Článek
Praha se bojí jakéhokoli smysluplného zahušťování.
A právě tohle téma si zaslouží samostatný text.
Protože řada komentářů trefila hřebík na hlavičku a zároveň ukázala, proč se v Praze často míjíme v debatě – jedni mluví o výškách, druzí o kvalitě města, třetí o ekologii. Přitom jde o jednu a tu samou věc.
Nízká hustota není jen o výškových limitech
Jedna z nejčastějších reakcí zněla zhruba takto:
průměrná hustota Prahy není nízká kvůli regulaci výšky, nýbrž kvůli brownfieldům a urban sprawl.
Tohle je důležitá poznámka. A je správná.
Praha má:
- rozsáhlé brownfieldy blízko centra,
- obrovský podíl nízké zástavby v dosahu MHD,
- masivní rozlézání města do krajiny.
Jenže právě tady narážíme na paradox.
Ano, ekologické a ekonomické je město zahušťovat.
Jenže Praha v praxi nezahušťuje téměř nikde.
Ne výškově.
Ne blokově.
Ne systematicky.
Výsledek je město, které:
- chrání nízkou zástavbu i tam, kde už dávno nedává smysl,
- současně se bojí výškových domů,
- a nakonec se rozlévá do polí a lesů za hranicí města.
Proč se nestaví výš ani na Vysočanech, Barrandově nebo Zličíně
Jeden z nejzajímavějších komentářů přišel z praxe.
Otázka zněla jednoduše:
Pokud by developeři tak toužili stavět výš, proč to nedělají třeba na Vysočanech, Kolbence, Barrandově nebo ve Stodůlkách?
Na první pohled to zní logicky.
Na druhý pohled je odpověď nepříjemná.
Nestaví se výš proto, že to regulace prakticky neumožňují.
Ve většině těchto lokalit:
- je výška nepřímo omezená územním plánem,
- každé navýšení znamená roky sporů, připomínek a odporu,
- vzniká silný NIMBY tlak místních obyvatel i politiků,
- výsledek je kompromisní sedmipatrový „bobík“, který projde.
Ne proto, že by vyšší dům nebyl ekonomický.
Proto, že je politicky a povolovací sebevražda.
A tak Praha produkuje nekonečné množství průměrných, nízkých domů na drahé půdě místo menšího počtu kvalitnějších, vyšších staveb tam, kde by dávaly smysl.
Skutečný problém: konzervace extrémně nízké zástavby
Další velmi trefný komentář posunul debatu ještě dál:
Mnohem větší problém než zákaz mrakodrapů je konzervace extrémně nízké zástavby.
Tohle je jádro celé věci.
Nikdo netvrdí, že Praha potřebuje Manhattan.
Nikdo netvrdí, že každá čtvrť má mít třicet pater.
Jenže:
- dvě patra u metra,
- čtyři patra na hlavních tazích,
- rodinné domky v dosahu centra
tohle není ochrana kvality města.
To je blokace jeho fungování.
Kdyby se v Praze běžně stavělo osm pater tam, kde dnes stojí dvě, město by:
- výrazně zvýšilo nabídku bytů,
- zkrátilo dojíždění,
- snížilo tlak na krajinu,
- zachovalo lidské měřítko ulic.
Bez jediné „kontroverzní“ věže.
500 metrů od metra: zóna promarněných příležitostí
V diskusi zazněl i návrh, který by měl být naprostým základem moderního plánování:
V okruhu 500 metrů od stanice metra by měla existovat minimální výška nové zástavby, například 10 podlaží.
Tohle není radikální myšlenka.
To je standardní princip fungujících měst.
Praha dnes dělá pravý opak:
- metro investičně zvládne,
- pozemky kolem něj nechá zastavět minimálně,
- a pak se diví, že město nefunguje jako „město krátkých vzdáleností“.
Největší plýtvání v Praze není výška.
Je to nízká hustota na nejlépe dostupných místech ve městě.
Ne monofunkční věžáky. Smíšené město.
Je fér zmínit ještě jednu důležitou výtku z komentářů:
kritiku monofunkčních věžáků bez občanské vybavenosti.
Ano. Tohle je správná připomínka.
Cílem není stavět:
- izolované bytové věže,
- kancelářské monolity bez života,
- sídliště duchů.
Cílem je:
- bloková a smíšená zástavba,
- obchody, služby a školy v přízemí,
- dostatečná hustota, aby se město samo uživilo.
Jenže právě k tomu je potřeba odvaha ke zhuštění, ne jeho zákaz.
Praha nepotřebuje víc ideologie. Potřebuje odvahu k normálnosti.
Celá tahle debata ukazuje jednu věc.
Praha dnes:
- chrání nízkou hustotu jako hodnotu,
- zaměňuje kvalitu života za strach ze změny,
- řeší výšku místo funkce.
A přitom by často stačilo:
- povolit běžnou městskou výšku,
- přestat se bát hustoty,
- začít plánovat město jako celek, ne jako soubor výjimek.
Nejde o mrakodrapy.
Jde o to, zda Praha dokáže být normálním moderním městem.
A zatím to bohužel vypadá, že se bojí i toho.
