Článek
Nastávající podzim života bude smutný především pro generaci 50+. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nás dříve narozené opět nezklamal. Po roce 2030 má být prolomena hranice odchodu do důchodu 65 let. Počínaje ročníkem 1965 za celoživotní pracovní úsilí bude lidem napařen nějaký ten měsíc navíc. Bez ohledu na to, že pracují takřka o deset let víc než jejich rodiče, což se začíná neblaze podepisovat na jejich zdravotním ale i psychickém stavu. Nikdy jsem ale od něho neslyšela odpověď na otázku, co tito lidé budou vlastně dělat, když už dnes mnozí mají problém najít vhodné pracovní místo po padesátce.
Snad ještě ti zcela zdraví. Ten, kdo už začíná trpět různými zdravotními neduhy, a zvláště ženy, má prostě smůlu. Stále si kladu otázku, proč má o mém podzimu života rozhodovat muž. Marian Jurečka (15. 3. 1981, ženatý, pět synů). A není to paradox. Zatímco ženy starší takřka o dvě generace, kdy mnohé strávily na mateřské pouhé dva, čtyři roky, mají pracovat do 65 let, jeho paní s pěti syny klidně může zůstat doma 20 let (5 × 4 roky). Ta může jít klidně do důchodu v 70 letech. Nebude nějak zvlášť sedřená a upracovaná podobně jako její manžel, který místo v traktoru sedí v ministerském křesle a svému novému oboru ne příliš rozumí.
Robotizace jde kupředu mílovými kroky, brzy mezi nás vstoupí umělá inteligence, která buď úplně nebo zčásti přebere mnohá odvětví, kde lidská síla a to především ta starší nebude potřeba. Další odsunutí hranice odchodu do důchodu se nejvíce podepíše na ženách, dnešních 50+, patřících do tzv. sendvičové generace. Do práce mnohé nastupovaly hned po vyučení. Hormonální změny, jakými si musely projít od puberty k přechodu, porody, starost o rodinu, téměř žádný odpočinek. V pozdějším věku se přidá osteropoza, bolest kloubů, zmenšení výšky o nějaký ten centimetr.
A kdo bude stát o křehkou 156 cm vysokou paní. V době krátce po covidu a postupném otevírání restaurací jsem chtěla zkusit brigádu jako pomocná síla v kuchyni a blíže poznat, co obnáší práce v gastronomii. Tímto oborem jsem byla doposud nepolíbená ale snila jsem o své vlastní kavárně. Nejvíce mě lákala jako kočičí mámu jak jinak, než ta kočičí. Anebo v ní být alespoň zaměstnaná. A tak jsem chtěla zprvu začít zcela od píky u nádobí s občasnou výpomocí na place. Když jsem se však při osobním pohovoru setkala s majitelem jedné restaurace, moc se omlouval s tím, že starší ženy zkrátka nebere. Ne z důvodu diskriminace na základě věku, ale po neblahém zážitku, na který nezapomene do konce svého života.
Zaměstnával zde šedesátiletou paní, která bohužel na sebe převrhla hrnec s vařící vodou. Těžký pracovní úraz, který patrně nezůstane bez následků. Zčásti musela paní podstoupit plastiku. Najednou jí snad prý došla síla, snad se jí zamotala hlava. Byla taková drobounká, malá. A ty hrnce příliš velké a těžké. Zvláště pro starší paní. A takto časem zvláště ke starším ženám začne přistupovat většina firem. Na administrativní pozice buď tyto ženy nebudou splňovat potřebné požadavky nebo vzdělání, reprezentativní vzhled. Dnes už ho některé společnosti požadují dokonce i na uklízečku. Anebo takovéto pozice ani nabízené nebudou. Vše přebere právě umělá inteligence. Zvládne zastat práci účetní i pozici recepční. Mnohé ženy jsou jen vyučené bez potřebné jazykové vybavenosti.
