Článek
Sociální demokraté před čtyřmi roky upravili podmínky exekucí a udělali tak první krok k tomu, aby dlužníci už nevydělávali jen na odměny exekutorů a advokátů. Nyní je potřeba udělat další razantní změny. Je jasné, že dluhy se musí platit. Na druhé straně ale nemůže na problémech druhých kdokoliv bohatnout, jako je to v případě exekutorů.
I když současná vláda slibovala řešení problému s exekucemi, ke změnám se nemá. Akce Milostivé léto, které umožňují snadnější uhrazení dluhů jsou jen dočasným řešením, nikoliv systémovým. Které změny jsou proto nezbytné, abychom ukončili exekuční byznys ukončili, a přitom respektovali práva věřitelů?
Před čtyřmi lety se změnily podmínky pro oddlužení, aby se omezil začarovaný kruh exekucí. Považuji za nutné, aby oddlužení bylo nyní nově podmíněné tříletou poctivou snahou dlužníka uhradit co nejvíce z dluhů svých věřitelů. Po tuto dobu si bude dlužník moci pro sebe ponechat jen prostředky na úhradu základních životních potřeb svých a své rodiny. Podmínky oddlužení by byly stanoveny shodně pro podnikající i nepodnikající fyzické osoby.
Zároveň je nutné zatrhnout výnosný byznys, který exekutoři s vymáháním pohledávek mají. Do exekucí nepatří tržní soutěžení mezi exekutory. Exekutor má respektovat práva všech účastníků řízení – věřitele i dlužníka. Exekutora si nemůže vybírat ani dlužník, ani věřitel. Podobně, jako si strany sporu nemohou vybírat soudce. Proto chce Sociální demokracie prosadit teritorialitu exekutorů pro všechny druhy dluhů bez výjimky, a princip, kdy bude o určení exekutora rozhodovat objektivní mechanismus. Dále musí platit princip jeden dlužník, jeden exekutor. Podpoříme zastavování exekucí zcela nevymahatelných po delší dobu, pokud nepůjde o nepoctivé vyhýbání se dlužníka úhradě svých dluhů.
Vysoké exekuční náklady a dlouhý proces oddlužení nemají devastující dopad jen na dlužníky, ale i na věřitele a stát. Když dlužníkovi dlouhodobě zbývají jen peníze na základní potřeby, ztrácí motivaci legálně pracovat. Zůstává doma na sociálních dávkách a stává se součástí šedé ekonomiky. Svoje další příjmy totiž nemůže kvůli nárokům věřitelů oficiálně přiznat. Stát tím přichází o daně a pojistné z legální práce. To znamená nižší důchod, čerpání dávek a případně další dluhy. To vše kvůli neplacení pojistného.
Stát tímto způsobem podle odhadu společnosti PAQ Research přichází ročně až o 12 miliard korun. Celkové náklady na správu exekucí je obtížné vyčíslit, ale dosahují pravděpodobně zhruba stovky miliard korun.
Zákony v oblasti exekucí spadají pod ministra spravedlnosti. Máme naději, že se dočkáme změny od současné vlády? Od ministra Pavla Blažka, jehož žena je soudní exekutorka a dlouhé roky na exekucích vydělávala v Brně, když byl Blažek radní?
