Článek
Ale když dojde na lámání chleba, třeba k nějaké krizi, pak jsme schopní vstát, spojit se a dokázat neuvěřitelné věci. A to jako málokterý národ! To se projevilo třeba při povodních a dokazujeme to i naší pomocí a neuvěřitelnou solidaritou v případě války na Ukrajině.
Ten pohár trpělivosti přetekl právě teď. Realita je totiž taková, že nám ani ne 40 let po Sametové revoluci vládnou bezpáteřní donašeči a udavači StB, proruští náckové, bezskrupulózní kariéristi, kterým je jedno, komu anebo čemu slouží (hlavně, když to něco hodí!) a nedospělí jedinci milující drahá auta bez jakékoli úcty k zákonům, pravidlům či ostatním lidem, jež financuje jakýsi zazobaný šovinista, který zbohatl v devadesátých letech na kšeftech s hracími automaty.
Není přece možné, abychom ve slušné společnost tolerovali hajlování, nenávist vůči skupinám obyvatel, schvalování násilí na dětech anebo bagatelizaci trestných činů.
A v neposlední řadě nenávist vůči hlavě státu nebo médiím veřejné služby, která jsou trnem v oku každému, kdo si chce uzurpovat moc pro sebe a bojí se dotěrných otázek novinářů – a tím pádem potažmo také vlastních občanů.
Média veřejné služby jsou v pravidelných intervalech atakována mocnými. Zvykli jsme si. Ale to, čeho jsme svědky teď, jsme ještě nezažili. Onen tlak dosáhl svého vrcholu nyní, kdy chce současná vláda zcela zásadním způsobem zasáhnout do jejich fungování. Chce rozbít dosavadní systém financování těchto institucí prostřednictvím koncesionářských poplatků a nahradit ho financováním ze státního rozpočtu, případně obě tradiční média sloučit. Stávající systém funguje desítky let a nikdo – včetně poplatníků – s ním nemá problém. Účel těchto změn je proto zjevný: získat nad oběma médii kontrolu a omezit jejich nezávislost.
Náš nový ministr kultury, který kdysi jako dvacetiletý kluk a rocker udával své kamarády, už se stihl sejít se svou slovenskou kolegyní Šimkovičovou, aby mu poradila, jak se jednou a provždy vypořádat s veřejnoprávními médii. To se zeptal té pravé, když uvážíme, jak tragicky dopadla slovenská média veřejné služby. Ale jak se říká: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Šimkovičová ze Slovenské národní strany pana Danka není o nic lepší než náš Oto Klempíř s krycím jménem Olda. A oba si bohužel v aroganci nezadají s pány Macinkou, Turkem a dalšími…
Jak jsme řekli v neděli prvního února na pódiu na Staroměstském náměstí před desítkami tisíc spoluobčanů na demonstraci svolané Milionem chvilek pro demokracii:
Jsme s vámi – buďte s námi!