V minulém století se většina žen vyučila prodavačkami, servírkami, kuchařkami, šičkami, brašnářkami. O možnostech jaké mají dnes jejich děti si mohly nechat leda tak zdát. Některé, pokud měly čas si postupně doplnily vzdělání třeba dálkovým studiem, kdy to dotáhly k titulu či alespoň maturitě. Jiné zůstaly naopak jen vyučené a věnovaly se především svému oboru a rodině. Po kariéře nějak zvlášť netoužily. Role matky je prostě plně uspokojovala a začínaly se těšit a připravovat na roli babičky. A právě tyto ženy budou velmi obtížně ve starším věku získávat novou práci.
Už nyní nižší a ne příliš kvalifikované pozice obsadily Ukrajinky postupně vytlačující starší pracovníky z trhu práce. Tím jak přišlo především hodně žen, někde už je spíše lidově řečeno přebabíno a chybí víceméně mužská síla. Každý zaměstnavatel raději sáhne po mladší pracovní síle. Třeba i z ciziny a také je především pro něho levnější, než ta česká. Z vyšších a kvalifikovanějších pozic zase lidi vytlačí robotizace a umělá inteligence. Především jak jinak opět ty starší, co už mohli být nějaký ten pátek v důchodu. V obchodech už práci pokladní dovede zastat samoobslužná pokladna a na doplňování zboží jsou nabíráni dohodáři z řad studentů nebo důchodců na pár hodin. Vrátnice jsou vyhrazeny ponejvíce OZP a těžší práci v průmyslu zvláště ženy fyzicky nedají.
Mnozí lidé začínají mít po šedesátce problém s motorikou, zrakem, pamětí, častěji chybují , a to i v administrativě, trápí je únik moči. Jak asi na tyto lidi budou pohlížet jejich spolupracovníci. Zvláště v době ageismu. K mnoha zaměstnaneckým bonusům zřejmě přibydou pampersky, náhradní zubní protézy, berle, lupy. A co mohou čekat politici i zaměstnavatelé od člověka, co má odpracováno 40 let a více. Jedinkrát nebyl na úřadě práce, třísměnný provoz. To nejmenší snad bude, že tito starší lidé budou mít v noci problém se spánkem a ráno je neprobudí ani deset výstřelů z kanonu. Do práce budou přicházet pozdě k nemilosti svých kolegů a nadřízených. V závodní jídelně před obědem odloží do sklenice zubní protézu nebo jim rovnou do toho jídla spadne.
Půlhodinová přestávka na oběd jim stačit nebude, odchody na toaletu budou častější.
Do předčasného důchodu budou moci odejít bez krácení jen některé profese. Dnes už dříve odcházejí hasiči nebo záchranáři. Nově by měli i svářeči, některé zdravotní sestřičky, pečovatelky v sociálních zařízeních, hutníci, zedníci, a mnohé další profese, které uzná vláda za vhodné. Ale co další lidé z dalších odvětví. Třeba prodavačky stojící dvanáct hodin za prodejním pultem s nohama oteklýma jako konve, kuchařky. V dnešní zrychlené a vystresované době je zvláště pro staršího člověka obtížná dá se říci každá profese na plný pracovní výkon. Lidé budou více nemocní, což ještě více zatíží zdravotní systém. Ještě více se opotřebují, než kdyby byli v důchodu, v klidu, šli třeba jen na příležitostnou brigádu, věnovali se vnoučatům, zahrádkaření a jejich zdravotní stav se naopak zlepšil.
Lidé se takto kastují a vzplane mezi jednotlivými skupinami ještě větší nenávist. Vše odnese nejsilnější generace Husákových dětí. A až se počet důchodců a pracujících někdy po roce 2060 opět vyrovná, další generace mohou odcházet do důchodu třeba v šedesáti i dříve. Současní důchodci měli štěstí a na všem spíše vydělali. Za covidu dostali 5 000 rouškovné od Babiše.
Měli určenou dobu, kdy mohli za přísného dohledu ochranky do obchodu vstoupit jen oni. V klidu si nakoupit a poklábosit. Mladší byli nemilosrdně vykázáni. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby do obchodů nechodily po celý den a tak se nevystavovali nákaze, před níž se je stát tímto snažil ochránit. Hned na to přišla dvojciferná inflace, která jim byla plně vykompenzována několikerými valorizacemi, zatímco platy zaměstnanců spíše stagnovaly. Nemyslím si, že si dnešní senioři mají na co stěžovat. Další generace na tom budou spíše hůře. Nejen, že se na vyplácení jejich důchodů budou hledat peníze obtížněji, ale také budou chybět pečovatelé, zdravotníci. A nastane problém, kdo se zvláště o nemocné a osamělé seniory postará. To jen tak na okraj pro srovnání dnešek/blízká budoucnost.
