Honba za Objevem – aneb catch me if you can

Motivace

Prakticky každý kluk chtěl být někdy kosmonautem a většinu z nás fascinují technické hračky. Jednou z nejzajímavějších hraček uplynulých čtyřiceti let jsou americké raketoplány. Vymyšleny v sedmdesátých letech, postaveny v osmdesátých a na začátku devadesátých let, představují něco, co do doby vyřazení v roce 2011 nedokázal nikdo překonat (vyrovnat ho dokázal SSSR se svým raketoplánem Buran).

V posledních pár letech jsem měl tu čest vidět Enterprise (demonstrátor, který byl použit při testech klouzavého letu) v Udvar Hazy centru poblíž IAD, Atlantis na rampě 39A Kennedyho vesmírného střediska (KSC), ale vidět naživo raketoplán v letu se mi bohužel nedařilo.

S tím jak NASA raketoplány poslala raketoplány do důchodu a já prošvihl jak poslední start tak poslední přistání, mi bylo jasné, že mi sen uniká mezi prsty (s Buranem jsem jako kluk ze vsi neměl tu čest). Poslední šance, spíše teoretická, se zdála být v  zachycení přeletu z Kennedyho vesmírného střediska do některého z muzeí.

Příprava

Sen se začínal zhmotňovat na konci března 2012, kdy jsem byl „citlivě“ upozorněn jedním z kolegů, že budu v USA zrovna v době, kdy budou dopravovat Discovery (OV-103) z Kennedy Space Center do Udvar Hazy centra, kde nahradí Enterprise, kterou následně zaparkují v New Yorku vedle Concorda.

To znělo jako výzva. Problém se zdál býti celkem jednoduše řešitelný, nebýt toho, že jsem promeškal nejvhodnější dobu na nákup letenek, pročež mi moje kolenovrtství zabránilo vynaložit „pouhých“ 2500 USD za jednodenní výlet z LAS do DCA – kde jsem plánoval na břehu Potomacu rozbalit svoje fotonádobíčko.

Naštěstí jsem si vzpomněl, že bych mohl vyplýtvat pár mil ze svého Skymiles účtu (účet OK Plus jsem díky nutnosti telefonovat raději vypustil) a po doplnění vhodně malou částkou se dopravit na místo. Rozhodnutí bylo učiněno, zbývalo realizovat „nákup“. Neváhal jsem, a 15.4. na webu Delty jsem rezervoval:
DL2216 LAS – DTW (752)
DL5492 DTW – DCA (CRJ)
+
DL832 DCA – SLC (752)
DL779 SLC – LAS (738)

Kódy letišť:

LAS - Las Vegas

DTW - Detroit

DCA - Národní letiště Ronalda Reagana (Washington)

SLC - Salt Lake City

IAD - Dullesovo mezinárodní letiště (Washington)

Rezervace probíhala zcela v pořádku až do doby, než bylo nutné zaplatit poplatky v  ceně USD10 – systém odmítal jak všechny moje platební karty, tak můj Paypal účet a pohrdl dokonce Delta voucherem. Byla již pokročilá hodina (cca jedenáct večer), nicméně zdvihl jsem Skype sluchátko a  zavolal paní Medajlové Skymiles. Paní Medajlová Skymiles byla velmi milá, stejně jako dalších pět paní, se kterými jsem tu noc mluvil a po dvou hodinách jsem dosáhl stavu: „dali jsme vám rezervaci on hold, zastavte se na letišti dřív a zaplaťte to v hotovosti“. Takže cca v  jednu jsem šel na kutě.

Let DL2216 odlétá ve 23:05, pročež jsem jako koupák dorazil po osmé na letiště. Že to bylo dobré rozhodnutí, jsem pochopil v zápětí – diskuse s ochotnou paní za šaltrem, její kolegyní i supervisorkou mi přinesla sice zkrácení dlouhé chvíle, nicméně po hodině jsem již byl trochu nervózní. Že bych promeškal Discovery kvůli své neschopnosti zaplatit USD10 (přičemž v  hotovosti jsem to bez problémů uhradit mohl)? Po dalších třiceti minutách, kdy žhavily telefon Delta ženy, jsem byl nakonec poctěn možností složit USD10 v hotovosti a obdržel jsem itinerář a palubní vstupenky na první dva segmenty letu.

