Článek
V příbězích švédského spisovatele je možné úplně všechno, smysl pro absurdno má obzvláště vyvinutý a fantazii na komediální situace, příhody a události nekonečnou a bujnou. Příklad? Hrdinové knihy „Zabiják Anders a jeho přátelé“, kteří přišli nepoctivě k penězům, koupí vysloužilý kostel coby investici. Učiní tak proto, aby v obnoveném svatostánku získali armádu věřících - donátorů a sponzorů, kterým navíc budou prodávat „krabicové“ víno za cenu kvalitního mešního.
Když jsem před lety četl „Stoletého staříka“, seznámil jsem se s Jonassonovým typem humoru, kterému jsem později začal říkat skandinávský, protože jsem podobný styl vytváření komična postřehl i u jiných severských autorů. Například u Arto Paasilinny (konkrétně v Lesu oběšených lišek). A nutno říct, že jsem si břitký „skandinávský“ humor zamiloval. Jestliže si Jonassonův stoletý hrdina postěžuje, že ho bolí kolena, a povzdychne si u toho, že už holt není „žádnej devadesátník“, tak prostě nemůžete nevyprsknout smíchy, i kdybyste byl sebevětší morous. Podobnými hláškami a gagy jsou Jonassonovy knihy napěchované. A taky proslulé.
Autorovy motivy se v knihách někdy opakují, několikrát se objevuje například útěk a následné dobrodružství „on the road“, ale jisté vykrádání sebe sama se přece „stává i v lepších spisovatelských rodinách“(vzpomeňme třeba na Johna Irvinga a opětovné omílání zážitků z jeho pobytu ve Vídni), takže to Jonasovi tolerujme, jelikož ve vtipnosti je král bez konkurence. Asi nejvíc jsem se nasmál u románu Analfabetka, která uměla počítat. Fóry a groteskní situace, které Jonasson sype z rukávu, občas připomínají cimrmanovský humor na způsob: „Já nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn“. Na webu iliteratura.cz se o Analfabetce dočteme: „Kniha nás zavede do Jihoafrické republiky v době apartheidu, kde se seznamujeme s negramotnou, ale nadanou Nombeko. Mladá dívka pracuje jako vynašečka latrín ve slumu na předměstí Johannesburgu, její inteligence a nespokojenost s životní situací ji však u latrín dlouho nenechají. Smršť událostí ji postupně zavede do výzkumného centra zabývajícího se výrobou jaderné bomby (pro kterou má Jonasson očividně zvláštní slabost, k její výrobě pomohl i „stařík“ Alan Karlsson, jen namísto Jihoafrické republiky v Rusku) a odtamtud do Švédska, kde se pak odehrává větší část knihy. Paralelně s Nombečiným dospíváním v Africe sledujeme osudy radikálního švédského republikána Ingmara Qvista a jeho dětí – dvojčat Holgera I a Holgera II.“ Tuhle citaci zde uvádím proto, aby si nezasvěcení udělali představu o míře bizáru a absurdiry Jonassonova humoru, který není pro každého. Negramotná vynašečka latrín pracující ve výzkumném centru na výrobu jaderné bomby, to je opravdu šílená fabulace! Jenže typicky jonassonovská… Podobně nepravděpodobnými historkami a událostmi se to v jeho příbězích jenom hemží. To je prostě autorův styl i modus operandi. Buď se na tuto hru naladíte, přijmete ji a budete se královsky bavit, anebo vám to přijde uhozené, pod úroveň a nehodno vaší pozornosti. Čtenářů, kteří zvolili první možnost, jsou desítky milionů po celém světě a zdá se, že početně drtivě převażují nad škarohlídy, kteří Jonassona nemusejí.
