Článek
V poslední době jsem zachytil několik diskuzí o tom, jak je pro mladé lidi nedostupné bydlení. A taky o tom, že si za to prý mohou sami — protože si kupují drahé kafe.
Nevím, jestli je fér to takhle zjednodušovat.
Podle mě nejde o kávu. Jde víc o rozhodnutí.
A taky o to, že spousta mladých lidí nechce dělat těžká, nepohodlná rozhodnutí.
A vlastně se jim nedivím. Nemusí. A přesto se mají docela skvěle.
Co vidím z praxe
Už 20 let pracuji s mladými lidmi každý den. V cashback portálu Tipli jsme nedávno oslavili 9 let. Polovina týmu už dávno není „čerstvě po škole“, druhá polovina řeší první „dospělé“ bydlení.
A jednu věc vidím pořád dokola:
- Bydlení se nekupuje z kafe.
- Kupuje se z práce, odvahy, znalostí a schopnosti nést riziko.
- Někdy pomůže i rodina — to je ovšem jiný příběh.
Odvaha má víc podob
Odvaha neznamená jen pustit se do podnikání.
Někdy stačí odvaha podepsat úvěr na pár milionů na 30 let a věřit, že to zvládnu.
Tohle rozhodnutí není pro každého. Vyžaduje to vnitřní jistotu, práci s čísly a ochotu nést nejistotu, která k tomu patří.
Komfortní zóna a její cena
V posledních letech vidím u mladších kolegů posun. Víc se mluví o work-life balance, o čtyřdenním týdnu, o pohodlí. Někteří z našich kolegů si vyměnili volný pátek za nižší mzdu.
To je naprosto v pořádku, pokud v tom člověk vidí smysl. Jen pak nejde čekat, že za pět let bude mít byt v Praze.
Každá volba má cenu. A často nejde o to, jestli je správná, spíš o to, jestli je vědomá.
Znalosti jsou násobič
Když jsem po škole začínal, přečetl jsem během dvou let asi 50 knih. Byznys, vedení, komunikace, obchod. Otevřel jsem Amazon, našel kategorie „management“, „leadership“, „business“, „marketing“ a četl to, co mělo nejlepší recenze.
Ne proto, že bych musel. Prostě mě zajímalo, jak být lepší.
Dnes je někdy těžké přesvědčit lidi, aby přečetli jedinou knihu. Řešili jsme to i nedávno na meetingu.
Mám pocit, že se vytrácí chuť dělat něco navíc. Zajímat se o skutečné investice — ne o „rychlé zbohatnutí“. Učit se nové věci. Vyjít z komfortní zóny.
Mobilita jako zrychlovač
Před dvaceti lety bylo běžné, že mladí jeli na stáž do zahraničí nebo pracovali v pobočkách firmy v jiných zemích. Dnes je skoro zázrak najít člověka, který je ochoten cestovat.
Mluvila o tom se mnou i kamarádka, která seděla v boardech firem s více než tisícem zaměstnanců. Říkala, že dnes je těžké sehnat i manažera, který by chtěl létat mezi pobočkami po Evropě.
Přitom pořád platí:
- Kdo se opravdu zajímá, ten cestu najde.
- I s průměrným příjmem se dá investovat — jen je potřeba začít dřív.
Spočítat si čísla. Otevřít Excel. Nebo aspoň AI.
Závěr
Trh nepřeje těm, kdo čekají.
Přeje těm, kdo konají. Těm, kdo se učí, riskují a berou chyby jako součást cesty.
A tohle není výzva k tomu, aby všichni žili stejně. Je to připomínka, že bydlení není odměna za „správný názor“. Je to výsledek dlouhé série rozhodnutí.
