Článek
Podle mě se altruistou spíše stal až později, kdy už prosperitu a bohatství nepovažoval za osobní cíl, nýbrž za prostředek k tomu, aby se měli lépe všichni lidé, a to nejen ve Zlíně a širokém okolí, ale na celém světě. O svou komunitu pečoval velice komplexně.
Domky pro spolupracovníky
Je známo, že Baťa svým zaměstnancům, kterým zásadně říkal spolupracovníci, poskytoval domky se zahrádkami. Někdo tvrdí, že to dělal proto, aby se jeho lidé po práci nesdružovali na ubytovnách a nekuli proti němu pikle. Já si však myslím, že to dělal primárně z jiných důvodů. Jako znalec lidské povahy vzešlý z nižších poměrů totiž věděl, že k dobrému životu nestačí jen práce a útulný domov, velký důraz kladl i na smysluplné využití volného času.
I proto jeho firma nabízela celou řadu nadstandardních benefitů. Baťa například budoval společenské domy, které v nových aglomeracích vznikaly jako důstojný doplněk k promyšlenému konceptu továrny a města. Tyto domy nabízely ubytování, společenské místnosti, taneční sály i kinosály či poklidné čítárny. Jejich prostřednictvím vychovával moderního člověka.
Výsledkem tohoto snažení se pochopitelně stal i výkonnější spolupracovník, který ale nesloužil jen coby pouhý nástroj k tomu, aby sám Baťa ještě více zbohatnul, ale hlavně k tomu, aby se celá společnost posunula na vyšší úroveň.
Nejen díky několika geniálním rozhodnutím, ale také díky tomu, že Baťa myslel na své zaměstnance a na lidi vůbec, nakonec ustál všechny ekonomické krize a nemusel masově propouštět.
Odbory ne
Je známo, že ve svém podniku odmítal odbory. Ty pro něj znamenaly ztrátu času. Baťa dovedl firmu řídit natolik dobře, že zlínský zázrak k němu jezdili studovat i zahraniční delegace. Byl superúspěšný lídr a nepovažoval proto za rozumné mrhat časem vyjednáváním v „odborovém parlamentu“, když z vlastní vůle dával svým spolupracovníkům to, o čem si jiní zaměstnanci mohli nechat jenom zdát.
Baťa raději svou energii vrhnul na rozkvět firmy a tím pádem i na větší možnost pomáhat. Po celém Československu i v zahraničí budoval Domy služeb, v nichž, jak je patrné již z názvu, nenabízel pouze boty.
Jeden takový vyrostl v roce 1931 v Mariánských lázních za pouhých šedesát pracovních dní. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné i v dnešní době, Baťa to dokázal s využitím unikátní betonářské technologie a také tím, že stavbaře nestrašil sankcemi za případné nedodržení termínů, nýbrž je motivoval bonusy za každý den, o který stavbu dokončí dříve.
Baťa učitel
Heslo „Práci čest“ nevymysleli komunisté, ale Baťa, který si v motivačních a edukačních sloganech liboval. Nebyly to jen fráze určené ke zvýšení produktivity zaměstnanců, nebyla to pouze vychytralá firemní filozofie, ale byl to především Baťův ryzí pohled na život, který stál za jeho pedagogickými poučkami a vzdělávacími programy.
Baťa zvyšoval kvalifikaci zaměstnanců a vychovával si své učně v Masarykových ústavech, které pro tyto účely zřídil. Samozřejmě se mu to vyplatilo i ekonomicky, neboť kvalifikovaná pracovní síla je výnosnější, ale tou dobou už mu nemuselo jít v prvé řadě o vlastní materiální prospěch.
Sofistikovaný systém hodnot, který vyznával, prosazoval a nastavil pro sebe a své blízké, měl i svá úskalí. Ti zaměstnanci, kteří do tohoto systému nezapadali, se v Baťově „rodině“ zřejmě dlouho neohřáli. Je to pochopitelné a těžko to Baťovi zazlívat.
Náš zákazník - náš pán
Tomáš Baťa nebyl asociální vykořisťovatel, zaměstnával řadu zdravotně postižených a to za více než důstojný plat. Spolupracovníky odměňoval podílem na zisku. Čím více se firmě dařilo, tím mohly být jeho boty levnější a dostupnější, což přinášelo prospěch všem i daleko za hranicemi Československa.
V cizině si své zákazníky lustroval a jeho obchodníci mu o nich vedli pečlivé záznamy. Mazaný podnikatelský tah nebo vstřícnost k potřebám druhých? Obojí. Baťa dobře věděl, že lidé z různých koutů světa mají na boty odlišné a specifické nároky. Jiné boty vyžaduje horal v Alpách a jiné plantážník v Brazílii. O tomto Baťa potřeboval přesné informace, které byly v jeho době nedostatkovým zbožím.
Podnikový psycholog
Aby mohl své ideály realizovat co nejúčinněji, k tomu samozřejmě potřeboval prostředky plynoucí z podnikání. A prosperující podnik můžete vybudovat jen s kvalitními spolupracovníky.
Ty si Baťa vybíral velmi pečlivě, skoro až rafinovaně. Nebyl nelida, ale ani charita, s takovou by totiž brzy přišel na buben a tím pádem by jeho vize o pozvednutí společnosti vyšla naprázdno.
Lidem, kteří měli zájem pracovat ve zlínském koncernu (a byly jich každoročně tisíce od nás i z ciziny), Baťa po předbězném výběru zaslal dotazníky, ve kterých se mimo jiné zajímal o jejich rodinné a majetkové poměry. Podle mě příliš nestál o to, aby zaměstnával osoby z rozvrácených rodin či z neutěšených majetkových poměrů, poněvadž toto mohlo svědčit o jisté morální nekázni v prostředí, odkud takoví uchazeči pocházeli. Zároveň však nemohl prahnout ani po bůhvíjak zabezpečených uchazečích, jelikož ti zpravidla nadměrnou loajalitou nepřekypují.
Tragická smrt
Dle mého soudu byl Baťa velký lišák, který ale svých geniálních podnikatelských schopností využíval pro dobro lidí, nikoliv proti nim, jako to dělají mnozí dnešní hyperkapitalisté. Nebyl to vlk, který by své spolupracovníky jen vyždímal a pak je zardousil.
Vedle toho, že obul miliony chudých lidí, kteří si své první boty mohli dovolit jen díky němu, postavil zlínskou nemocnici, také vybudoval hojně využívaný Baťův kanál a v přilehlých Otrokovicích také letiště, které využíval k pracovním i soukromým účelům.
Při jednom takovém letu do Švýcarska bohužel tragicky zahynul ve věku 56 let, když předtím neuposlechl varování pilota, že kvůli mlze je let příliš riskantní.
Stalo se tak 12.7. 1932. Toho dne Československo přišlo o ševce, který dobyl svět.
Zdroj:
http://www.tvml.cz/2018/07/11/palac-bata-technicky-zazrak-v-marianskych-laznich/
Evžen Erdély: Švec, který dobyl světa
Mariusz Szczygieł: Gottland
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Ba%C5%A5%C5%AFv_kan%C3%A1l