DL2216 LAS – DTW, Boeing 757-200 (by Delta)
16.4. 2012 23:15 – 17.4. 6:04 (délka letu 3:49)

Přiznám se, že sedačky Delty v ekonomické třídě nejsou bůhvíco, nicméně moje zadnice je s nimi kompatibilní, navíc necelé čtyři hodiny je možné přežít v ledasčem. To platí samozřejmě i o red eye letu, který byl v dané délce zárukou, že se člověk nevyspí ani náhodou. Stejně tak sedadlo 23A není ničím zvláštní, kromě toho, že po stažení clony na okénku si o clonu může člověk opřít hlavu. Na webu u rezervace bylo napsáno, že „upgrade not eligible“, tudíž jsem frequent flyer kartičku použil jako vstupenku do salónku na dva panáky.

757čky Delty mám rád, a to z jednoduchého důvodu – mají poměrně velkou první třídu (což je prostor, ve kterém by čočík nenechal cestovat ani svého osobního čínského sluhu) a obvykle se v ní najde místo pro člověka s poněkud zvýšeným BMI a kartičkou dostatečně vysoké úrovně. Bohužel, tentokráte to vypadalo, že je mi souzeno výše zmíněné 23A v  dobytčáku, neboť i když moje jméno svítilo na monitorech jako čekající na upgrade, měl jsem za to, že to neprojde – a i dotaz na šaltru u brány přinesl negativní odpověď.

Nástup jsem tentokráte nehodlal nechat až na poslední chvíli, protože existují i horší věci, než cesta v  ekonomické třídě na red eye letu – a to cesta v ekonomické třídě na red eye letu s bagáží pod sedačkou (takže není kam dát nohy). No a když jsem se probil ke SkyPriority frontě a dorazil k paní rampačce, tak automat udělal po naskenování mé palubní vstupenky vrrr … pííp … vrrr … pííííp a z vylezla z ní nová, menší a mnohem radostnější. Budu mít sedadlo 5C, což sice není místo u okna (čert vem okno, letíme v noci), ale je to místo, kde může člověk zaujmout i jinou polohu, než je poloha skrčence. Takže Delta nabrala první kladné body.

Interiér té 757 byl dost oldschoolový – žádné IFE vzadu, interiér mírně olétaný. Nicméně diskuse u šaltru a pozdní hodina se ukázaly býti natolik vyčerpávající, že jsem po konzumaci průměrného stejku (kupodivu ho zvládli medium rare, což je nad síly většiny českých restaurací) a posouzení kvality másla (dobře roztíratelné, chuť průměrná), upadl do dvouhodinového komatu.

Pokud mě paměť neplete, tak let byl plný do posledního místečka (možná proto ten upgrade).

Protože jsme zaparkovali na konci terminálu, měl jsem šanci znovu vyzkoušet příjemný detroitský vnitroterminálový vláček.

DL5492 DTW – DCA, CRJ-700 (by Delta Connection / ExpressJet Airlines)
17.4. 2012 7:30 – 17.4. 9:08 (délka letu 1:38)

Po přesunu na satelitní terminál zbývalo po nákupu snídaně ještě pár desítek minut do odletu ve zcela prázdném prostoru, což by se hodilo k  mírnému dospání. Nicméně sedačky na letišti v Detroitu nejsou moc pohodlné a navíc jsem nehodlal riskovat, že mi spoj uletí.

Kolem sedmé dorazil k šaltru Delta pán. Pročež rozsvítil televizi se seznamem jmen na čekací listině pro upgrade. Protože tam svítily iniciály, které byly hodně podobné mým, tak jsem se odebral k šaltru a  zapředl hovor, zda je šance, že upgrade vyjde. Chlapík se ke mně naklonil a spiklenecky pošeptal: „pojď na druhou stranu“. Očekávaje nabídku na prodej zánovní Corvetty (jsa v srdci automprůmyslu USA) jsem přešel na druhou stranu, on pokynul směrem k obrazovce a žoviálně pravil: „vyber si“. Až na dvě místa bylo ve schématu první třídy úplně prázdno. Po zralé úvaze jsem zvolil 3A (což je ve CRJčkách samostatné sedadlo).

To už se slušně naplnil prostor nástupní haly zombies, které měly za sebou red eye let a snažily se dostat do Washingtonu. Zombies vypadaly, že v lepších dobách a stavech mohou dělat ve federální administrativě nebo jako obchodníci či management dodavatelů. Teď to ovšem byly zombies (byť dobře oblečené).

