadaní. Intelektuálové s velkou touhou pomoci světu. Často jsou označováni jako bořiči starých pořádků. Mají sklon k depresím a sebevražedným myšlenkám. Příliš přátel nemají, hledají hluboká a opravdová přátelství.
Generaci sněhových vloček nelze vnímat pouze jako rozmazlenou a zhýčkanou. Tato generace vysílá vzkaz do budoucnosti. Chceme lepší svět. Ne ten, jaký stvořily předchozí generace zaměřené pouze na mamon. Svět, v němž nebylo místo pro rodinu, přátele, děti, koníčky. Svět, v němž se jen tvrdě pracovalo, a který je doslova přehlcený. Informacemi i lidmi, kteří si přestávají navzájem rozumět. Svět, v němž se z člověka stala krvelačná šelma a homo sapiens sapiens se změnil v homo sapiens hrabiens. Tento svět je nemocný. Celá naše společnost je nemocná, a to velmi vážně. A ručička na hodinách ukazuje za pět minut dvanáct. Peníze jsou až na prvním místě a tlak na výkon značný. Světu vládnou bezduší a opotřebovaní starci se zpátečnickým myšlením. Jeden takový má dokonce prst na spoušti, kdy stačí jedním stiskem zmáčknout červené tlačítko a celý svět rázem vyletí do luftu. Lidé se rázem vypaří, zůstanou jen stíny.
Mladí lidé tráví většinu svého času ve škole, posluchárně, na přednáškách, nebo při různých akcích, kde se setkávají se stejně smýšlejícími lidmi a vrstevníky. A pokud při studiu nešli na brigádu, prakticky se nesetkali se zcela odlišným světem a přístupem, než na jaký byli doposud zvyklí. Zatímco mladá studentka byla ve třídě za obletovanou hvězdu, doma je rozmazlovanou a opečovávanou princeznou, s prvními krůčky do tvrdé reality jí život uštědří pár facek v samém počátku. A ona je zmatená. Okolnímu světu nerozumí, stejně tak jako on jí. Chvilku si popláče a pak se zhroutí. Uzavře se sama do sebe s myšlenkou, že celý svět stojí proti ní.
Rodiče její změnu nechápou. Od návštěvy psychologa ji odrazují, je přece mladá a vzdělaná žena, co by tomu řeklo okolí, nebo je služba pomoci duši nedostupná. Zatímco různých psychických poruch přibývá, odborníků na duši je málo. Vše na nějaký čas vyšumí do ztracena a mladá žena se dál utápí v depresích. Do doby, než se pokusí o sebevraždu či podlehne anorexii. Dříve byla znakem takovéto dívky v depresi černá barva oblečení, silné černé oční linky a černé vlasy. Říkalo se jim emo. Šlo o americký slangový výraz punkově orientovanou módou a emo hudebním stylem. Příznivci emo stylu si často libují v romantice a melancholii.
Mladí lidé jsou plni elánu, životní energie, touhy poznávat a měnit svět. Jenže ten se zasekl ve starých základech a začíná rezivět. A mladí příliš nevěří v lepší budoucnost. Spíše se jí obávají. Podpora rodin takřka nulová a bydlení čím dál nákladnější. Začínají si uvědomovat, jaké výdobytky získali jejich rodiče, a tím jim byl usnadněn vstup do života. A oni na ně možná za celý život nedosáhnou, ač se snažili, vystudovali a poctivě pracují. V minulém století mladé rodiny získaly podnikový byt. I když i na ten byl pořadník, a ne každý měl to štěstí. V privatizaci počátkem 90. let lidé získali možnost, odkoupit si svůj byt. Třeba právě ten, na který získali pořadník. Odkup bytu do osobního vlastnictví mohli získat za za pouhých 80 000. Ale i za méně. Dnes to nejsou takřka žádné peníze, ale tehdy měly svou hodnotu. Později ho mohli prodat klidně za desetinásobek i víc. Nebo v něm žijí dodnes.
A až zemřou, získají ho jejich děti nebo vnoučata. To se týká pouze těch zodpovědných. Našli se i tací, co byt prodali, peníze prohráli v automatech, nebo propili s partou z mokré čtvrti. A dnes se na stará kolena potulují městem bez střechy nad hlavou, nebo žijí na ubytovně s příspěvkem od státu. Mnozí nemají ani nárok na důchod, protože neodpracovali potřebný počet let. Pokud chce dnes člověk získat vlastní bydlení, musí si vzít hypotéku. A tím pádem vkročit do nejistoty. Uváže se na dvacet, třicet let. Mezitím může přijít o práci, onemocnět, rozvést se. Ztratí střechu nad hlavou a zůstanou jen dluhy. Někdo, zvláště ten, kdo má pracovní smlouvu na dobu určitou hypotéku nezíská vůbec a je tak nucen žít v pronájmu. A platba pronajímateli může být mnohem vyšší než splátka hypotéky. A na stáří neušetří zhola nic. Zvláště, má-li rodinu.
Spousta starých lidí řekne. Mladý bych v této době být nechtěl. Také to nemají snadné. Přestože mají mladí lidé mnohem lepší start do života, než měli jejich rodiče, mnohdy si nevědí rady sami se sebou. Se životem, se světem, v němž si připadají ztracení a nepochopení. Umí ovládat moderní technologie, znají jazyky. Zatímco jedni začnou budovat kariéru hned po škole, podnikat nebo odejdou zkusit své štěstí do zahraničí, druzí končí u psychiatra. A do života, který mají takřka celý před sebou vstupují s papírem invalidní důchodce s nejistou budoucností. A namísto kariéry je čeká místo na vrátnici, pozice uklízečky nebo chráněná dílna. I když dnes už pro duševně nemocné existují různé sociální podniky. Třeba kavárny.
Takovýto člověk zůstává zlomený a pro společnost je to špatný signál. Lidí v produktivním věku bude s nástupem Husákových dětí do důchodu rapidně ubývat. A tím jak bude i v mladé generaci přibývat ID, zvýší se počet lidí závislých na státu. A to všechno bude muset zaplatit pracující menšina. Snad se s pomocí medicíny jdoucí kupředu mílovými kroky a nástupem moderních technologií, včetně umělé inteligence podaří zvrátit tento neblahý osud. Lidstvo vždy nějak přežije. Záleží na tom jak.
https://wikipedia.org./wiky/Emo
https://mojezdravi.cz/psychicka/onemocneni
https://new.refresher.cz/154113 - v Cesku-trapi
https://wikipedia.org./wiky/indigove-deti
