Regulace médií v ČR: Kde je hřiště?

Když se podržíme starého přirovnání o regulaci objemu koňských koblih na ulicích, museli jsme si definovat, že regulujeme stav na ulicích, ne na pastvách za městem nebo ve stájích. Nová doba ovšem přináší nové výzvy.

Ve staré době, kdy svět tvořila lineární média a velké mediální korporace (a bylo to ještě dvacet let zpět), byl svět regulace jednoduchý.

Abyste dokázali vyprodukovat video v rozumné kvalitě, potřebovali jste profesionální vybavení a profesionály a jejich čas, abyste byli schopní něco natočit a sestříhat. To činilo produkci čehokoliv drahou.

A pokud jste něco vyprodukovali, tak jste museli spoléhat na off-line distribuci (kazety, CD, DVD, Blu-Ray) a nebo na několik málo online distribučních cest (terestrické, satelitní, kabelové), které byly z principu oligopolní.

Takový prostor se reguloval relativně jednoduše. Máte řádově desítky subjektů v několika málo oborech, které buď mají strach a hrají při zdi a nebo jdou do jasného střetu. Neřešili jste bahno stovek různých situací, kdy vlastně nevíte, kdo je druhá strana, zda není někde v zahraničí, jaké služby poskytuje, v jakém režimu poskytuje a zda se s vámi bude vůbec bavit.

Jinými slovy – máte bezproblémovou Českou televizi, občas na hraně hrající Primu a Vladimíra Železného, který s vámi skrz svoje právníky hraje levou. Malí mediální hráči se vás bojí, distribuční cesty máte pod kontrolou skrz příděly frekvencí a licence na provozování kabelových sítí (které si nikdo neodnese).

Takže si spokojeně regulujete, občas se vám přihodí nějaké ooops v podobě náhrady 10 miliard korun investorům, na které pan Vladimír zahrál levou také. Když uvalíte na regulované subjekty povinnost ukládat odvysílaný obsah, máte i důkazní materiál. Sem tam přijde nějaké nařízení z Bruselu, které si úřednicky okovete (anglicismem „ogoldplatíte“), aby si subjekty nemyslely, že si mohou vyskakovat.

Vyhrál jste, problémů nepřibývá, množství koňské mrvy v ulicích se spíše zmenšuje …

… v ulicích se objevují cizorodé dopravní prvky (bez koní). Dvacet let je ignorujete, protože množství koňské mrvy se fakt zmenšuje, ale pak si všimnete statistiky, že roste množství zácp a taky počet přejetých lidí se dost zvýšil. A střih … máme tu současný stav …

Videa může dělat kdokoliv pomocí mobilního telefonu, který dnes neslouží k telefonování, ale především jako multimediální vstupně-výstupní terminál k internetovým službám.

Část distribuce zůstala lineární, ale roste nelineární distribuce, a to v různých formách. Kromě klasického „najdi video a klikni pro přehrání“ jsou tu věci jako odložená sledovanost (shlédnutí lineárně odvysílaného obsahu v pozdějším čase), ale také linearizovaný proud videa (tj. poskytovatel sestaví nepřetržitý proud klipů pro každého uživatele).

Zároveň nastává problém s globalizací sítí. Zatímco dříve jste spolehlivě dosáhli na všechny typy operátorů, v době internetu, kdy se poskytovatel univerzální služby „doručování IP (IPv6) paketů“ skoro vždy liší od poskytovatele služby, máte problém s cizí – třeba americkou nebo čínskou distribucí, která si z vašeho regulačního rámce může udělat trhací kalendář.

Problém vykolíkování regulačního prostředí nemusí mít pouze nové služby, ale i služby staré – když se podíváme na klasické TV vysílání do smart televize, tak tu můžeme mít:

Tyto komponenty mohou operovat nezávisle na sobě a minimálně část z nich bude mimo váš regulační zásah. Vaše jediná šance je svázat svoji regulaci s regulací někoho relevantního – což v našem případě znamená EU. Nicméně tato vazba musí být příčetná.

Protože je k dispozici mnohem širší spektrum distribuce, diváci akceptují i nižší úroveň kvality. A to nejen technické, ale i obsahové. K natočení dvouhodinového filmu potřebujete nesrovnatelně vyšší náklady než k natočení třicetivteřinovému klipu pro „storýčko“.

Takže hřiště už tak nějak máme vykolíkované, příště se zkusíme podívat na to, kdo na něm hraje.