Nikdy není pozdě začít znovu
Globálním fenoménem se stal až po padesátce a dalo by se říct, že psaní beletrie mu zachránilo život. Než se do něj pustil, vybudoval úspěšnou mediální a PR agenturu, v níž dřel od nevidím do nevidím, až nakonec fyzicky i psychicky málem zkolaboval. Zašel k lékaři s podezřením na infarkt a ten mu řekl, že se jedná o přepracování a že jestli nepřestane, umře. Jonasson tedy firmu prodal, což mu zajistilo finanční nezávislost, jenže zároveň, jak říká, ztratil identitu. Tehdy se naplno ponořil do rukopisu Stoletého staříka. Odstěhoval se na na ostrov Gotland v Baltském moři a tam v klidu a izolaci stvořil příběh muže, který utekl z domova důchodců. V anotaci na knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se dočteme: „V den, kdy se mají v přítomnosti různých hodnostářů slavit jeho sté narozeniny, vyleze Alan Karlsson z okna a zmizí. Zatímco je po něm vyhlášeno pátrání, dostane se jako slepý k houslím ke kufru plnému peněz, takže ho začnou honit jak zloději, kterým ho „ukradl“, tak policisté. On se ovšem se svými pronásledovateli postupně spřátelí, takže vše dopadne úplně jinak, než čtenář očekává. Druhá dějová rovina mapuje Alanovy předešlé osudy, a tudíž i celé dějiny Švédska, Evropy a světa v průběhu dvacátého století. Jakkoli je totiž Alan člověk veskrze apolitický, během svého úctyhodně dlouhého života se setkal snad se všemi významnými politiky – od Harryho Trumana, přes Mao Ce-tunga, Churchilla, Stalina, de Gaulla až po Kim Ir-sena – a navíc bezděčně ovlivnil významné historické události (např. sestrojení atomové bomby).“
Staříkománie
Mimochodem, leccos má Jonasson společného s dalším vynikajícím švédským autorem - Stiegem Larssonem. Oba byli novináři, oba pracovali do úmoru a oba prorazili v literatuře až po padesátce. Larsson se však úspěchu Milénia bohužel nedožil, zemřel na infarkt krátce před vydáním prvního dílu „Muži, kteří nenávidí ženy“.
Jonassonův debut, dnes celosvětový hit, zcela nepochopitelně odmítlo několik nakladatelství; až šesté mu dalo šanci. Kniha se následně prodala v milionech výtisků a byla přeložena do desítek jazyků. Tento úspěch nezůstal bez odezvy ve filmu, švédská adaptace románu slavila mezinárodní ohlas a byla nominována na Oscara za masky. Ve světě pohyblivých obrázků má Jonasson (vedle staříka) ještě minimálně jeden autorský zářez. Na bázi jeho příběhu vznikl švédský satirický televizní seriál „Whiskey on the Rocks“, jehož scénář napsal Henrik Jansson-Schweizer, a který je inspirovaný skutečnými událostmi během studené války. Seriál je dostupný na Disney+ a Hulu od 22. ledna 2025.
Alan Karlsson je jakýmsi křížencem Forresta Gumpa, Járy Cimrmana, kapitána Yossariana, barona Prášila a dobrého vojáka Švejka. Čtenářovy sympatie si získává svým selským rozumem a bohorovností, s nimiž přijímá nevyhnutelné a odsuzuje jakoukoli ideologii a fanatismus.
Část života strávil Jonasson v Jihoafrické republice, kde po vypuknutí „staříkománie“ hledal anonymitu a klid. Peníze, které knihami vydělal, pro něj nikdy nebyly rozhodující, mnohem více pro něj znamenalo znovunalezení vlastní identity. „Byl jsem nikdo. Musel jsem proto udělat něco se svým rukopisem o tom staříkovi,“ vzpomíná na dobu, kdy se ocitl „bez totožnosti“.
Jonas Jonasson na autogramiádě v Kolíně nad Rýnem v roce 2012
Motiv útěku, v jeho příbězích tak častý, pro něj symbolizuje svobodu a odvahu začít znovu. Jonasson věří, že podobný krok by měl zvážit každý: „Myslím, že nikdy není pozdě vylézt z vlastního okna, pokud to tak má být. Jakmile se sami sebe zeptáme: ‚Neměl bych…?‘, tak odpověď zní: ‚Ano.‘“
Jonassonovy knihy jsou kromě absurdních situací plné nadsázky a leckdy míří na politiku i náboženství. „Nemám nic proti náboženství, ale vždycky jsem si myslel, že Bible je přeceňovaná,“ řekl v rozhovoru pro The Guardian. Humor podle něj není útěkem, ale zbraní: „Abych to vydržel, abych přežil, musím používat humor.“ Smích pro něj znamená způsob, jak čelit absurditě světa.
Švejk, nebo Forrest Gump?
