Článek
Smích, ironie, znechucení, nostalgie po době, kdy milion eur znamenal Bugatti a ne 2+kk v Praze. Přesně tahle směs emocí je na celé věci nejzajímavější.
Komentáře se rychle rozdělily do několika proudů:
– Pro jedny je to neobyvatelná kancelář nebo nemocnice.
– Pro druhé předražený hotelový pokoj bez duše.
– Pro další vlastně levná nemovitost, když se podíváme na cenu za metr v nových projektech.
– A pak tu je skupina lidí, kteří to čtou správně: nejde o byt, jde o membership.
A právě tohle stojí za rozebrání.
24 milionů za 2+kk. Šílenství, nebo nová norma?
Cena lehce pod 500 000 Kč za m² dnes zní jako provokace. Zároveň se v komentářích opakovalo jedno racionální srovnání:
„Když stojí 10 milionů byt v pochybném developmentu, tohle vlastně není drahé.“
To není obhajoba. To je konstatování reality trhu. Praha se pomalu dostává do fáze, kdy půl milionu za metr přestává být extrém a stává se referenční hodnotou pro top segment. V-Tower tuhle hranici pouze komunikuje nahlas, bez studu a bez snahy se tvářit jako „normální bydlení pro normální lidi“.
Cena startuje na 24 mega / 1 milión eur
Byt, který se tváří jako kancelář
„Na byt fakt ošklivé.“
„Vypadá to jak kancelář.“
„Nemocnice.“
Tyhle komentáře se objevovaly opakovaně. A mají pravdu. Interiér je chladný, neosobní, designově sterilní. Jenže to není chyba. To je záměr.
Tenhle prostor není stavěný na rodinný život, tvoření domova nebo hromadění věcí. Je navržený pro lidi, kteří většinu života tráví jinde a doma hlavně spí. Přesně proto někomu dává smysl a někomu vůbec.
Hotelový pokoj bez personálu jako feature, ne bug
„Nechci hotelový pokoj, chci domov.“
„Radši domov než pocit hotelu.“
Tohle je zásadní rozdělení publika. V-Tower se ani nesnaží zalíbit všem. Prodává pocit hotelu doma – bez ručníků složených do labutí, bez small talku na recepci, zato s wellness, fitkem, kinem a concierge.
Měsíční poplatky kolem 9 000 Kč nejsou vedlejší náklad. Jsou membership fee. Platba za to, že jste „v klubu“. Přesně tohle některé lidi irituje a jiné přitahuje.
Sklep, záchod a varná deska: detaily, které odhalují pravdu
Velmi úspěšné byly i zdánlivé drobnosti:
– Kde je sklep?
– Proč je záchod v koupelně i za milion eur?
– Jak je možné, že varná deska není zapuštěná?
Tyhle detaily krásně ukazují rozpor mezi cenovkou a očekáváním. U „basic apartmánu“ ve V-Toweru se poprvé potkává luxusní branding s kompromisy, které běžně tolerujeme u průměrného bydlení. Pro někoho nepřijatelné. Pro jiného daň za lokaci, výhled a služby.
Pro koho to celé vlastně je?
Rozhodně ne pro startupistu.
Ne pro rodinu s dětmi.
Ne pro někoho, kdo chce domov plný věcí a osobních stop.
Je to produkt pro lidi, kteří už vyřešili základní životní potřeby a kupují si styl, status a jednoduchost. Pro rentiéry, investory, manažery, expaty. Pro ty, kteří si klidně řeknou: „Doma chci mít klid, servis a výhled.“
A těch bude vždy dost.
Závěr: V-Tower jako zrcadlo společnosti
V-Tower není hezký. Není útulný. Není pro každého.
Zároveň je extrémně upřímný.
Ukazuje, kam se posunulo pražské bydlení, co dnes znamená luxus a jak moc se rozevírají nůžky mezi „domovem“ a „produktem“. A hlavně: vyvolává debatu. Silnou, emotivní a velmi výmluvnou.
A přesně proto stojí za pozornost.
