Článek
Diskuse o spravedlnosti ve sportu je složitá a často plná emocí. Zároveň dosažení naprosté férovosti a spravedlnosti pravděpodobně spíše než dosažitelným cílem zůstane vždy jen ideálem.
Ačkoliv se neřadím mezi znalce sportu, moje odbornost zasahuje chápání lidské rozmanitosti, biologie i společenských faktorů souvisejících s pohlavím a genderem a porozumění s nimi související předsudečnosti a diskriminace. Nemám ve zvyku se vyjadřovat ke každé aktuální kauze, nicméně dva nedávné případy z olympijských her v Paříži 2024 mě zaujaly svým vzájemným kontrastem, zejména v tom, jak poukazují na naše selektivní vnímání otázek férovosti, vlivu genetických či jiných predispozic, a odkrývají tak roli našich předsudků.
Případ Tacuru Saitó: vliv genetických predispozic, píle a rodinné tradice
Tacuru Saitó, japonský judista, porazil českého bojovníka Lukáše Krpálka v osmifinále kategorie nad 100 kilogramů. Saitó, který měří 191 cm a váží 170 kg, má zhruba o 60 kilogramů více než Lukáš Krpálek. Saitó porazil Krpálka po 91 sekundách. Článek od Pavlíny Petrové na SeznamZprávy týkající se Saitóovi výhry se zaměřuje na jeho genetické predispozice a jeho rodinnou historii. Petrová se zmiňuje o jeho předchozích úspěších na mistrovstvích a v mezinárodních soutěžích. Saitó je prezentován jako příklad sportovce, který využil svých přirozených výhod a tvrdé práce, aby dosáhl vrcholu. Jeho váhový rozdíl, spolu s jeho rodinnou tradicí (jeho otec Hitoshi Saitó byl dvojnásobným olympijským vítězem), jsou jasně interpretovány jako významné vlivy, které přispěly k jeho úspěchu a tento úspěch je respektován.
Saitóův případ, podobně jako případy jiných genetických, morfologických či dalších biologických (někdy též etnických a rasových) predispozic, jež jsou skloňovány v případě afrických běžců, kteří díky svým fyziologickým vlastnostem dominují ve vytrvalostních bězích, nebo plavců s europoidním původem, kteří mají obecně delší torza, která zlepšují jejich hydrodynamiku, jsou často přijímány jako přirozená součást sportovní soutěže.
Podobně pak i další kulturní a socioekonomické faktory, související s tradicí různých kultur v příslušných sportech, mohou hrát klíčovou roli v úspěchu sportovců a sportovkyň. Patří sem jistě podpora sportu v dané zemi (srovnejte si např. poměr amerických a indických olympioniků), přístup k tréninkovým zařízením či vybavení nebo obecně ke sponzorům, všechny tyto faktory také významně (byť tzv. sekundárně) ovlivňují výkon a možnosti sportovců.
Případ Imán Chalíf: hranice pohlaví, genderová identita a kontroverze
Na druhé straně stojí v těchto dnech až notoricky skloňovaný případ Alžířanky Imán Chalíf(ové), která porazila italskou boxerku Angelu Carini(ovou), a to po 46 sekundách zápasu. V článcích, které se věnují jejich souboji nenajdeme mnoho informací o předchozích úspěších Chalíf(ové), dozvíme se v nich ale to, že byla loni vyřazena z ženských kategorií kvůli neúspěšnému testosteronovému a genderovému testu a že má prý „typicky mužské“ chromozomy XY (zpráva ale může být i dezinformací). Navzdory faktu, že se v případě Chalíf(ové) nejedná o transgender osobu se i tak celá kauza zápasu boxerek zřejmé slévá s tématem, které dlouhodobě vyvolává emoce a kontroverze.
Článek od Roberta Rampy na iDnes se zaměřuje na emocionální reakci poražené Carini(ové) a otázky související se spravedlností jejich souboje, které v mnohých tento medializovaný případ podnítil. Carini(ová) v článku popisuje svou bolest a frustraci z duelu, který zprvu zřejmě v rámci své vlastní emoční reakci považovala za neférový, byť později se za tuto reakci omluvila. Tento případ pak v mnohých opět vyvolal otázky ohledně toho, zda by sportovci a sportovkyně s genetickými znaky, které jsou u žen neobvyklé, měli mít dovoleno soutěžit v ženských kategoriích a probouzí diskuse o genderové identitě, férovosti a spravedlnosti ve sportování.