Zahraniční kritici přirovnávají jeho hrdinu Alana Karlssona k Forrestu Gumpovi, sám Jonasson však raději zmiňuje českou literaturu. V rozhovoru pro iDNES.cz připomněl inspiraci románem Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. „Když na něj (Švejka) přijde, nemůžete jistě říct, jestli to byl nejhloupější člověk první světové války, nebo jestli byl jediný, kdo rozuměl, o co šlo. To samé se dá říct o mém Allanovi.“
Často má ironický pohled na život i psaní. O humoru v literatuře říká: „Pro mě je zvláštní, že kvalitní literatura nemá být vtipná ani příjemná. Nevidím v tom rozpor. Kdybychom se k lidstvu nechovali s jiskrou v oku, nemyslím si, že bychom mohli přežít.“ Ohledně tvorby postav tvrdí, že sbírá inspiraci ze skutečného života, televize či setkání s lidmi a pak je míchá dohromady.
Jonasson je autorem, který obrátil svůj život naruby, proměnil vyhoření v kreativní energii a nabídl čtenářům humor a groteskní dobrodružství v míře, která nemá obdoby. Rozhovor v angličtině s tímto úžasným pánem je ke zhlédnutí například zde.
Upoutávka na jeho poslední česky vydanou knihu z loňského roku zní lákavě. Jak znám Jonassona, jeho nový román „Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj“ slibuje jako vždy skvělou zábavu: „Švédsko roku 1852. Chudý Smaland, hlad, bída, revoluční myšlenky – a taky spousta domácí kořalky. Mladý sedlák Algot, syn zprvu úspěšného chovatele prasat, zvládá kydat hnůj stejně suverénně jako zpochybňovat autority. Když se k tomu připlete zakázaný destilační přístroj, hraběcí plnokrevníci, pár zpovykaných spiklenců a jedna nečekaná láska, je o zmatek postaráno. Jonas Jonasson přichází s další absurdně laděnou svižnou historickou komedií plnou bláznivého humoru i satiry – tentokrát z dob, kdy i sedlák mohl změnit svět. Nebo alespoň pomáhal zahánět splín.“
V rozhovoru při příležitosti vydání této poslední knihy se dozvídáme, že když se člověk setká s Jonasem Jonassonem za účelem interview, musí být připraven, že otázka na dětství může během několika minut skončit v tokijském baru, u Voltaira nebo u švédského krále. Švédská novinářka v článku zmiňuje, že bestsellerista prodával svou prvotinu rychlostí až sedm tisíc výtisků denně pouze v Německu!, nad čímž zůstává pusa dokořán.
Karikatura jedné scény z filmu „Stoletý stařík“. Alan Karlsson (ten vlevo, hraje ho Robert Gustafsson) a jeho nový parťák právě zjišťují, že zapomněli na vetřelce, jenž Alana pronásleduje kvůli kufru plnému peněz, a zavřeli ho do mrazáku na několik dlouhých hodin. Ups!
Dnes čtyřiašedesátiletý autor žije střídavě v Mörby a na Lidingö se svou ženou Aryan a sedmnáctiletým synem. Právě v bytě v Mörby vznikla i jeho nejnovější kniha plná pitoreskních postaviček, historických kulis a lehce kousavého humoru. Děj zasadil do poloviny 19. století do småländského Värendu, kde bývalý chovatel prasat Algot zdokonaluje umění pálení kořalky a seznamuje se s neobyčejně emancipovanou Annou-Stinou, tajně tisknoucí texty skandálního autora Carla Jonase Love Almqvista.
Jonasson v rozhovoru přiznává, že jedním z důvodů jeho úspěchu je radost z vyprávění a také skutečnost, že jeho postavy bývají osvěžujícím způsobem neuctivé k moci. „Pro mnoho lidí je snem říct nahlas něco jadrného tomu, kdo je celý život ponižuje,“ naznačuje autor, proč jeho hrdinové tak rádi podkopávají autority.
Učitel, který se mýlil
Fantazie ho provázela od dětství ve Växjö. Jeden z učitelů si kdysi stěžoval, že malý Jonas příliš fantazíruje a měl by přestat číst komiksy. Jeho matka mu tehdy podle rodinné legendy vzkázala, ať si hledí svého. O pár let později jiný pedagog naopak rozpoznal jeho talent a řekl mu, že by se měl stát spisovatelem nebo alespoň novinářem. Semínko bylo zaseto.
