Článek
Coby starosta Nového Města na Moravě musím na zajištění provozu těchto služeb sám myslet. Podpora státu totiž nestačí. Do města nedaleko polských hranic jsem se proto jel přesvědčit, zda jsou jejich zkušenosti stejné. Potvrzení svého názoru jsem se naneštěstí dočkal a radost jsem z toho neměl, to mi věřte.
Krátce po seznámení s pracovnicemi centra jsem zjistil, že ani 20 let praxe nemusí stačit na plat vyšší než 20 tisíc korun čistého. V sektoru sociálních službách u nás pracuje přes sto tisíc lidí. V drtivé většině jsou to ženy. Mizerná podpora ze strany státu má dalekosáhlé důsledky pro desítky tisíc z nich.
Je to vyčerpávající práce s nesmírnou odpovědností. Pracovnice s desítkami let praxe mohly vyprávět mnoho smutných příběhů, nejsou zde výjimečné. Vyžaduje to velkou odolnost. Mnoho lidí tíží a takovou práci dělat nesvedou. O to víc si musíme vážit těch, kteří to dokážou.
Péče o nemohoucí, seniory a jinak znevýhodněné je jedním z klíčových závazků státu. Stát určuje veškeré podmínky, včetně těch finančních. Svou odpovědnost ale zanedbává a převádí ji na kraje a obce, které stěží služby utáhnou. Ne každé město je proto zřizuje a počet poskytovatelů se snižuje.
Mezi lety 2023 a 2024 navýšilo ministerstvo práce rozpočet sociálních služeb z 26,35 mld. na 26,42 mld. Kč. To je o čtvrt procenta. Není to vtip. Přitom populace stárne a počet lidí v penzi, nemocných a hendikepovaných se stále zvyšuje. Stát jako hlavní finanční podporovatel sociálních služeb selhává. Na mnoha místech je provoz možný jen díky dobrovolníkům a drobným dárcům.
Ptám se, zda už jsme nepřekročili bod návratu. Ochota mladých lidí jít dělat práci za minimální plat s tím, že budou muset chodit žádat na úřad o podporu, je minimální. Stávající pracovníci jsou přetížení, někteří blízko vyhoření. Náročnost práce se promítá i do soukromého života.
Pokud neuděláme radikální opatření hned, za pár let nás čeká katastrofa. Možná se příležitosti chopí soukromníci a začnou nabízet luxusní službu domácí hodinové péče pro ty nejbohatší. Zdravotní pojištění už nebude stačit k důstojnému stáří. Vláda se vzdává všech pák, kterými lze nepříznivý stav zvrátit. Nevidí je, nebo záměrně ignoruje. Nejedná v zájmu svých občanů. Ti, kteří se na sklonku života nemohou efektivně bránit, protože nemají příbuzné, peníze nebo dostatek sil, jsou vystaveni nejistotě a strachu. A samotné pečovatele vhání tato práce do pásma chudoby.
Pokud se stát nemá své zásadní společenské odpovědnosti vzdát, musí udělat několik rozhodných kroků. Sociální demokracie říká, že je to okamžité zvýšení platů sociálních pracovníků na úroveň průměrné mzdy. To je dnes zhruba 44 tisíc Kč.
Pracovat se vždy musí vyplatit. Nástupní podmínky proto musí být důstojné pro každého. Podle Evropské komise je to 50 % průměrné mzdy. Proto chceme, aby hodnota minimální mzdy byla 25 tisíc korun od 1. ledna 2025. Klesne podíl výplat nepojistných dávek, související administrativa, a naopak vzroste výběr ze sociálního pojištění. Pokud by navíc došlo k obnovení minimálních zaručených mezd v soukromém sektoru neodpovědně zrušených vládou, vytvořili bychom tlak na celý ekonomický systém a zvýšili motivaci pracovat v podfinancovaných sektorech.
Co dnes vidíme, může být jen předzvěst toho, co nás čeká, pokud se nic nezmění. Chceme, aby se o nás ve stáří neměl kdo postarat?
- ZDE je video z mého dne stráveného s pracovnicemi Centra sociálních služeb Bohumín.
