Článek
My odrostlé holky z menšího městečka jsme si po delší době vyrazily na obhlídku Prahy a nevěřily vlastním očím. Naše matička stověžatá se pěkně obměnila. Jak moderní architekturou, tak obyvatelstvem. Z větší části převažují Slováci a také ruskojazyčné obyvatelstvo, ať už z Ruska nebo Ukrajiny. Zatímco češtinu jsme příliš neslyšely, ruština a angličtina převládala téměř všude. Obě patříme mezi ty dříve narozené z řad Husákových dětí a už přece jen něco pamatujeme.
Zatímco já jsem se kochala krásnými zákoutími odkud už pomrkává jaro, moje kamarádka z řad neviditelných klientek úřadu práce mě vtáhla do jednoho z menších obchůdků. Ruská nebo ukrajinská blonďatá prodavačka s dlouhým copem nás hned zbystřila a pohledem změřila od hlavy až k patě. Připadala jsem si jako někde na letišti, kde musím projít bezpečnostním rámem.
V hezkém obchůdku jsme narazily na cizojazyčnou prodavačku.
A jelikož kamarádka přes třicet let pracovala jako prodavačka v obchodě a nějaký ten pátek hledá práci, namísto výběru hezkých šatiček a jarních kabátků zareagovala na inzerát ve výloze nabízející místo prodavačky. Mladá blondýnka s nekonečnými řasami lámanou češtinou zavolala svou vedoucí. Ta si Katku pozvala do menší kanceláře a začala jí nějakou hatlamalštinou pokládat otázky. Zprvu prý mluvila trochu česky s příměsí anglických slovíček, pak přešla do ruštiny nebo ukrajinštiny. No, raději jsme to vzdaly a šly si po svých, tak jako předtím. Katka by se moc ráda znovu vrátila do obchodu. Vzhledem k menším zdravotním problémům souvisejícím s věkem spíše menšího.
Především v centru Prahy zněla nejvíce ruština a angličtina. Ruštinu a ukrajinštinu příliš neodlišuji, ten jazyk tak dokonale neumím. Po delší procházce jsme zavítaly do jedné restaurace. Obsloužila nás příjemná mladá servírka s cizojazyčným přízvukem. Co mě vcelku zarazilo, že jsem se v obchodech ani v restauraci nesetkala s prodavačkou nebo servírkou starší čtyřiceti let. Tedy, kromě jednoho supermarketu, ale tam vezmou asi každého. I když, a to mě mile překvapilo, více jak polovina personálu byli muži, což se až tak, zvláště v menších městech nevidí.
Napadla mě však otázka, kde jsou všechny ty česky mluvící starší ženy. A nejen česky mluvící. I mezi cizinkami převládaly spíše ty mladšího věku. Maminky od rodiny, paní, kterým stejně tak jako mě i mé kamarádce zbývá do důchodu jen pár let. A není už těch žijících cizinců v našem hlavním městě až příliš. Věk odchodu do důchodu se o hezkých pár let prodloužil, avšak mnozí cizí státní příslušníci společně s robotizací a rychlým nástupem AI vytlačili z pracovního trhu především starší lidi. Pokud nejsou mistry svého oboru nebo je trápí nějaké zdravotní neduhy, které už zkrátka k určitému věku patří, nechytají se.
Na Prahu už mnozí nedosáhnou.
Nejvíce jsou ohroženy ženy posíleny o ty, co přišly z Ukrajiny. Což může potrápit některá průmyslová města nabízející práci spíše pro muže. Praha se mi zvláště oproti menším městům jeví o level, možná dva výše. Ne každý už na ní dosáhne. A na mnohé uchazeče o práci jsou zde kladeny mnohem vyšší nároky, než někde v Kotěhulkách. A ne každý, zvláště ve starším věku to dá. Vedle jazykové výbavy zde hraje nemalou roli vzhled. No, a která žena po padesátce vypadá jako modelka.
I když cestou metrem byly k vidění různé kuriozity. Stále převládá tepláková móda, v nichž se rozkydlá pozadí, a to i mladých žen jeví ještě rozkydlejšími. Právě tvář hraje při výběru kandidáta stále důležitou roli a uchazeč s tváří posetou vráskami, a vlasy protkanými stříbrem udělá kariéru leda tak na vrátnici. Nebo u pásu. Alespoň takový obrázek jsem si odnesla z pohovorů, které Katka absolvovala. Zatímco kamarádka se novému světu hůře přizpůsobuje a jako babička dvou krásných vnuček už by se nejraději své babičkovské role ujala na plný úvazek, já jsem trochu jiná.
