Článek
Sny se nám zdají každou noc. Dokonce jich během spánku máme několik. Některé z nich si pamatujeme, a jiné zapomeneme ihned po probuzení. Sny mohou mít mnoho podob. Od těch krásných které bychom si přáli mít každý den. Přes bláznivé, ve kterých umíme létat či mluvit se zvířaty. Až po ty, které jsou děsivé, a u kterých doufáme, že už se níkdy nebudou opakovat. A na jejich délce a intenzitě závisí několik faktorů.
Dříve se říkalo, že sen trvá maximálně několik vteřin. A že díky spánku se naše vnímání času mění, a ve snech tedy můžeme prožít několik hodin. V poslední době se však vědci přiklání k tomu, že sny mohou trvat i několik minut.
Obecně se ví, či snad tuší, nebo si to alespoň myslíme, že sny jsou obrazem toho, jak v noci mozek zpracovává informace z předešlého dne. O jejich přesném zvyku se však stále vedou diskuse. Jak v odborných kruzích, tak i v laické veřejnosti. Japonští a američtí vědci se dokonce snaží vyvinout metodu, jak by se sny daly zachytit. A poté zpětně přehrát za bdělého stavu. Výsledky však zatím nejsou nijak valné. Ale kdo ví, třeba se do budoucna zadaří. Bylo by úchvatné, podívat se zpětně, co se nám zdálo.
Rozhodl jsem se tedy, že sem čas od času nějaký ten sen sepíšu. Ani nevím, jestli pro pobavení ostatních, či jen pro své vlastní uspokojení, že něco tvořím. Možná také pro inspiraci či jako jakýsi deník. O tom si musíte rozhodnout vy čtenáři. Také alespoň uvidíte, že nejste sami, komu se zdají naprosté blázniviny, krásy a děsy. Navíc budete moci porovnávat i sny ostatních. Mám jistou teiruu a věřím, že dnešní doba a situace nás všechny ovlivňuje do té míry, že se naše sny mohou v ledasčem podobat. V prostředí ve kterém se odehrávají, lidé kteří v nich vystupují či čas, doba a období, které ve snech jsou.
Nyní se konečně dostávám k sepsání samotného snu. Na úvod přidám kratší sen. Proto, že byl trochu delší úvod, a také to bude takové lehčí na rozjezd.
Je to pár dní, co jsem se ráno probudil (překvapivě) a ihned po otevření očí jsem si řekl klasíckou frázi „to byla ale blbost“. Zdálo se mi, že jsem byl opět na základní škole. Ovšem v mnohem pozdějším věku. Ve věku dospělosti, kdy jsem si takzvanou distanční (dálkovou) formou dodělával maturitu při zaměstnání.Nacházel jsem se v zadní lavici třídy, která měla prázdné bílé zdi. Spolužáků ovšem bylo plno. Jak to tak bývá, tak konverzace vesele plynula. I přes to, že za okny již byla tma. I třída byla tak divně ponurá. Jakoby svítila jenom třetina světel. Z nenadání za mnou přišla stará dáma, která byla učitelkou angličtiny. Opřela se o lavici oběma rukama, a ve třetí ruce držela čtverečkovaný A4 sešit, kde jsem měl poznámky do angličtiny. Začala na mě křičet, že jsem měl celý úkol špatně, a proto mi dal za 5. A u toho mi mávala sešitem před obličejem, ve kterém jsem zřetelně viděl známku 5. Moji hlavou letěly myšlenky, že to není možné, když jsem přeci z maturity z angličtiny měl za 3. A najednou z toho je pětka. V tom okamžiku se sešit ocitl na lavici, a já jsem do něj zezhora koukal. Viděl jsem mé poznámka, mezi kterými (v meziřádcích) se začaly objevovat vpisky a poznámky, které tam připisovala neviditelná ruka. Jakýsi mužský hlas říkal, že tam (učitelka) nemůže vpisovat její poznámky. Že to je zaprvé můj sešit, a za druhé to stejně nejde, když má nefunkční pero, které našla v umyvadle.
Zde tento sen skončil. Po probuzení, a již výše zmíněné větě o blbém snu jsem se začal usmívat. Celý den jsem si ten sen připomínal. Stále mi přišel dost zábavný.
No, a máme první sen. Snad se čtení bude líbit. Postupem času budou sny přibývat.
