Článek
Jak vlastně došlo k tomu, že se tak intenzivně věnujete Izraeli a Palestině?
V nadsázce bych řekl, že s tím se člověk asi narodí. Ve skutečnosti to ale bylo tak, že jsem vyrůstal ve věřící rodině, rodiče byli evangelikální víry a vedli nás k biblickému křesťanství a pravidelné četbě Bible. Ještě předtím jsme znali Biblickou dějepravu, to je převyprávění klíčových pasáží Starého a Nového zákona pro děti. Navíc jsme, myšleno já a moji sourozenci, od útlého mládí chodili do nedělní školy. A Bible, to je v kostce především Izrael. Starověké izraelské a judské krále jsem uměl vyjmenovat dřív než české panovníky. Později se můj zájem přirozeně posunul k modernímu Izraeli, protože mezi ním a tím biblickým je přímá spojitost, byť násilně přervaná.
Podrobně studujete dění v Izraeli a Palestině mimo jiné z četných zahraničních zdrojů. Jaký je nejnovější vývoj operace v Gaze? Máte nějaké důležité informace, které se k běžnému českému občanovi ani nedostanou?
Čerpám pouze z otevřených zdrojů, jiné informace než dostupné komukoli nemám, pouze jich mám možná víc, protože se té věci věnuji intenzivněji. Abych byl konkrétní. V pondělí 20. května oznámil hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan, že kromě tří vůdců Hamasu požádá o vydání zatykačů také na izraelského premiéra Netanjahua a ministra obrany Gallanta. Je to po mém soudu nebetyčná nehoráznost, protože tím klade rovnítko mezi agresora a obránce. Ne každý ví, že téhož dne měli přijet do Izraele lidé z Khanova týmu, aby připravili jeho chystanou návštěvu. Izraelská strana byla připravena Karima Khana zevrubně informovat o systému přijímání válečných rozhodnutí a začlenění právních poradců do rozhodovacích procesů, seznámit ho s postupem schvalování armádních operací, jakož i s tím, co všechno Izrael dělá pro zajištění humanitární pomoci a s řadou dalších věcí. Prokurátor ovšem, aniž by byl ochoten vyslechnout tyto argumenty, sdělil ono ostudné rozhodnutí a tím celou záležitost totálně znevěrohodnil. Pokud jde o nejnovější vojenský vývoj v Pásmu Gazy, musí být dokončena vyčišťovací operace v Rafahu, bez ní je porážka Hamasu nemyslitelná. Protože ale Hamas není standardní armáda, ale jde o zákeřné gangsterské gerily, je to boj mimořádně obtížný. O to víc, že západní svět nutnost této operace nechápe a svým způsobem hází Izraeli klacky pod nohy.
Jak vnímáte nedávnou vlnu propalestinských demonstrací? Greta Thunberg, nepokoje v kampusech amerických univerzit, atd… Je to pouze o podpoře Palestiny, nebo za propalestinským tažením může být i něco jiného?
Asi neřeknu nic objevného, ale pro mě je to další důkaz zvrácenosti dnešního světa ovládaného progresivistickou propagandou v mixu s více či méně maskovaným antisemitismem. Být levičákem dnes znamená být také proti Izraeli, jehož nedostatky a chyby jsou zveličovány a obludné zlo v podobě arabského terorismu je trestuhodně přezíráno. Je to celé celosvětová levicová kampaň, která zaměňuje příčinu a následek. A je to pro mě i nepochopitelné vítězství propagandy palestinských Arabů, kterým se podařilo vnutit velké části západního světa své vidění konfliktu. Že se Greta objevila v Malmö a ozdobená kefíjou demonstrovala proti přítomnosti Izraele na eurovizní písničkové soutěži, mě nepřekvapilo, zde platí svůj k svému. Byl bych naopak velice udiven, kdyby stála s vlajkou Izraele na straně těch, kdo vyjadřují židovskému státu podporu. Pak bych si kladl otázku, co se to s ní stalo?
Existuje podle vás nějaké trvalejší řešení izraelsko-palestinského konfliktu? Co by se muselo stát, aby boje utichly nejméně na 50 let?
Jako realista říkám, že v současné době žádné trvalejší řešení neexistuje. A nebude existovat, dokud se nestane zázrak. Podmínkou jakéhokoli narovnání je, že palestinští Arabové začnou v praxi plnit slib, který dali na začátku mírového procesu v 90. letech, totiž že se vzdají terorismu. Dále musí jednou provždy uznat právo Židů na vlast na území, které Židé nazývají Zemí izraelskou a Arabové Palestinou. Pak teprve bude možné jednat o územním kompromisu, přičemž kompromis vylučuje arabský maximalismus, tím je myšleno sto procent Západního břehu a celé Pásmo Gazy pro Araby a bez Židů a k tomu část Jeruzaléma pro Araby a ideálně také bez Židů. Naopak součástí kompromisu musí být arabské uznání Jeruzaléma jako nedělitelného hlavního města židovského státu. S tím, že na muslimských svatých místech bude zachována v rámci jejich náboženské správy zvláštní role Jordánska. Takzvané dvoustátní řešení považuji za nebezpečnou iluzi, která mír z principu přinést nemůže.
Je vůbec možné mírové soužití s muslimy? Ve Švédsku, Německu, Belgii či Francii se jich domorodci začínají bát. A bude hůř.
