Článek
Zdraží především doprava, a s ní většina produktů a služeb. Mnozí lidé mohou mít problém dostat se do zaměstnání, což může mít neblahý dopad na chod státu a vůbec celou infrastrukturu. Stačí se jen podívat na kolony na dálnicích a města ucpaná auty. Úplně standardně nemusí fungovat ani veřejná doprava, pokud bude pohonných hmot velký nedostatek či budou dokonce na příděl.
Do velkých měst, jakými jsou hlavní město Praha, Plzeň, Brno, České Budějovice a další dojíždí spousta lidí, bez kterých se mnohé firmy ani instituce neobejdou. Stačí vzít třeba zdravotní sestřičky, pečovatelky, prodavačky, kuchařky a mnoho dalších. Domovy seniorů se už nyní potýkají s nedostatkem personálu. Zrovna tak některé nemocnice. A nyní se může stát, že část personálu na směnu nenastoupí, protože se do ní buď nedostane pro omezenou dopravu, či na ní dokonce mít nebude.
Vrátí se děti do doby svých rodičů?
Doposud jsme si my, tady v srdci Evropy žili dá se říci jako v bavlnce. A najednou se děje něco, co nás klidně může na nějaký čas přenést do středověku. Už nyní nevím, zda mám brečet či se smát obrázkům na sociální síti Facebook, vyobrazující dálnice s koňskými povozy nebo taxikářku sedící na pštrosu. Starší, dnes vysmívaná generace boomerů, která už ledacos zažila, by se s novou situací dokázala patrně vyrovnat mnohem lépe, než ta mladší závislá na moderních technologiích.
Pro generaci narozenou po roce 1989 by s přerušením internetu padl svět. Školy by možná také zůstaly nějakou dobu zavřené. Na rozdíl od doby covidové by se ale nemohly děti učit ani online. Nakonec by se možná na čas vrátily do doby dětství svých rodičů. Šly by se vyřádit na hřiště. Nebo by si utvořily facebook naživo u kamarádů v obýváku. Auta by na menší vzdálenost nahradila kola, koloběžky či pěší chůze. Tato krize však zdaleka není tou jedinou. A jak známo, lidstvo je nepoučitelné, a tak si dějiny musí občas v určité periodě zopakovat.
Možná je tato válka na Blízkém východě vedena Izraelem a USA proti iránskému režimu, jak definoval Donald Trump. Anebo je pouhým soubojem mocných o černé zlato a tím ovládnutí světové ekonomiky. A možná svět po jejím konci začne zcela novou etapu. Bude zkrátka jiný než před tím.
Část světa žila v obrovském nadbytku a nadprodukci, zatímco jeho druhá část hladověla. Lidstvo již mělo takřka vše. Alespoň v té bohatší části světa. Jakoby svět stál na konci své cesty. Lidé se navzájem vzdálili jeden druhému, žili ne spolu, ale vedle sebe. Měli vše a chtěli ještě víc, až se začali psychicky hroutit sami ze sebe.
Svět po konfliktu bude už jiný.
Svět zrychlil natolik, že jeho tempu přestávají stačit mladí i staří. Avšak, chtějí se mít stále lépe a lépe. Velkoměsta zahltila auta, jejichž výroba dávala lidem práci a plat. A najednou, potrava pro ta autíčka je na benzínkách neúměrně drahá. Ti bohatší to nějaký čas dají, chudším zbydou oči pro pláč. Na nebi možná ubude letadel. Palivo pro nebeské lodě rozhodně za hubičku nebude.
Mnohé chrámy konzumu v zájmu šetření energiemi mohou zkrátit provozní dobu, televize nebude vysílat po celý den, pracovní týden může být tam, kde to půjde čtyřdenní. Lidé budou více pracovat z domova. Svět se na nějakou chvíli určitě změní, stejně tak, jako tomu bylo v době covidové. U části populace může dojít k nějaké verzi nepodmíněného příjmu, kdy lidé budou chodit jen na částečné úvazky či jen brigádu. Ani dostatek práce být nemusí. Je to jen má predikce.
