Článek
Je potřeba si přiznat i to, že stát v tom boji moc nevyhrává. Aktuálně sledujeme jeho další díl. Týká se jedné z nejsložitějších agend, které stát vykonávává stavebního řízení.
Digitalizaci stavebního řízení začala připravovat už ministryně Dostálová za ANO 2011. K financování jednotlivých kroků hodlala použít jak domácí zdroje, tak peníze z EU, konkrétně z Národního plánu obnovy. Ministryně Dostálová začala vést soutěžní dialogy a jí zvolený postup měl přinést řešení v ceně kolem 2 miliard korun. Způsob, jakým řízení zahájila, měl zcela zjevně za cíl zakonzervování monopolního a uzavřeného prostředí, neřešil problém proprietárního uzamčení zadavatele a podobně. Zkrátka existovala celá řada důvodů, proč zakázku zrušit a začít znovu a lépe.
To udělal ministr Bartoš v roce 2023 a vypsal novou soutěž na dodavatele systému. Otázkou je, proč s tím otálel a neučinil tak hned po nástupu do funkce, každopádně jím požadované otevřené webové řešení již mělo být o 1,2 miliardy levnější. Není třeba zdůrazňovat, že silná právní pozice při nakládání s daty a otevřený systém jsou zcela základní výhodou pro zadavatele, uživatele a v důsledku i pro klienta.
Ministerstvo pro místní rozvoj o přípravě systému příliš nekomunikovalo se zástupci samospráv, ani s organizacemi, které se zaváděním open source systémů zabývají. Alespoň o takové komunikaci nic nevím. A je to škoda, mohli jsme být nápomocni. Vím, že mezi komunálními politiky, ajťáky i úředníky je řada lidí, kteří digitalizaci fandí, podílejí se na menších a dílčích projektech a rádi by pomohli. Ale k tomu se ještě dostaneme.
V každém případě bylo jasné, že moc času nezbývá a vše se bude odehrávat v časovém presu. Vláda spolu s ministerstvem zcela zjevně považovala za nutné dodržet šibeniční termín a zároveň spustit nový systém spolu s datem účinnosti nového stavebního zákona. Proč to bylo nezbytné nevím, nicméně tomuto cíli bylo podřízeno úplně vše. A to nejhorší mělo přitom teprve přijít.
Ozvaly se společnosti, které spravují současný systém a mají dlouhodobé zájmy na MMR. Podaly stížnost na ÚOHS a ten výběrové řízení zrušil. Ministerstvo pro místní rozvoj přesto pokračovalo ve spolupráci s dodavatelem. Práce mu zadalo v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, a to za necelých 40 milionů korun. Zákon to umožňuje, pokud je to nezbytné. No a nezbytné to zjevně bylo, pokud vláda trvala na tom, že ze všeho nejdůležitější je dodržení termínu 1. července, i kdyby čert na koze jezdil. A on jezdil!
Takto získané řešení totiž nesmí obsahovat nic, co není z hlediska zákona a funkčnosti naprosto nepostradatelné a nutné. A to je v případě systému, se kterým musí pracovat různě kvalifikovaní a neproškolení lidé v celé republice, dost velký problém. A to úplně nejhorší teprve přišlo – ÚOHS na návrh konkurenčních firem zakázal plnění dle uzavřené smlouvy. Platnost tohoto květnového rozhodnutí pak úřad odložil o čtyři měsíce. Takže dodavatel může systém opravovat, ladit a doplňovat někdy do září. Co bude pak? ÚOHS může své rozhodnutí zrušit. A taky nemusí. Ministerstvo by každopádně mělo jasně říct, jak hodlá postupovat v obou případech.
Současný stav je rozhodně nevyhovující. Systém teoreticky funguje, ale je těžkopádný, uživatelsky nepříjemný a chybí mu základní funkcionality, které jsou nezbytné pro normální fungování stavebních úřadů. Chybí vyhledávání parcel, propojení s dotčenými orgány, donekonečna musíte vypisovat tytéž údaje, je toho zkrátka hodně. Pokud v krátké době nedojde ke zcela zásadnímu vývoji, tak hrozí kolaps stavebního řízení. Podle mne to do září nikdo dohromady nedá.
Především si ale myslím, že tohle všechno jsme měli zažívat ve zkušebním a testovacím režimu. Znám mnoho úředníků, kteří jsou ochotni se takového testování a vývoje účastnit. Máme spolek Otevřená města, který může pomoci. Máme spolek BISON (pro bezpečnou implementaci open source nástrojů). Pomoci může Svaz měst a obcí i Komora tajemníků MÚ. Na úřadech po celé zemi je spousta lidí, připravených pomoci. Jen potřebují vědět, že je někdo bere vážně a stojí o ně. Rozhodně bych snahu o prosazení filosofie, se kterou přišel Ivan Bartoš, neopouštěl. Ale chce to okamžitě přejít do režimu krizového řízení, včetně přijetí kroků, které obnoví plnou funkčnost úřadů i bez plného provozu nového systému. Zvážit je potřeba i možnost stanovení nového termínu spuštění systému a jeho celkový restart.
Snaha o zavedení jednoduchého otevřeného a v prostředí modifikovatelného systému, který umožní budoucí rozvoj si zaslouží plnou podporu. Je třeba ochránit oprávněné zájmy veřejné správy a nevydávat nás všechny napospas oligopolu vyžraných líných korporací. Jejich zhoubný vliv napříč veřejnou správou přece musí vidět každý. Ale pokud provádím takto důležité a složité změny bez veřejné podpory, bez zapojení lidí zespoda, bez konzultací a testování v různých úrovních, pak to může zabít snahy o lepší praxi na desítky let.
A až příště někdo přijde s myšlenkou zavést moderní open source řešení pro veřejnou správu, tak ho každý pošle do háje a ještě se mu vysměje. A to je to nejhorší, co se nám může stát.