Tato záležitost je další ilustrací pokřiveného uvažování části v našem případě evropských elit. Pseudohumanistický přístup nás přivedl k tomu, čeho jsme ve zmíněných zemích svědky. Pláčeme nad rozlitým mlékem, ale poněkud pozdě, situace v některých městech se místním vymkla z rukou. Ale k vaší otázce. Mírové soužití by možné bylo, pokud by se příchozí integrovali do evropské společnosti a přijali v širším slova smyslu náš způsob života. Svoji víru a zvyky nechť udržují v soukromí a mešitách, a především, nesmí si nárokovat, aby se jim většinová společnost podřizovala. Mnozí se tak jistě chovají, leč se skupinou, nevím jak velkou, kterou charakterizuje provolávání hesel typu „chceme tu chalífát“ nebude koexistence možná nikdy. Problémy budou s fanatiky z této skupiny, nikoli s těmi, kdo se integrovali a svým životem naplňují smysl toho, proč do Evropy přišli. V zásadě s vámi souhlasím, že bude hůř. V tomto ohledu jsem pesimista. Doporučit mohu jediné. Militantním muslimům neustupovat, nepodřezávat si sebevražedně vlastní větev.
Kromě Izraele se zabýváte také situací v křesťanských církvích. A zdá se, že v některých z nich dochází ke změnám, které jsou v rozporu s učením Písma svatého. Mohl byste to prosím vysvětlit na nějakém příkladu?
Ano. Jenom předešlu, že nejrůznější odchylky, hereze, deformace a dezinterpretace biblického učení provázejí církev od počátku, ostatně proto byla nutná reformace. V současné době patří mezi klíčová témata homosexualita a otázka, jak se k ní jednotlivé denominace postaví. Bible učí, že manželství je vztah mezi mužem a ženou a že homosexuální styk je ohavnost a hřích. Některé církve se od toho ovšem odklánějí, akceptují jako manželství také stejnopohlavní dvojice a preferují názor, že homosexuální intimní styk hříchem není. To je ale v zásadním nesouladu s tím, co čteme v Bibli.
Napadají vás možné důsledky takovýchto změn?
Znamenají další dělení uvnitř jednotlivých církví, další rozkol, vnik nových církevních společenství. Ilustrovat to můžeme na příkladu metodistů na celosvětové úrovni. Od Sjednocené metodistické církve, která prosazuje ve zmíněných otázkách liberální přístup, se oddělila část jejích sborů, z nichž mnohé se staly součástí Globální metodistické církve s přístupem konzervativním, tedy biblickým. Procesem nesouladu prochází také Anglikánské společenství zahrnující mateřskou Anglikánskou církev a čtyři desítky přidružených církví tohoto vyznání po celém světě. Od minulého roku umožňuje mateřská Anglikánská církev udělovat požehnání stejnopohlavním dvojicím, které předtím uzavřely občanský sňatek nebo registrované partnerství. Přesto, že se nejedná o církevní sňatek, který anglikáni dále odmítají, ale o v uvozovkách pouhé požehnání, vyvolala tato změna velký názorový rozkol jak uvnitř mateřské církve v Anglii, tak především ze strany církví takzvaného globálního Jihu, které už nadále nepovažují arcibiskupa z Canterbury za formální hlavu společenství. Důvod je zřejmý, žehnání svazkům těchto lidí je v rozporu s biblickým učením. Osobně si kladu otázku, a to je další neblahý důsledek, když budeme Bibli revidovat v tomto, co přijde na řadu potom a co z učení Bible a evangelia nakonec zbude? Mám v tomto smyslu vážné obavy.
Když jsem četl Bibli, ptal jsem se, proč toho Joba ten Bůh-otec tak strašně týrá. Proč dopustí, aby Jan Křtitel, kterého mnozí považovali za Mesiáše, přišel o hlavu. Možná jste si někdy kladl podobné otázky. Jak se s nimi člověk, který - promiňte mi ten výraz - koketuje s vírou, může vypořádat?
Tak důvod, proč Job musel projít tak těžkým údělem, je v jeho knize srozumitelně popsán. Šlo o zkoušku jeho víry i v době, kdy se dostal do hluboké osobní krize. Nespravedlivou popravu Jana Křtitele vnímám jako první upozornění na to, že následování Krista bude provázeno mučednictvím, což bylo po ustavení církve bezpočtukrát potvrzeno. Prvotní církev, to byla obrazně řečeno nekonečná galerie mučedníků, mučednictví bylo vnímáno jinak než v naší době. Já sám jsem se s tím vypořádal tak, že v Písmu je spousta tajemství, na které můj omezený rozum nestačí a tudíž je pokorně přijímám jako danost. Jeden teolog řekl, s odkazem na jednu pasáž v knize proroka Jeremiáše, že člověk je před svým Stvořitelem jako hlína v ruce hrnčířově, jak by tedy mohl do důsledků pochopit jeho věčné plány? Myslím, že je to velice výstižné.
Jste mimořádně plodný autor a publikujete na několika blogerských platformách, mimo jiné i na Médiu. Jak se vyrovnáváte s cenzurou v médiích?
Záležitost kolem cenzury či domnělé cenzury vnímám jako velice komplikovanou a rozhodně ne černobílou. Nejraději bych řekl, že jsem žádnou cenzuru nepocítil a tudíž k tomu nemám co dodat, ale nebyla by to pravda. Nejde ovšem o jakousi centrální cenzuru ze strany státní moci, tak jak fungovala v minulosti, ale o její dvě sestry, autocenzuru zohledňující mainstreamové názorové proudy a pak lokální cenzuru, s níž jsem se setkal. Když jsem na jednom soukromém blogerském portále informoval o homosexuálních a transgenderových záležitostech z konzervativního úhlu pohledu, byl jsem progresivistickou administrací požádán, abych na tato témata přestal psát. Načež jsem z toho portálu okamžitě dobrovolně odešel, byla to otázku principu a svědomí. A poučná lekce. Tak jsem se s cenzurou vyrovnal já.
Vidíte v tomto směru nějaké světlo na konci tunelu?
Obávám se, že tak dobrý zrak nemám.