Cesta však nebyla přímá. Jonasson pracoval v supermarketu, studoval španělštinu, v Tokiu si přivydělával jako „španělský“ číšník ze Salamanky a nakonec zakotvil v redakci deníku Expressen. Ve třiatřiceti letech z novin odešel a spoluzaložil mediální společnost OTW, kterou později úspěšně prodal, stal se milionářem a přestěhoval se do Lugana ve Švýcarsku.
Zatímco se jeho prvotina prodávala po tisících, Jonasson procházel bolestivým rozvodem a soudním sporem o péči o syna. „V tom rodinném chaosu kniha vlastně nic neznamenala,“ přiznává. Když mu agenti nadšeně hlásili rekordní prodeje, cítil spíš prázdnotu než euforii. Nakonec získal výhradní péči o syna – ve Švýcarsku velmi neobvyklé rozhodnutí – a vrátil se do Švédska.
Jednu z nejsilnějších vzpomínek má z doby, kdy se s kočárkem zastavil u knihkupectví na stockholmském Odenplanu. Jeho román byl vyprodaný. Prodavač mu bezelstně vysvětlil, že ať objednají kolik chtějí kusů, vždy zmizí během chvíle. Autor si tehdy uvědomil, že jeho příběh žije vlastním životem – bez ohledu na osobní trable.
Strach má budoucnost. Tak to aspoň vždycky bylo
Láska, která přišla e-mailem
Dnes je Jonasson znovu ženatý. S Aryan se seznámil pracovně – starala se o jeho účetnictví. Když i ona prošla vyhořením, pozval ji na Gotland, kde tehdy žil se synem. Z pracovního vztahu se postupně stalo partnerství a v roce 2018 se vzali ve Visby. Rodinné uspořádání, do něhož patří i bývalá partnerka Maria, která je synovi blízká jako druhá matka, může zvenčí působit neobvykle, ale Jonasson o něm mluví jako o šťastném konci.
Teprve nedávno pochopil, proč jeho život vždy běžel „rychlostí přes sto kilometrů v hodině“. Při vyšetření syna si uvědomil, že mnohé rysy sedí i na něj samotného. Lékařská diagnóza ADHD mu podle jeho slov přinesla úlevu i vysvětlení celoživotního tempa, které ho dovedlo až k vyhoření. Díky medikaci se cítí vyrovnanější a stabilnější.
Královské tajemství
V nové knize se dotýká i historické záhady kolem korespondence mezi králem Oscarem II. a Florence Stephens. Utajení těchto dokumentů bylo prodlouženo až do roku 2035, což podle Jonassona jen posiluje spekulace o jejich možném vztahu. Rodinná historka o prapředkovi, který prý králi prosekal cestu kopřivami, sice při bližším zkoumání časově pokulhává, ale jak autor s úsměvem dodává: „Je to zatraceně dobrý příběh.“
A právě to je pro Jonase Jonassona typické. Fakta jsou důležitá, ale dobrý příběh ještě o něco víc. Smích, nadsázka a lehká provokace zůstávají jeho způsobem, jak se vyrovnat s mocí, minulostí i sám se sebou.
Poznámka autora článku: Některé zdroje uvádějí, že Jonasson se po vyhoření a ztrátě identity věnoval odloženému rukopisu „Staříka“ na ostrově Gotland, jiné, že ve švýcarském Luganu. Tak si vyberte, já osobně to nepovažuji za tak důležité, abych slavného literáta musel obtěžovat ověřováním. Možná je pravda obojí - Lugano i Gotland.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/jonas-jonasson-rozhovor-interview-stolety-starik.A230313_143311_literatura_kiz
https://www.theguardian.com/books/2016/may/01/jonas-jonasson-my-success-is-that-i-spread-hope-meet-the-author-hitman-anders
https://www.thetimes.com/culture/books/article/jonas-jonasson-interview-author-distinctly-competent-district-councillor-3fhpfpp6q
https://www.play.cz/rozhovory/jonas-jonasson-se-zvykacim-tabakem-zase-zacnu-az-mi-bude-sto-let/#google_vignette
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/stolety-starik-stolety-starik-ktery-vylezl-z-okna-a-zmizel-129734
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jonas_Jonasson
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/zamilovany-vinopalnik-ktery-umel-kydat-hnuj-573453
https://www.iliteratura.cz/clanek/33491-jonasson-jonas-analfabetka-ktera-umela-pocitat
https://www.hemtrevligt.se/icakuriren/artiklar/intervju/20240822/jonas-jonasson-forfattare/