Toto už se patrně nikdy v budoucnosti opakovat nebude a pokud opět přijde nějaká pandemie, starší lidé, které nakazí jejich mladší kolegové již žádnou ochranu mít nebudou a začnou umírat. A to i přímo v práci.
Tak trochu nespravedlivé se může jevit, že lidé co odešli do předčasného důchodu si mohou přivydělat a tím obsadit místa především před důchodcům. Ti se budou cítit vyčerpaní, avšak vhodná místa třeba na vrátnici pro ně nebudou. Zaměstnavatelé raději vezmou někoho, na kom spíše vydělají. Nižší odvody, státní dotace. A bude velký rozdíl mezi seniorem, který odešel do důchodu v šedesáti letech a jde si přivydělat jen na pár hodin a čtyřiašedesátiletou paní ze sendvičové generace pracující ve třísměnném provozu.
A ten šedesátník na tom může být po zdravotní i psychické stránce mnohem lépe než ona. Zvláště, pokud neměl rodinu nebo se nemusel starat o staré rodiče a v životě si spíše užíval. A do předčasného důchodu odešel na ministrův popud, že je to finančně výhodnější, než kdyby šel do řádného. Kastovat staré lidi, to už lze nazvat snad barbarstvím. Připomíná mi to tak trochu pohádku Nesmrtelná teta, kdy si pomatený král vymyslí rozdělit své poddané na chudé a bohaté, vážené a nevážené způsobem prvý, druhý. A takto dochází k přerozdělení seniorů 60+ ze strany ministerstva.
Toto se mi jeví jako velká nespravedlnost. Jurečkova důchodová reforma je ušita horkou jehlou a snad jedinou útěchou může být, že ji další vláda snad předělá. Pozdější odchod do důchodu neodhlasovalo bohaté Švýcarsko. Na důchody vybere tato země zvýšením DPH. Patrně se inspirovali naší pětikolkou, kdy jsme měli nejvyšší inflaci a stali se tak premianty v EU. Jen s tím rozdílem, že věk odchodu do důchodu má za deset let prolomit hranici 65 let a platy pobíráme stále východní. Česko je země průmyslová, lidé udření a do důchodu půjdou takřka v šestašedesáti letech. A zatímco francouzská elegantní dáma bude upíjet v šedesáti v kavárně kafíčko, česká žena bude makat ve čtyřiašedesáti ve fabrice u pásu. A kdo ochrání starší lidi vracející se z odpolední směny potemnělými ulicemi. Ne každý bude mít tu možnost dopravit se autem. A starší prodavačka se mnohem snadněji stane terčem kdejakého lumpa.
Pan ministr by se měl zaměřit především na mladé lidi, kteří ztrácí své nadějné životy v drogách a alkoholu. A také na ty, co poprvé vstoupí na trh práce až těsně před třicítkou či po ní. VŠ by měl student vystudovat zdarma pouze jednu a ostatní už si zaplatit. Stejně tak, jako protahování studia do nekonečna. Staří už to nevytrhnou, ti už mají své odpracováno. Svět potřebuje jít dopředu, ne nazpátek. Budoucnost bude ještě hodně zajímavá. Už nyní je důchodový systém v deficitu 70 miliard a toto číslo se s přibýváním seniorů bude nadále zvyšovat. Prodlužování odchodu do důchodu už to nevytrhne, spousta lidí už to zkrátka nedá. A do toho nás nemalou částku budou stát "holčičky “ ministryně obrany Jany Černochové, jak americké stíhačky F-35 hrdě nazvala.
Myslím, že kdyby většina lidí věděla v roce 1989 čeho se dočká a že za vybojovanou svobodu zvláště ve stáří tvrdě zaplatí, většina by klíče raději zahodila do kanálu.
Wikipedie
novinky.cz
ČT 24
