Článek
Podle dat z prodeje novostaveb dnes tvoří 63 % nabídky byty 1+kk a 2+kk. Byty o velikosti 85–115 m², které už dávají smysl pro rodinu, představují jen 12,6 % nabídky. Trh se zkrátka staví hlavně pro jednotlivce, páry a investory, ne pro tří- až čtyřčlenné domácnosti.
To samo o sobě není problém. Problém vzniká ve chvíli, kdy se „rodinný byt“ začne marketingově používat pro dispozice, které v praxi rodinné fungování zvládají jen s výraznými kompromisy.
Rodinný byt na papíře. Kompromis v realitě
Nejvíc je to vidět u 3+kk. Na papíře ideální rodinný byt. V realitě často dispozice, kde je každá místnost „tak akorát“ pro jednu věc. Kočárek stojí v obýváku, sušák v ložnici, kola v koutě chodby, která má šířku ramen dospělého člověka. Funguje to tehdy, když všichni doma fungují jako tým na lodi.
Řada komentujících to popisovala velmi konkrétně. Byty kolem 70–75 m² jsou podle jejich zkušeností použitelné maximálně pro pár nebo rodinu s jedním dítětem. U dvou dětí začíná chybět nejen prostor, ale i možnost mít vlastní kout, kam si člověk může sednout a zavřít dveře.
Zajímavé je, že se v diskusi opakovalo jedno nepsané číslo. Rodinný byt začíná dávat smysl někde kolem 90–100 m². Vše pod touto hranicí už znamená každodenní logistiku, nikoli komfort.
Ano, bydlet na malém prostoru jde. Otázka zní, jak dlouho
Část komentářů přinesla jiný pohled. Rodiny, které dnes fungují čtyři lidé na 44 m² v centru Prahy, potvrzují, že to možné je. Často pomáhají vysoké stropy, chytré řešení prostoru a fakt, že děti jsou zatím malé.
Z těchto příspěvků je cítit jedna důležitá věc. Malé bydlení může fungovat jako fáze. Ne jako dlouhodobý standard. I ti, kterým to dnes vyhovuje, často otevřeně říkají, že za pět až sedm let už budou hledat něco většího.
To je zásadní rozdíl oproti tomu, jak je téma často prezentováno. Nejde o to, že by malé byty byly špatně. Jde o to, že se z dočasného řešení stává nová norma.
Univerzální rada „odstěhujte se za Prahu“ má své limity
Když se téma bydlení v Praze otevře, velmi rychle zazní rada: „Odstěhujte se za Prahu.“ Část lidí to skutečně udělala a popisuje výrazně lepší poměr ceny a prostoru. Byty 5+kk nebo 6+kk za cenu pražského 3+kk nejsou výjimkou.
Jenže v komentářích se zároveň opakovala druhá rovina. Práce, školy, vazby, služby, čas. Dojíždění, které na mapě vypadá rozumně, se v reálném životě snadno promění v každodenní zátěž. Pro řadu lidí Praha není jen adresa. Je to ekosystém.
Proto vzniká nepsané pravidlo, které se v diskusi objevovalo znovu a znovu. Kdo má podporu rodiny nebo vlastní podnikání, řeší hlavně lokalitu. Kdo má klasický příjem, řeší, kolik života se vejde do 60 metrů.
Vlastnit, nebo pronajímat
Silné téma v komentářích byla také otázka vlastnictví. Někteří lidé otevřeně říkají, že si raději pronajímají velký byt v dobré lokalitě než aby spláceli hypotéku na malý byt na okraji Prahy. Rozdíl mezi nájmem a splátkou hypotéky bývá v jejich případech desítky tisíc měsíčně.
Z finančního pohledu to dává smysl. Z emočního pohledu je to pro mnoho lidí těžké přijmout. Vlastní bydlení je v Česku stále silně zakořeněná hodnota, i když ekonomická realita ji čím dál častěji zpochybňuje.
Novostavby nejsou jediná cesta
Zajímavým protipólem byla připomínka, že řešením nemusí být výhradně novostavby. Stejně velký byt ve stejné lokalitě, dům po rekonstrukci, může vyjít o dva až tři miliony levněji. Neřeší to celý problém dostupnosti, přináší to ale alternativu pro ty, kteří jsou ochotni přijmout starší dům výměnou za prostor.
Neexistuje ideální řešení. Existuje jen volba kompromisů
Z komentářů i čísel vyplývá jedna nepříjemná pravda. Ideální řešení dnes neexistuje. Každý vychází z toho, co má, kolik vydělává, kde pracuje a jaký život chce žít.
Někdo přijme menší byt jako novou normu. Někdo se odstěhuje za Prahu. Někdo zůstane v nájmu. Někdo koupí byt jinde v Evropě. Všechny tyto volby jsou pochopitelné. Žádná není univerzálně správná.
Otázka tedy nezní, kolik metrů čtverečních je „správně“. Otázka zní:
Jaký kompromis jste ochotni přijmout vy, aby vás bydlení dlouhodobě finančně ani psychicky neničilo.
A možná ještě jedna, nepohodlná.
Jestli se zmenšující se byty stávají normou proto, že nám vyhovují. Nebo proto, že jsme si na ně prostě museli zvyknout.
Zdroj dat: Zdroj: Home Portal 2025, prodej novostaveb
