Článek
Na jaře půjde do kin časosběrný dokument, který průběžně točila s režisérkou Helenou Třeštíkovou od roku 1996.
Nedávno jsem v televizi viděl Marii Rottrovou a hned potom vás, tak jsem si nemohl nevzpomenout na rok 1975 a televizní soutěž Zpívá celá rodina, kde jste coby 12letá zpívala její Markétku. Co vám z tohoto zážitku nejvíc utkvělo v hlavě?
Že jsem byla poprvé v televizi. S profesionálním orchestrem Václava Hybše, s publikem, s moderátorem Vladimírem Dvořákem. Ale vůbec jsem tehdy netušila, že se jednou doopravdy stanu zpěvačkou, a tento archivní snímek zůstane památkou na tu úžasnou chvíli.
V první polovině devadesátých let jsem vás viděl zpívat mezi vodotrysky na Křižíkově fontáně a naskakovala mi z toho husí kůže. Co se vám vybaví při této vzpomínce?
Byl to nádherný projekt. Esoterická hudba Martina Němce, moje éterické vokály a vodní a světelné efekty speciálně naprogramované na hudbu.
Na jaře půjde do kin časosběrný dokument, který jste s režisérkou Helenou Třeštíkovou točily víc jak čtvrt století. Jak vlastně takové natáčení probíhá? Bylo to nějak pevně dané, nebo se třeba improvizovalo, když se u vás něco důležitého nebo zajímavého dělo?
Scházely jsme se podle nálady, volného času, jak kdy se nám to hodilo, nebo se paní režisérka se štábem účastnila mých významných osobních událostí či naopak pracovních, třeba divadelních premiér.
Bára. Zdroj/autor: Gábina Homolová
Když jste se tak zpětně podívala na průřez vaším životem, jak vám u toho bylo?
Všelijak. Protože se na sebe díváte s odstupem, nadhledem, odžitými léty a se smíšenými pocity. Vidíte chyby, špatná rozhodnutí, ale i nádherné momenty, které už nejdou vrátit. Ale tak vypadá život úplně každého člověka.
U kterých momentů vám vyhrkly slzy štěstí nebo smutku?
Slzy štěstí a dojetí se objevily vždy v souvislosti s mými dětmi.
Na které situace zachycené na kameře jste byla hrdá?
To nedokážu říct. A ani to neřeším. Já se moc neprožívám a hrdá jsem pouze na to, že mám tři báječné děti, které miluji a ze kterých se mi podařilo vychovat skvělé, skromné, milé a slušné lidi.
Jaké momenty vás třeba naštvaly, nebo vám možná při nich bylo i trapně?
Především mě naštvalo a zranilo chování lidí, kteří žili v mé blízkosti, byli neupřímní a zlí, kteří zneužívali moji dobrotu a lásku, kteří byli falešní, vypočítaví a já to nejdřív neviděla.
Vystřihla byste z filmu něco?
Určitě! Ale to by byl potom nepravdivý film, a to jsme s paní režisérkou nechtěly. Ze života už taky nic zpětně nevystřihnete, tak jsme nechaly všechno tak, jak to tam je.
Co vám v něm naopak chybí?
Nic. To nejdůležitější tam je. To, jaká jsem. Jak žiju, jak se chovám, co dělám a proč. Jsem taková, jaká jsem, a nemusí se to někomu líbit. Ale o to mi nejde a nešlo nikdy. A netoužím líbit se všem.
28. 12. nás v O2 Aréně čeká velkolepá událost: Muzikál Jesus Christ Superstar po 30 letech v původním obsazení. Jak k tomuhle unikátnímu projektu došlo?
Bude to pouze koncertní verze, ale protože letos uplynulo 30 let od premiéry této inscenace v pražském divadle Spirála, je třeba tuto velkolepou událost připomenout a oslavit. Náš velký fanoušek a dnes úspěšný producent Leoš Mareš se rozhodl uspořádat velký oslavný koncert.
Co vám dala Máří Magdaléna nikoliv jako role, ale jako historická postava, jako člověk?
Asi pokoru, úctu, větší skromnost a velkou sílu.
Prý jste museli pro britskou produkci muzikálu znovu absolvovat hlasové zkoušky. Stalo se, že by někdo neprošel?
Prošli jsme všichni.
V čem bude ikonický muzikál s o 30 let zralejším souborem jiný?
Všichni si přejeme, aby byl koncert stejný a autentický, a to se určitě stane.
Jak budete letos trávit Štědrý den?
Budu doma se všemi svými dětmi. A dcery se svými partnery. A to je ten největší a nejkrásnější dárek, jaký si mohu přát, a o tom Vánoce jsou. Být spolu.
Text a foto se svolením Báry Basikové a Gábiny Homolové