Vycházím z toho, že tento konflikt nic dobrého světu nepřinese. Ostatně jako každá válka či zhroucení světové ekonomiky jaké nastalo po krachu na newyorské burze v roce 1929. A jak nám ukazují dějiny, zlo dokáže zplodit ještě větší zlo. Lidé začnou hledat svého spasitele, vůdce. A jak to dopadlo, mají možná mnozí ještě v živé paměti. Dlouhodobá hospodářská krize a miliony nezaměstnaných vyústila ve 2. světovou válku.
Lidstvo stále nepoučilo a opakuje pořád ty stejné chyby.
Netuším a asi nikdo, jak tento konflikt bude dlouhý a jak se jednotlivé státy s případnou krizí, která bude bezpochybně následovat vypořádají. Především ve zhýčkané Evropě a Americe, možná i honosné Dubaji. Bídu poznal málokdo a setkání s ní, tou opravdovou jakou zažili naši předci by pro mnohé bylo velmi bolestivé až neúnosné.
Ostatně jak případný, ten nejčernější scénář může vypadat ukazuje právě historie. Lidstvo si dokáže poradit téměř vždy. Teď záleží na tom, zda zůstanou mnohé státy ochromeny, či najdou způsob, jak se naopak s krizí vypřádat a posunout se dál. Vždy je nějaká cesta. A možná i nová naděje. Snad lidé konečně pochopí a sjednotí se pro to dobré. A bez řinčení zbraní.
Retro: Velká ropná krize v roce 1973 změnila celý svět jednou provždy.
Levná ropa byla v poválečném období považovaná za samozřejmost. O to větší pak byl šok a dopady ropné krize v 70. letech 20. století. Co přesně se tehdy stalo?
Ropa bývala komoditou, kterou se nemuselo šetřit. Barel – přibližně 160 litrů – stál 2,5 až 3 americké dolary a konstruktéři vozidel tehdy spíše řešili sílu motoru než cenu nafty a dopady automobilového průmyslu na životní prostředí. Až do ropného šoku, po kterém došlo k doposud nevídanému skokovému navýšení ceny za barel.
Ropné krizi předcházely 2 zásadní události.
Nebýt arabsko-izraelské, takzvané Jomkipurské války a počínající ekonomické stagnaci USA, k doposud největší ropné krizi by možná ani nedošlo.
Americká měna totiž byla až do roku 1971 krytá zlatem a tudíž velmi stabilní – ale jako odpověď na ekonomickou stagnaci prezident Nixon zlatý standard zrušil. Důsledkem bylo snížení hodnoty dolaru. Protože cena ropy se standardně udává v dolarech za barel, vývozci začali prakticky ze dne na den dostávat za ropu méně. Což vedlo ke vzrůstající frustraci zejména arabských států.
Druhou zásadní událostí byla válka mezi Izraelem a arabskými zeměmi v roce 1973. Arabské země patřily mezi členy organizace OPEC – kartelu, který produkoval dvě třetiny světové ropy, určoval ceny a objem těžby – a v důsledku války uvalily embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael. Mezi země zasažené embargem patřily zejména USA a Nizozemsko.
Ropný šok probral svět z poválečné euforie.
Na podzim roku 1973 dále OPEC snížil těžbu ropy o 5 %, aby mohl lépe regulovat její cenu. Ropy bylo najednou málo a byla drahá. Ještě v říjnu vystoupala cena za barel na 5 dolarů, o rok později dokonce na 12 dolarů. Ekonomická krize na sebe nenechala dlouho čekat a došlo k největšímu ekonomickému propadu od velké deprese ve 30. letech. Oproti tomu OPEC vydělal o 80 miliard dolarů více než rok předchozí.
Ropná krize představovala pro svět šok. Doposud se předpokládalo, že zásoby ropy jsou nevyčerpatelné a země si užívaly poválečný růst. Jenže najednou se ukázalo, že například západní Německo má rezervy na pouhé 3 měsíce. Důsledkem čehož vydala země úplný zákaz jízdy autem v neděli a snížila maximální povolenou rychlost na 100 km/h. K podobným opatřením přistoupilo mnoho dalších zemí. Docházelo ke zkracování pracovních týdnů a benzín byl na příděl.