Let sám o sobě utekl při pospávání rychle, vpředu nám nabízeli nějakou snídani, kterou jsem nevyužil, tudíž nejsem schopen posoudit kvalitu a roztíratelnost másla (což je častá zábava jisté sociální skupiny trip reportérů).

Těšil jsem se na přistání nad Potomacem a let kolem Lincolnova památníku s  výhledem na Mall, nicméně bohové povětří a letová kontrola mi nebyli nakloněni, pročež jsme přistáli na dráze 33, která výhledy nenabízí.

Load factor (naplněnost letu) byl tentokrát cca 80%.

Zájmová činnost

Zájmová činnost se odehrávala poblíž soutoku Potomacu a Anacostie.

Po odjezdu od terminálu letiště ujel taxík asi 100m a skončil na nájezdu na Willams Memorial Bridge na konci férové zácpy. To ovšem indického řidiče nezaskočilo a vesele mi sděloval, že dneska dopoledne se nikdo nikam nedostane, protože všichni parkujou jako blbci kde se dá a čuměj na oblohu, kde má NASA předvést raketoplán. A že to běží na CNN a že má raketoplán přistát na Dullesově letišti, kde se má vyměnit s Enterprise, se kterou NASA následně odletí do New Yorku, kde ji zaparkujou vedle Concorde. No co mám říkat – NASA vyjednávala o rozpočtu na příští rok a rozhodla se tuhle příležitost využít maximálně pro svoje PR - diváky byla federální administrativa.

To vše mi taxikář říkal při rychlosti 5  metrů za minutu. Takže když se na začátku mostu z rádia ozvalo „chrchly chrchly, vypadá to, že Discovery přiletí o chvíli dřív“, vybalil jsem foťák z batohu, nasadil delší sklo a začal pátrat po obzoru. Ve stejné době jsem „vstoupil do komunikace“ s kolegou Praze, který měl zapnutou CNN (zlatý Blackberry datový roamingový paušál).

Most jsme nakonec přejeli, přičemž na jeho konci pípla zpráva „prave udelal fly-by na IAD“. Protože jsem netušil, kolik těch fly-by bude a věděl jsem, že vzdálenost mezi IAD a DCA uletí za pár minut, nechal jsem řidiče zajet do parku a  pospíchal jsem na břeh Potomacu. Po chvíli čekání zastavili na DCA provoz a po další chvíli ….

Nad břehem Potomacu se souprava prohnala čtyřikrát, přičemž mrazení v  zádech se dostavilo po každém příletu (alespoň u mě). Tedy – prohnala není to správné slovo, protože jumbo sice neviselo na klapkách na minumální rychlosti, ale dávalo pohlédnout na celou svou majestátnosti pomalým letem.

Mohla uplynout cca hodina a bylo po všem. Nastal čas k návratu. Měl jsem sice dost času, ale nepočítal jsem s tím, že dostat se do parku je jednoduché (taxík), ale dostat se z parku je problém a plavat přes Potomac se nezdálo být dobrým nápadem. Komplikace se dostavily s faktem, že se mi nepovedlo zastavit žádný taxík …

… a cesta zpět přes dálniční most není pro pěšího možná. Nabízela se sice delší procházka na Mall a metro, ale vzhledem k panujícímu hicu jsem oželel cestu betonovou džunglí a po čerstvém krabovi na Water St. chytil (poté, co se všichni čumilové odporoučeli) taxi zpět na letiště.

DL832 DCA – SLC, 757-200 (by Delta)
17.4. 2012 16:35 – 17.4. 19:25 (délka letu 4:50)

Notně uondán, doufal jsem v upgrade i na nejdelším letu, bohužel však marně. Z celého letu si pamatuji jen výjevy ze svého sedadla 21F:

DL779 SLC – LAS, 737-800 (by Delta)
17.4. 2012 19:55 – 17.4. 20:23 (délka letu 1:28)

Těžko říct, jak jsem se dostal na své sedadlo 15F do letadla.
V kabině ekonomické třídy jsem neviděl žádné volné sedadlo
I Boeingy 737-800 se dají provozovat s overhead televizemi

TRIP OVER

(článek původně vyšel na leteckém fóru airways v sekci trip reporty)