Článek
Výsledkem byl Brexit a růst vlivu autoritářů ve střední Evropě. Problémy masové migrace, krize na trhu s energiemi a také ruská agrese na Ukrajině, to jsou karty, které zneužívají nacionalisté slibující konzervativní kontrarevoluci a odmítnutí změn, které s sebou modernizace přináší.
Evropa má vážné problémy. Rozdíly mezi úzkou skupinou nejbohatších a většinou se prohlubují. Sílí tlak na destrukci sociálního systému. Byznysové a manažerské elity inkasují veškeré přínosy technologického pokroku výhradně ve svůj prospěch. Náklady na boj s klimatickou změnou nesou domácnosti a nadnárodní korporace se vyhýbají placení nákladů. Navíc ještě očekávají, že politické elity jim proplatí přechod na udržitelnější model z peněz daňových poplatníků. Je to přerozdělování naruby. Chudší sponzorují ty bohatší. Pravicoví liberálové to považují za normální a ocitají se plně v područí velkého kapitálu.
V Evropě a už i u nás roste pocit nespravedlnosti a zmaru. Vláda odmítá řešit růst životních nákladů, zejména energií. Trpí rozpočty českých domácností a krachují menší a střední podniky. Mezitím bohatnou energetici a spekulanti. Vláda chorobný stav hájí. Národovci a pravicoví populisté se tváří, že za problémy nemůže nefunkční trh, ale migranti, uprchlíci z Ukrajiny, sexuální menšiny a Evropská unie.
Levice ve Velké Británii a ve Francii dokázala, že chaosu konzervativní a liberální pravice spolu se vzestupem nacionalistů a populistů lze zabránit. Demokratická levice se nemusí vzdávat svých přirozených hodnot a přiklánět se k autoritářským vůdcům a populismu.
Demokracie, lidskost a neustálé hledání spravedlnosti jsou cestou k solidaritě i ve 21. století. Britští labouristé jsou schopní nabídnout věcná řešení současných ekonomických a bezpečnostních problémů a neslibují nemožné. Potřebujeme to i v České republice. Recept nejsou nízké daně a vysoké sociální výdaje, jak slibuje krajní pravice, ale rozumná hospodářská a daňová politiku. Z modernizace mohou těžit všechny vrstvy společnosti.
Socialisté, zelení a radikální levice zachránili francouzskou demokracii. Francie odmítla proruskou a nacionalistickou politiku a dala mnohem větší důvěru levicové koalici. Její vytvoření si vyžádalo některé ústupky, ale možná právě tyto ústupky jsou cestou k funkčnímu progresivnímu programu. Levicové, sociálně a ekologicky odpovědné a humanistické síly odmítající autoritářství a nacionalismus, jsou nadějí pro demokraticky orientovanou společnost. Jsou alternativou k asociální a bezohledné politice sloužící velkým penězům a zároveň k Ruskem podporovanému drolení evropské spolupráce.
I u nás hrozí, že neschopnou vládní pravici nahradí podporovatelé orbánovsko-lepenovského nácíčkovství. Této rétoriky se neštítí oligarchické hnutí ANO 2011 a těží z ní komunisté spolupracující s národovci a proruskými kolaboranty. I v těchto stranách jsou lidé, kterým se dehumanizace uprchlíků a šikana sexuálních, náboženských nebo etnických menšin nelíbí. Jejich hlas je ale umlčován.
Základem spravedlivé modernizace musí být férové rozdělení nákladů. Technologický rozvoj, umělá inteligence, proměna energetiky a trhu práce musí přinést rozvoj a osvobození člověka. Nemusí budit strach, mohou přinášet naději. Sociální demokraté v minulosti dokázali, že je to možné. A dokážou to i dnes. V Evropě, a nakonec i v České republice.
Sociální demokracie zůstala jedinou silou plně připravenou stát se centrem sjednocení demokraticky orientovaných proevropských a sociálně odpovědných sil. Je to dokonce její historická povinnost, její dějinný úkol a osud. Musíme ho naplnit.
Tento text byl sepsán ve spolupráci s Tomášem Petříčkem, bývalým ministrem zahraničních věcí, kterému tímto děkuji.