Samotný OPEC byl překvapený, do jak velké krize svět uvrhl a embargo v březnu 1974 zrušil. Na ceny ropy to však vliv nemělo a nikdy již neklesly pod 12 dolarů za barel.
Automobilový průmysl se ze dne na den změnil.
Zatímco doposud lidé milovali osmiválce a spotřeba nikoho nezajímala, s ropnou krizí byly automobilky nuceny tento přístup přehodnotit. Trhu začaly dominovat menší vozy. Ne všechny výrobci stačili zareagovat včas a sklady se plnily neprodejnými vozy se silnými motory. Oblibě se těšila zejména japonská auta, kdy mezi nejprodávanější vůz vůbec patřila malá Honda Civic.
Alternativní zdroje se staly palivem budoucnosti.
Důsledkem ropné krize si svět uvědomil závislost na dovozcích energie. Země proto začaly pátrat po vlastních nalezištích a investovat do alternativních technologií. Vývojáři také vyhledávali paliva jako plyn a testovali využití elektřiny. V roce 1973 se dokonce konala první americká výstava nízkoemisních pohonných systémů. Tyto trendy ještě podporuje současný důraz na ekologii a obnovitelné zdroje jsou stále na vzestupu.
Pád „velké Ameriky“.
Den, kdy se zhroutila ekonomika. Krach na newyorské burze přišel před 95 lety.
Před 95 lety odstartoval hromadný výprodej akcií na americké burze nejhorší hospodářskou krizi, jakou lidstvo do té doby poznalo. Ještě počátkem října 1929 většina analytiků a bankéřů ujišťovala trh, že je všechno v pořádku, ale umělé nafouknutá bublina vytvořená během konjunktury 20. let nakonec praskla. Strmý pád burz i světové ekonomiky započal 24. října 1929.
První investoři začali v obavách před možnými ztrátami prodávat své akcie již několik dní před krachem na Wall Streetu. V osudný „černý čtvrtek“ 24. října najednou zcela zmizely nákupní příkazy a spousta investorů podlehla panice. Každý se chtěl co nejrychleji zbavit akcií, které se stávaly bezcenným kusem papíru. Příští den zasáhly zprávy o výprodeji na burze také evropské trhy a postaraly se o „černý pátek“.
Následovalo „černé pondělí“, „černé úterý“, první den krize bylo prodáno 13 milionů akcií, o několik dní později dokonce 16 milionů. Kurzy klesly až o devadesát procent. Pokles cen pokračoval do roku 1932, kdy cena akcií dosáhla v průměru jedné šestiny úrovně roku 1929. Americký HDP poklesl podle většiny zdrojů v letech 1929 až 1933 o třicet procent.
Před 80. lety zkrachoval Wall Street. Krize pohltila svět.
Dow Jonesův burzovní index ztratil do poloviny listopadu podle údajů Fedu, americké centrální banky, polovinu své hodnoty a v létě 1932 se dostal na svou nejnižší hodnotu v historii. Zpět na předkrizové hodnoty se vrátil až v roce 1954.
Střadatelé také v panice ve velkém vybírali peníze, krachovaly banky a tím pádem šli ke dnu i vkladatelé. Panika vypukla naplno v prosinci 1930 po krachu Bank of United States, který způsobil lavinu bankrotů dalších bank, podniků i jednotlivců.
Katastrofální následky.
Následky krize byly katastrofální. V letech 1929 až 1933 vzrostla v USA nezaměstnanost z 1,6 na 12,8 milionu lidí, tedy až na 20 procent, a na vrcholu krize bylo v USA 16 milionů nezaměstnaných. Tisíce podnikatelů, kteří si půjčili na zvyšování produkce, o kterou již nikdo nestál, bankrotovaly.
Československo sledovalo velkou krizi zdáli, pak se v ní téměř utopilo.
Zavíraly se továrny a doly, ceny zemědělských výrobků se kvůli nadúrodě snížily o 50 procent a krize postihla i farmáře. Velkoobchodní ceny se zhroutily i v dalších sektorech hospodářství. Tisíce lidí skončily na ulici a kvůli krizi se údajně zvýšil počet sebevražd.
