Článek
Toto uvedl ve své závěti muž, který se 8. září 1968 na varšavském Stadionu Desetiletí při celostátních oslavách dožínek polil hořlavinou a zapálil. Chtěl tak protestovat nejen proti potlačení studentského protestního hnutí v Polsku na jaře 1968 a proti okupaci Československa a polské účasti na ní, ale i proti komunistickému zřízení jako takovému.
Siwiec (podobně jako Jan Palach v lednu 1969) hodlal vyvolat vlnu odporu obyvatel vůči totalitním poměrům, jenže to se mu nepodařilo ani přesto, že měl svůj čin dobře promyšlen i s ohledem na jeho efektnost. Tehdejších celostátních oslav dožínek se totiž účastnilo okolo 100 000 lidí včetně zahraničních diplomatů. Siwiec ale promeškal klíčový okamžik, kdy na tribuně tehdejšího polského Kolosea promlouval stranický šéf Władysław Gomułka. Podpálil se až poté, co slavnostní projevy skončily, a když na ploše stadionu stovky mladých lidí v krojích tančily polonézu. Jeho oběť tak zaznamenali většinou pouze lidé v jeho bezprostředním okolí a pak také příslušníci tajné i veřejné státní policie, kteří se postarali o rychlou eliminaci celého incidentu. Dokonce i polská redakce Rádia Svobodná Evropa považovala zprávy o Siwcově činu za nevěrohodné a o celé události informovala až na jaře 1969.
Siwcův tragický akt zaznamenala na kameru polská tajná policie. Videozáznam sebeupálení pořízený z protější tribuny je k dispozici na YouTube.
Na drastických záběrech (bez zvuku) je vidět, jak Ryszard Siwiec hoří a lidé se ho snaží uhasit. Muži se na něm snaží zadusit plameny svým oblečením, ale Siwiec je od sebe odhání. Jako by byl v tranzu. Zdá se, že vůbec necítí bolest. Ani když ho těžce popáleného později vedou do sanitky, Siwiec nevykazuje žádné známky traumatu. Naopak, tváří se hrdě a jako by byl na svůj čin pyšný a cosi provolává.
Těsně předtím, než se zapálil, rozhodil kolem sebe letáky s textem odsuzujícím nespravedlivou agresi vůči bratrskému Československu. První věta na letácích zněla: Protestuji proti okupaci Československa. Hořící Siwiec prý volal právě tato slova, jeho křik ale zanikl v jásající dechovce, takže část přítomných incident vůbec nezaznamenala. Policisté a hasiči muže brzy uhasili. Ačkoliv byl těžce popálen na osmdesáti procentech těla, byl ještě schopen sám dojít k autu, které ho odvezlo do nemocnice.
Lidé… Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik prostého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!
Polské orgány se postaraly o to, aby se o události nikdo nedozvěděl. Bylo to o to snazší, že Siwiec nebyl napojen na žádnou opoziční skupinu, která by o něm mohla předat zprávu zahraničním médiím.
Divákům, kteří lidskou pochodeň viděli na vlastní oči, policie namluvila, že šlo o opilce, na němž se vzňala rozlitá vodka, když si chtěl zapálit cigaretu.
Polský tisk o události vůbec neinformoval a ještě několik měsíců o ní nic nevěděla ani veřejnost v zahraničí. Také pohřeb Siwiece se konal jen v úzkém rodinném kruhu.
Po svém činu Siwiec v beznadějném stavu v nemocnici vysvětloval motivy svého jednání. Mimo jiné tehdy řekl: „Necítím žádnou bolest a necítil jsem žádnou bolest po celou dobu. Bolí mě jen obě ruce, levá, kterou člověk v tomto zřízení má na skládání falešných přísah, i pravá – ta je na podávání ruky těm, jimž člověk tu falešnou přísahu složil. Moje smrt není ničím proti vyhlazení, které hrozí lidstvu.“
Ryszard Siwiec zemřel po čtyřech dnech, 12. září 1968. Byť svým činem nevyvolal předpokládanou odezvu v polské společnosti, dnes je vnímán jako hrdina, který se po okupaci Československa obětoval, aby zachránil národní čest.
Posmrtně obdržel vysoká polská, slovenská i česká vyznamenání – Václav Havel ho v roce 2001 vyznamenal Řádem T. G. Masaryka první třídy.
Ryszard Siwiec se narodil se 7. března 1909 v městečku Dębice nedaleko Řešova. Vystudoval ekonomiku na Universitě Jana Kazimíra ve Lvově. Za války se účastnil protinacistického odboje – jako člen polské Zemské armády. Byl otcem pěti dětí a člověkem velmi zbožným. Pracoval nejprve jako úředník na finančním úřadu v Přemyšli, po německé okupaci však z úřadu odešel, aby nemusel sloužit okupantům. Po válce spoluvlastnil malý podnik na výrobu vína a medu, kde pak, po jeho znárodnění v roce 1952, pracoval jako účetní. Celý život hodně četl a intenzivně se zajímal o historii i politiku. Počátkem září 1968 nahrál na magnetofonový pásek své Poselství, v němž zdůvodňuje svůj čin neblahým stavem soudobého světa. Živil se jako úředník, ale zabýval se především úvahami o historii a totalitním systému.
Zdroj:
https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/ryszard-siwiec-a-jeho-protest/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Ryszard_Siwiec
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/slyste-muj-krik-pred-55-lety-se-na-protest-proti-okupaci-ceskoslovenska-upalil-polak-siwiec-2075