Otázky související s lidskou genderovou a pohlavní rozmanitostí, na něž vrcholový sport již pro svou extrémní povahu vrhá logicky světlo, bohužel podléhají značnému politizování a moralizování. Italská premiérka Giorgia Meloniová se tak nezdráhala ve věci vyjádřit svůj názor, podle něhož „by osoby s mužskou genetikou neměly zápasit se ženami, aby se chránila práva ženských sportovkyň na rovné podmínky“. Politizace komplexních faktorů, které přispívají k individuálním úspěchům sportovkyň nejrůznějších disciplín sice ničemu nepomáhá, nicméně tento pohled reflektuje stav širší společenské diskuse o genderové identitě a její roli ve sportu.
Evoluční bioložka Lenka Příplatová v článku Otakara Horáka pro Deník N upozorňuje, že pohlaví člověka určuje kombinace mnoha faktorů, včetně chromozomů, pohlavních orgánů, pohlavních buněk, maskulinizace mozku a genderu (rodu). Přičemž dodává, že příroda není binární a že zjednodušené vnímání pohlaví pouze jako mužského nebo ženského nereflektuje komplexitu lidské biologie. Na biologické rovině komplikuje situaci fakt, že lidé mohou mít různé variace pohlavních znaků a být tzv. intersex, přičemž nad rámec této „biologické rozmanitosti“ figuruje ještě neméně důležitá rovina genderové, která se s rovinou biologickou prolíná a plně se rozvíjí v různorodost, která má i kulturní variabilitu. Tuto rozmanitost jsem koneckonců komentoval již ve svém dřívějším příspěvku v reakci na film Úsvit, který téma popularizoval i v Česku.
Komplikovanost spravedlnosti ve sportu
Oba dva výše zmíněné případy ilustrují, jak složitá a mnohovrstevnatá může být diskuse o férovosti ve sportu. Zatímco genetické predispozice, rodinné zázemí či sekundární faktory jako podpora a finance jsou často přijímány jako legitimní faktory úspěchu, genderová identita a její vliv na sportovní výkony je vnímána kontroverzně.
Martínková, Parry, a Imbrišević (2021) ve svém odborném článku argumentují, že současné sportovní kategorie by měly být posuzovány na základě spravedlnosti, ověřitelnosti a praktičnosti. Autoři přitom zdůrazňují, že každá kategorie musí být spravedlivá pro všechny sportovce a musí být založena na objektivních a snadno ověřitelných kritériích.
Transgender a intersex sportovci a sportovkyně jistě představují výzvu pro model kategorizace založené na, do značné míry překonaném, binárním modelu biologického pohlaví. Případ Chalíf(ové) nám ukazuje, že i neopodstatněné otázky týkající se genderové identity mohou vyvolávat silné emocionální reakce a diskuse o spravedlnosti. Na jednu stranu je identita a ženskost Chalíf(ové) skandálně napadána a na straně druhé, případ Saitóa ukazuje, že i reálné genetické výhody můžeme přijímat jako přirozenou součást sportovní soutěže.
Závěr: segregace a vyčleňování je slepá cesta
Vyčleňování či vyřazování transgender či intersex soutěžících, mezi něž se Chalíf(ová) neřadí, po němž v rámci emočně vypjatých diskusí, ale i odborných úvah někteří volají, představuje nesprávný krok k segregaci a neférovému vylučování výjimečně talentovaných lidí. Lidé jsou různí a někteří z nás mají predispozice vyhrávat ve vrcholovém sportu - oblasti lidství, kde se nevyhnutelně střetávají extrémy a vybíráme nejlepší z nejlepších. Segregace ale jistě není hodnotou, která by ve sportu měla místo. Nejenže by to odporovalo principům inkluze, ale také bychom přehlíželi komplexnost lidských zkušeností a cest, které vedou ke sportovnímu úspěchu. Abychom dosáhli skutečně spravedlivého sportu, musíme vyvinout politiky, které jsou inkluzivní, spravedlivé a založené na objektivních kritériích. Tento proces vyžaduje neustálý dialog, vzdělávání a přehodnocování stávajících kategorií, aby reflektovaly měnící se společenské a vědecké poznatky. Proč v jednom případě váhový rozdíl 60 kg nehrál roli v a druhém případě jsem měl problém vůbec zjistit nějaké informace o tom, jakou váhu měly obě sportovkyně?
