Článek
Lidé se pomalu probouzí a začínají být nespokojeni. A možná se časem dočkáme i tance košťat a vařeček za hlasitého bubnování do hrnců z řad podfinancovaných uklízeček, školníků a kuchařek ve školství před poslaneckou sněmovnou. Trochu mi to začíná připomínat film s Bolkem Polívkou Kurvahošigutentag. Nová doba, majitel vyhazuje vrchního. Jazykem dneška. Nová doba. Uklízečky, kuchařky a školníci poletí na dlažbu. Mnozí namítnou, mohou jít třeba do rychlého občerstvení. MC Donald nemá lidi, KFC také ne. Ti mladší snad. Ale ženské před důchodem.
To rychlé tempo tam málokterá asi dá. V restauraci kuchařka či pomocná síla pracuje v kuchyni dvanáct, třináct hodin. V gastru to asi ani jinak nejde, což pro staršího člověka už také příliš není. Část veřejnosti protestujícím zemědělcům fandí, část jim spílá, cože si to vlastně dovolují zamezovat jim v časném příchodu do práce nebo k lékaři. Mnozí si v nekončících kolonách budou patrně muset vystát několika hodinové čekání. Bude omezen i provoz MHD. Zemědělství je, a to zvláště pro naši oblast, velice důležité, ale nedoceněné. V dřívějších dobách jsme byli zcela soběstační, dnes dovážíme obilí z Ukrajiny, přestože svého máme plné sýpky. To samé je s elektřinou. Vyvezeme ji a hned na to se rapidně zdraží natolik, že polovina národa si běží pro sociální dávky. A tak je to u nás takřka se vším. Stát je velmi špatný hospodář. Už biblický Josef učil lid egyptský dobře hospodařit a v sedmi letech tučných se připravit na sedm let hubených.
A co víc, nikdo tu fyzicky namáhavou práci nechce dělat. Babička v zemědělství pracovala takřka celý život, stejně tak jako většina jejích potomků. Snad i díky tomu měla vypracovanou fyzičku jako z posilovny. Práci na poli jsme si vyzkoušeli i my školáci v rámci bramborových brigád. Na jedné straně nadáváme, jak se vše k nám dováží ze zahraničí, včetně třeba jablek z Polska, která si dokážeme vypěstovat sami a v mnohem lepší kvalitě. A na té druhé si českých zemědělců a farmářů ani jejich těžké práce nedokážeme vážit a náležitě je ocenit. Bohužel bez dotací se neobejdou, a nakonec by skončili i srdcaři, kteří svou profesi vykonávají s láskou a jejich produkty nejen rozmazlují naše chuťové buňky, ale jsou i zdravé.
Bohužel jsme se stali jakýmsi odpadem Evropy. Alespoň co se potravin týká. Mnohé zahraniční produkty, co se dováží k nám se vůbec a leckdy ne ani chuťově nedají srovnat s produkty, které konzumují lidé třeba v Německu nebo Rakousku. Tato nekvalitní strava se později může podepsat na zdravotním stavu obyvatelstva a tím si zaděláme na další problém. Pamatuji se, když jsem jako dítě cestovala s rodiči vlakem úžasnou krajinou. Příroda krásně voněla, nekonečné lány polí, louky. Nepočítám třeba Mostecko. To připomínalo spíše měsíční krajinu. Dnes je půda zastavěna buď různými residencemi pro bohatší klientelu, supermarkety na každém rohu, nákupními centry, nebo betonovými montovnami, do kterých nemohou za bídnou mzdu sehnat lidi.
Naopak se mi líbí vesničky, kde se lidé začínají pomalu vracet do doby svých předků. Babiček a dědů, kteří v jejich srdcích zanechali odkaz. Zakládají malé i větší farmy, kde vyrábějí vlastní zdravé produkty. Sýr nebo mléko z farmy se s tím ze supermarketu nedá srovnat. Chuťově a ani hodnotově. Nebo vajíčka se žloutkem žlutým jako pampeliška. To samé ovoce, zelenina, brambory. Ty ze supermarketu do týdne shnijí, chuť nemasná, neslaná. Trávu spásají kravičky, kozy, ovce, berani. Volnost si užívají i slepice. Což se samozřejmě promítne do zdraví zvířat a zpětně i do toho našeho. Někteří budou stávkujícím zemědělcům spílat, ale jíst chtějí. Stačí, když o svátcích zůstanou obchody zavřené a den předtím to v nich vypadá, jakoby měl nastat hladomor.
Ty produkty ale musel také někdo vyrobit, vypěstovat, dát si se vším pořádnou práci.
Zemědělci mohou být tou první vlaštovkou. Dnes se manuální a fyzickou prací bezostyšně pohrdá. A také s určitým opovržením je mnohdy ohodnocena. Přitom se ani dnešní společnost, tak jako se neobešla generace našich rodičů a prarodičů bez ní neobejde. Třeba právě školy. Zkusme je nechat neuklizené třeba tři týdny včetně sociálních zařízení. A obědy si děti budou buď nosit v kastrůlku nebo jim je přímo do třídy přiveze strýček MC Donald nebo starostlivá tetička KFC. Stejně jsou tam po škole pečené vařené. Smažené hranolky a pořádný burger uspokojí chuťové buňky mnohem více než čočka. Pak se diví, že při tělocviku neuběhnou pár metrů, neudělají kotoul a oblečení se na nich nějak podivně srazilo.
Část školní docházky jsem absolvovala na vesnici. Když onemocněly kuchařky a školní jídelna zůstala pár dní zavřená, navařila nám maminka. Když byla v práci, vše obstarala a zastala babička. Dnes pracují i babičky, tak na nějaké vyvařování teplého jídla pro vnoučata nemají čas. A maminka po příchodu z práce raději objedná pizzu. Bohužel jsme se jako společnost velmi rychle zbavili kvalitní půdy, naší živitelky. Už ve filmu Tarzan, pán opic říká dědeček svému vnukovi. Půdu nikdy neprodávej, to je tvé největší bohatství. A v dobách největší bídy, živila rodiny malá políčka. Snad i tím velmi staří lidé získali tvrdý kořínek. Kvalitní strava a život v pohybu.
Pojem ekologie je často neprávem vysmívaný. Přitom je to doba, v níž žili a hospodařili naši předci. Čistá příroda, voda, kvalitní strava. To, jak a v čem budeme žít a jaký odkaz zanecháme budoucím generacím závisí jen na nás samých. Lhostejnost vede jen k postupnému skomírání. O Češích se říká, že jsou holubičí povahy. Jenže malého holoubka schroupne dravec za letu jako malinu.
