Článek
Nad tím, jak ministr vyhodnotil 21. prosince loňského roku situaci, se můžeme pohoršovat. Pro důvěryhodnost ministra je však z mého pohledu horší, že teprve po třech týdnech přiznal barvu a za své pochybení se váhavě omluvil. Do té doby mlžil a lhal. To je trapné a hloupé. Všichni děláme chyby, kvůli tomu ale nemusíme pokládat funkce. Stačí nelhat a postavit se k problému jako chlap.
Pro mě osobně jsou důležitější pracovní selhání, která se datují ještě mnohem dál, vlastně do okamžiku, kdy nastoupil do čela resortu práce a sociálních věcí. Na tomto postu má být člověk, který se dokáže vcítit do situace lidí. Ti jsou často odkázáni na pomoc od státu. Ať už jde o důchodce, rodiče na mateřské, lidi se zdravotním hendikepem nebo ti, kteří se, byť možná i z části vlastní vinou, dostali do těžké životní situace a například přišli o příjem.
Ministr navíc selhává i manažersky. Nedokáže zajistit hladké fungování podřízených organizací, na jaké jsme byli doposud zvyklí, například za sociálně demokratické ministryně Jany Maláčové. Mluvím tu především o úřadech práce a o správách sociálního zabezpečení. Na úřady práce navaluje ministr jednu agendu za druhou. Neustále na jedné straně mění předpisy a metodiky, na straně druhé propouští zaměstnance a provádí těžko pochopitelné reorganizace. O selhání u správy sociálního zabezpečení bylo napsáno už mnoho. Někteří lidé dostávali důchody i s několikaměsíčním zpožděním, protože úředníci byli zavaleni žádostmi o předčasné důchody. Raketový nárůst těchto žádostí přitom nespadl z nebe, ale zavinil ho sám ministr, který způsobil stav, kdy o ně bylo velmi výhodné rychle požádat.
Kroky ministra vedou k tomu, že se systematicky zhoršuje situace nejen dnešních, ale i budoucích důchodců. A to zásadně. Hrozí, že během několika let jich až čtvrtina spadne příjmově pod hranici chudoby. Přitom za situace, kdy celý život poctivě odváděli pojistné a přispívali do systému, krajně nefér. To, co ministr nazývá reformou spočívá v tom, že se krátí důchody, snižuje se jejich valorizace a prodlužuje se odchod do důchodu. Takto ale reforma nevypadá. Ministrem práce a sociálních věcí by měl být někdo, kdo je schopen například zajistit i to, že lidé, kteří pracují v těžkých a náročných profesích, budou moci odejít do penze dříve. Po dvou letech by bylo na čase, aby dal dohromady katalog profesí, jichž se budou dřívější penze týkat. Těžko si představit, že v 67 letech někdo bude schopen pracovat v těžkém provozu, tahat balíky v továrnách nebo třeba na poště, případně lézt po střechách.
Reforma penzí musí být spojena s reformou daní. Říkáme to jasně a říkáme to už od dob, kdy sociální demokraté připravovali důchodovou reformu, kterou naše ministryně předložila v roce 2021. Na důchody je totiž nutné přispívat z daní. Naše návrhy počítaly s tím, že bude stanoven nejnižší garantovaný důchod a ten bude financovaný ze státního rozpočtu, nikoliv jen prostřednictvím sociálních odvodů. Má to svou logiku, neboť ve své podstatě jde vlastně o sociální dávku. Tu lidé s nižšími důchody čerpají stejně, formou příspěvku na bydlení, na živobytí a podobně. Průběžný důchodový systém by pak financoval zásluhovou část důchodů, a to by bez problémů zvládl. Nejde o výmysl pouze Sociální demokracie, ale jde o princip, který podobně funguje ve většině evropských zemí na západ od nás.
Ke hříchům ministra Jurečky, které by měly rozhoupat jeho ministerskou židli, patří určitě i spor, jímž se zabývá v těchto dnech Ústavní soud. V první řadě ministr opět selhal, když i v tomto případě hodil břemeno problémů státního rozpočtu na ty, co se mohou jen těžko bránit. Kromě toho je třeba říct, že za časový pres, do kterého se vláda dostala, a v němž krácení důchodů projednávala, si může sama. Předtím rok vůbec nic nedělala a pak to potřebovala vyřešit během tří měsíců. Do časové tísně vehnala i prezidenta republiky. Nyní ministr Jurečka a ministr financí Stanjura vysvětlují svůj postoj Ústavnímu soudu. Obávají se, že budou muset v rozpočtu najít zdroje na to, aby zpětně důchodcům doplatili to, co jim neprávem sebrali.
Je to smutné i z pohledu, jak vláda přistupuje k různým skupinám lidí a firem. Vůči důchodcům postupovala jinak než v případě bank a velkých energetických firem. U daně z mimořádných výnosů na ziskové firmy brala ohled a k retrospektivitě nesáhla. V tom případě měla velké obavy, aby se na windfall tax stačily dostatečně připravit. K důchodcům se však zachovala jinak, u nich jí překvapení na poslední chvíli nevadilo. Nebrala ohled na oprávněná očekávání důchodců. To je dvojí metr, který leccos o vládě vypovídá. Je to opačný princip, než by uplatňovala Sociální demokracie. Nám jde o lidskost místo sobectví.