Přestože už jsem očima trhu práce též zaškatulkovaná mezi neviditelnými, tak se zase tak lehce nevzdám. A když vidím, že mi prodavačka nebo kdokoliv jiný příliš nerozumí, zatímco já si ta slova v duchu přeložím, řeknu jí, ať se nestydí a klidně mluví rusky, že jsem prostě stará škola, a tento jazyk jsem úplně nezapomněla. S komunikativní angličtinou také problém nemívám. K dobru mi hraje, že vypadám o dost mladší, než ve skutečnosti jsem. A pokud věk neprozradím, nejsem vnímána jako muzejní exponát.
Japonci si u Orloje dělali selfíčka s kočičí mámou.
A když se s některými cizinci občas někde zakecám, jsou většinou fajn. Úžasní jsou třeba Japonci. Potkali jsme se u Orloje. Měla jsem na sobě mikinu s motivem kočky a na hlavě kapuci s kočičíma ušima. A oni si se mnou pořizovali selfíčka. Nakonec mi jeden donesl v kelímku voňavou kávu. A Turci mi zase pořád přinášeli jejich výborný horký čaj, když jsem se jim po vstupu do restaurace zjevila jako někdo, kdo se právě vrátil z expedice z Antarktidy. Jinak jsem si chvilkami v Praze připadala spíš jako v Moskvě, Kyjevě nebo New Yorku.
Z jedné části zněla ruština či ukrajinština, z té druhé angličtina, a na lavičkách nebo před obchody se povalovali bezdomovci. Když jsem do Prahy přišla skoro před čtyřiceti lety, byla úplně jiná. Taková, jakou ji znají už jen pamětníci narození před rokem 1989. Tichá, romantická. S nejméně padesáti odstíny zlata na jedné straně a šedi na té druhé. Pamatuji si Karlův most, po němž se procházely babičky s vnoučaty nebo maminky s kočárky. Tuto neopakovatelnou atmosféru jsem zažila ještě za covidu.
Dnes se po něm pomalu nedá projít, jak je přeplněný zejména turisty. Češtinu jsem zde skoro neslyšela. Prostě babylon, spleť jazyků. Nakonec jsem se z Prahy vracela docela unavená. Stejně tak Katka. S jedinou myšlenkou. Jak se ta Praha do budoucna chce nafouknout, když už teď je neskutečně přeplněná. Lidmi i auty. Nevím, zda bych zde chtěla žít. Město mi připadá vystresované, uspěchané. Lidé se honí od ničemu k ničemu. To se v cizině příliš nevidí a lidé jsou asi i mnohem šťastnější. Když jsem pobývala ve Španělsku, líbila se mi ta jejich maňána. Prostě, času je dost. Nic neuteče.
Kamarádka posílá dál životopisy a pomalu se z ní stává flustrovaná, zahořklá stárnoucí paní. Už ani nikam nechce chodit. Jako babička je jinak výtečná. Škoda, že si ženy nemohou vybrat, jakou roli chtějí ve svém životě vykonávat, a vše je jim diktováno. Role babičky může být krásná a ženu naplňovat. Také jsme své milované babičky my děti minulosti měly. A jak jsme je milovaly a ony nás. Nechápu, proč nikde ona a jí podobní z řad neviditelných nemají šanci uspět. Největší zájem je o pracovníky především z řad invalidních důchodců OZP. Ale co osoby věkově znevýhodněné OVZ. Kdepak soudruzi z NDR udělali a dělají chybu.
Zdroje:
praha.eu/w/v-praze-pribyva-cizincu-vetsina-pochazi-z-vychodni-evropy-jsou-vyznamnou-pracovni-silou
e15.cz/ekonomika/nezamestnanost-v-unoru-stoupla-na-5-2-procenta-analytici-za-narustem-vidi-sezonu-i zmenu-podpory-v nezamestnanosti
echo24.cz/a/HEz72/zpravy-domaci-trh-prace-starsi-zamestnanci-50-plus-problem-hledani-prace