Americká vláda zaujala ke krizi neutrální postoj a odmítala jakékoliv zásahy. Částečnou změnu postoje znamenal až nástup prezidenta Franklina Roosevelta a jeho program New Deal (Nový úděl), jenž počítal mimo jiné se zaměstnáním více než dvou milionů lidí ve veřejných programech. Rooseveltův program ale mnoho ekonomů kritizuje, protože zvýšil daně, státní výdaje a regulace všeho možného. Nákladné programy na podporu zaměstnanosti také podle nich nezabíraly a Spojené státy se definitivně dostaly z krize až v době války, kdy ekonomika a průmysl přešly na válečný režim.
Dosah až do Evropy.
Dalším krokem americké vlády bylo oddělení soukromého a investičního bankovnictví v rámci Glass-Steagallova zákona, který byl zrušen až v roce 1999. Zároveň bylo zavedeno povinné pojištění vkladů nebo zákony na ochranu drobných akcionářů, jejichž neexistence vedla k masovému vybírání peněz střadateli a následně k pádu většiny bank.
Muži prožívali krizi z roku 1929 na ulicích, ženy trpěly v ústranní.
Krize z USA jako největšího světového věřitele se rozšířila i do Evropy. V Německu bylo například přes šest milionů nezaměstnaných, v Británii čtyři až pět milionů. Přibližně milion lidí byl podle odhadů bez práce na vrcholu krize v Československu. V Evropě expandoval nacistický režim, který se dostal k moci kromě jiného právě i v důsledku hospodářské krize.
Zásluhu na rozšíření krize do světa měly zčásti i kroky americké vlády, která zavedla drastická ochranářská opatření na dovozy do USA. V květnu 1931 totiž vstoupil v platnost Smoot-Hawleyův zákon, který vytvářel zásadní celní bariéry pro dovoz do USA a který byl posléze napodoben řadou dalších zemí, což zásadně ochromilo mezinárodní obchod a zhoršilo průběh krize.
Černé zlato bude stále větší vzácností.
Za embargem stál OPEC, který ještě ke všemu záměrně snížil těžbu cca o 5 % v době, kdy po ropě byla poptávka a slabší nabídka.
Na ropném šoku profitovali především Sovětský svaz a OPEC.
Nejvíce ropná krize zasáhla dovozce ropy ve Třetím světě.
Další ropný šok nastal v roce 1979, kdy se cena ropy zvýšila na 90 dolarů za barel. Za ropné krize lze označit i roky 1990 a 2008, kdy cena ropy výrazně vzrostla.
Nejvyšších hodnot dosahovala ropa v červenci 2008, kdy se pohybovala těsně pod hranicí 150 dolarů za barel. Za půl roku cena ropy raketově spadla až na 33 dolarů za barel.
Vítězem se může stát Rusko.
Ruská ropa tvořila v minulosti převážnou většinu českého importu ropy a ropných produktů. V roce 2024 tvořil dovoz ropy z Ruska více než třetinu české spotřeby. Rusko těží a vyváží asi osminu světové produkce ropy a je spolu se Saudskou Arábií a USA jejím největším producentem. Ruská ropa k nám proudila převážně ropovodem Družba.
V reakci na agresi Ruska vůči Ukrajině schválila Rada EU rozšíření sankcí, které se týkají také zákazu dovozu ropy a ropných produktů z Ruska. Z evropských států tak dále veřejně používalo Ruskou ropu jen Maďarsko a Slovensko. Česko mělo výjimku do 5. prosince 2024, následně prodlouženou. Český stát na jaře 2025 zprovoznil rozšířený ropovod TAL s kapacitou až osm milionů tun ropy, což pokryje spotřebu českých rafinerií.
Zdroje:
epet.cz/retro-velka-ropna-krize-v-roce-1973-zmenila-cely-svet
idnes.cz/ekonomika/zahranicni/krach-burza-new-york-cerny-patek-1929.A241022_093521_eko-zahranicni_ven
tradecz.cz/tradeslovnik-ropna-krize-1973-1974
kurzy.cz/komodity-ropa-ruska
penize.cz/spotrebitel/486587-pet-zpusobu-jak-vas-muze-zasahnout-konflikt-na-blizkem-vychode
cs.wikipedia.org./wiki/Druha_svetova_valka
