Článek
Říkejme mu třeba Dan, protože se tak jmenuje. Nevím, jak to s ním vypadá dnes, možná je z něj pupkatý strejda s dálnicí na hlavě, ale spíš ne. Jak ho znám, určitě je to pořád ten samý černovlasý krasavec, jen místy zlehka šarmantně prošedivělý a s vějířkem interesantních vrásek u očí. Možná nosí elegantní brýle, které však pouze podtrhují jeho navýsost inteligentní fyziognomii.
Vůbec nerozumím tomu, jak mohl ten prevít kdysi být mým kamarádem. Prožili jsme spolu leccos pěkného a legračního, to je pravda. Kina, bazény, rockotéky, koncerty, výlety, mou žárlivost a samozřejmě pařby. Ale dost mě taky týral a ponižoval.
Holky z naší vysokoškolky
Pokud kolem nás nebyly holky, všecko bylo oukej. Jenže jakmile se nějaká objevila, nastal problém. Tedy… můj problém, dámský kardiobuldozer Dan se ocitl ve svém živlu. Já měl pro změnu chuť zahrabat se pod zem.
Asi největší trauma, které mi Dan způsobil a které mě dodnes pronásleduje v nočních panických atakách, by se dalo popsat nějak takto: Já a spolužák se bavíme s nějakými slečnami, přičemž se skoro nedostanu ke slovu. Trapně přešlapuji kousek stranou jak ten největší zoufalec a cítím se neviditelný. Holky Danovi visí na rtech a podlamují se jim kolena. Svůdně si pohrávají s vlasy a „nenápadně“ vypínají prsa. Dan dělá, že to nevidí, holky mu to baští i s navijákem a olizují si rty. Abych si zachoval zbytky důstojnosti, v jednom statečném momentě se na cosi zeptám. Slečna na vteřinu odvrátí zrak od Dana a zakopne o mě pohledem typu NEOTRAVUJ. Zpětně si uvědomí mou otázku, ale smysl mých slov už jí nedochází. Poté se naplno vrací k Danovi.
Meziženská solidarita, ochrana a výpomoc jsou v tu chvíli ten tam. Holky si vzájemně skáčou do řeči, jedna s druhou dokonce často nesouhlasí a vůbec si každá tak nějak jede na vlastní pěst. Čím víc děvčata tlačí na pilu, tím větší skromnost a překvapení Dan předvádí. Přitom mi nedávno říkal, že už tak od šestnácti má pocit, že po něm touží všechny ženy. Komediant jeden! Řekl bych to mnohem výstižněji a vulgárněji, jenže on je teď určitě úspěšný právník a ještě by mě připravil o poslední spodky. Radši se musím držet zpátky.
Dan teda něco ohromně zajímavého dál vypráví svým příšerným ostravským dialektem, který však holkám připadá roztomilý, a zcela ignoruje mou snahu demonstrovat nepatrnou přítomnost na tomto světě. Já mezitím v duchu tápu mezi Nuselákem a koktejlem whisky a rohypnolu. Takhle to pokračuje ještě asi čtvrt hodiny, než má Dan v kapse dvě telefonní čísla, jedno číslo pokoje na koleji, a skoro jisté je i několik čísel dnes večer. To už nevydržím a od skupinky Dan + 5 děvčat odcházím, aniž by si toho kdokoliv všiml. Jdu domů a tam usedavě pláču.
Navíc mu všechno vychází
Jako by nestačilo, že je rozený sukničkář, daří se mu vlastně úplně všechno! Ve škole má samé jedničky, úspěchy by mohl přehazovat vidlemi, muži ho obdivují a ženy milují. Což navíc bere jako úplnou samozřejmost.
Když se mi jednoho dne ve škole jen tak mimochodem zmíní, že o víkendu pětkrát za hodinu uspokojil jistou paničku, která svého muže ještě nikdy nepodvedla (přitom prý mohla milionkrát), nejradši bych mu jednu vrazil. Jako bonus se mě zeptá, jestli má teď začít chodit se spolužačkou Blankou nebo radši s Karolínou, prý ho chtějí obě. Se slzou v oku mu doporučuji Blanku, protože má větší srdce.
Svět je na hodné muže vyloženě sprostý
Abych to ale zdárně dovedl k nějaké pointě: Jak k tomu vlastně přijdeme my nepříliš atraktivní, nečernovlasí muži, kteří jsme sice chytří, ale zase ne moc? Proč mají všechny dobré baby shráhnout jenom Danové a jim podobní frajírci? Jak k tomu přijdeme my věrní, oddaní, láskyplní, starostliví, citliví, slušní, pozorní, nesobečtí, pravdomluvní, zodpovědní, pracovití, spolehliví, pořádkumilovní, čistotní a empatičtí džentlmeni se smyslem pro rodinu, domácí práce a se srdcem na dlani? My, kteří bychom svou ženu na rukou nosili a snášeli jí modré z nebe, ale žádná nás nechce?
Svět je strašně nespravedlivý a my hodní chlapci to prostě máme v životě zatraceně těžké!
