Článek
Je to vyvrcholení několikaletého úpadku a nejistoty, ve které žily tisíce zaměstnanců. Tři tisíce z celkových šesti tisíc zaměstnanců jsou od 22. prosince doma. Výroba nebyla možná, protože podnik je bez dodávky energií, na které nemá peníze. Liberty Ostrava dluží dodavatelům částky, které není schopná uhradit.
Ostravská huť je poslední výrobna oceli v Česku, kde výroba probíhá od surovin až po ocelové profily. Bez jejích výrobků se neobejde strojírenství, stavebnictví, IT, zdravotnictví, ani zbrojní průmysl. Zkrátka, jde o zásadní strategický zájem státu takovou výrobu udržet.
První varovné zprávy se objevily už v roce 2019, kdy huť převzala společnost indického byznysmena Sandžíva Gupty. Tehdejší ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) a Gupta se na důkaz optimismu prezentovali fotbalovými dresy s logem hutě Liberty. Andrej Babiš a Karel Havlíček chtěli věřit tomu, že české hutnictví zachránili.
Reálná situace se od čísel na papíře ale dost lišila. Už po měsíci odbory varovaly před zhoršující se situací a snižováním výroby. Obavy těch, kteří varovali před podezřelými operacemi nového vedení společnosti, byly oprávněné. Přestože v roce 2022 společnost oznámila čistý zisk 6,1 miliardy korun, právě v této době zkolabovala Guptova finanční společnost, která stála za krytím jeho podnikání.
V červenci tohoto roku jeden z věřitelů huti požádal o prošetření transakcí před vyhlášením insolvence, protože z účtu ostravských hutí odešly miliardy korun do firem Sandžíva Gupty v zahraničí. O zaslání 5 miliard korun psal už na konci roku 2023 server Seznam Zprávy.
Bylo zřejmé, že pro tehdejšího ministra průmyslu Havlíčka bylo důležitější pořídit si hezkou fotku než se starat o šest tisíc zaměstnanců v klíčovém sektoru a jednat s odbory. Ale nebyl jediný, kdo před situací zavíral oči. V říjnu 2023 firma ohlásila odstavení poslední vysoké pece, ale do 14 dnů slíbila návrat k původnímu provozu. Podobné sliby jsme v dalších měsících slyšeli několikrát.
Už tehdy ale zaměstnanci vyjádřili své obavy ze ztráty zaměstnání. Jejich obavy se potvrdily už o dva měsíce později, kdy část zaměstnanců musela zůstat doma a jejich mzdy se postupně snižovaly. Ještě tehdy šlo situaci uspokojivě vyřešit z hlediska zaměstnanců.
Klíčem k pomoci byl evropský fond na pomoc propuštěným pracovníkům. V souvislosti s dopady globalizování světových trhů ho prosadil Vladimír Špidla (SOCDEM) ještě jako evropský komisař. Tento fond existuje doposud, což je důkazem toho, že pomoc po útlumu zejména těžkého průmyslu je záležitostí běžnou pro řadu evropských států.
O využití tohoto prostředku v posledních týdnech mluvily také odbory. Těm se podařilo vyjednat, aby stát zaměstnancům vyplatil náhradu za nevyplacenou mzdu za květen, červen a červenec. Tyto výdaje ve výši kolem 1,3 miliardy bude následně stát požadovat v rámci insolvenčního řízení. Zda bude úspěšný si můžeme dovodit z podobných případů v minulosti.
Hutní průmysl v Ostravě se podařilo zachránit už jednou. V roce 2003, kdy byly ocelárny v miliardových ztrátách, prodal stát většinový podíl společnosti ArcelorMittal a postupně se bilance vrátila do černých čísel. Ocelárna každoročně generovala miliardové zisky. Ale na opakování tohoto scénáře to nevypadá. Ministr průmyslu Síkela po setkání s majitelem oceláren Guptou pochopil, že k navrácení miliard do Liberty zpět se nechystá.
Úpadek českého hutního průmyslu je bezprecedentní. Vláda ignorovala varování několik let. Nyní se místo záchrany hutního průmyslu bude muset postarat o šest tisíc lidí, kteří se ocitnou bez práce nikoliv svou vlastní vinou.
