Článek
2. srpna 2023
Je zřejmé, že odhlasované změny nepřežijí déle než jediné volební období. Tím napodobí osud neslavného návrhu Petra Nečase z roku 2013. Zavedení druhého pilíře, tedy spoření do soukromých penzijních fondů, bylo zrušeno o pouhé dva roky později. Důchodová reforma musí být prodiskutovaná napříč politickým spektrem i odbornou veřejností, právě proto, že výsledný systém musí přežít ne do dalších voleb, ale několik desetiletí. Musí být sociálně spravedlivý, transparentní a předvídatelný.
O nezbytnosti provedení důchodové reformy se mluví více než dekádu. Méně už o jejím obsahu. Jak by měla vypadat a jaké jsou její cíle? Sníží vláda životní standard důchodců, aby získala víc prostředků do rozpočtu?
Vláda vychází z předpokladu, že postupně dojde k nárůstu objemu vyplácených důchodů z veřejných prostředků, čímž dojde k ohrožení veřejných financí. Neudržitelnost systému chce ukázat na poklesu počtu ekonomicky aktivních občanů na jednoho důchodce.
Ve srovnatelných evropských státech je ale situace obdobná. Populace v Evropě stárne. Neznám ale vládu, která by se otevřeně zřekla ambice vrátit lidem v penzi jejich podíl na dlouhodobém růstu země. Přestože se podařilo během působení sociálních demokratů po letech stagnace reálně zvyšovat, nadále nepatříme ani k průměru EU.
Co by znamenalo ponechání již schválených parametrů?
Nižší důchody, ale vyšší odvody a pozdější odchody do důchodu. Očekávané plošné zhoršení životní úrovně důchodců bude mít vliv na ekonomické chování občanů. Výrazně se zvýší neochota dnešních pracujících přispívat do sociálního systému, který nenabídne patřičnou protihodnotu.
Část lidí vyhledá soukromé investiční fondy. Zbavit stát odpovědnosti za občany, kteří na jeho chod po celý život přispívali, je zřejmě cílem současné vlády. Povede to ovšem ke zvýšení rizika. Finanční ztráty osob spořících na důchod budou znamenat druhotné náklady státu na řešení chudoby.
Úkolem Sociální demokracie je nepříznivému ekonomickému a demografickému vývoji zabránit. Jak to chceme udělat?
Návrh důchodové reformy musí počítat s trvalou udržitelností I. důchodového pilíře, povinné části důchodového systému, za níž je odpovědný stát. Stabilní systém znamená nejen rovnost v rámci generace, ale i mezigenerační rovnost. Proto chceme, aby stát dokázal udržovat poměr důchodů ke mzdě přibližně kolem 40 procent.
O mezigenerační solidaritě hodně vypovídá poměr mezi objemem vyplácených důchodů a HDP. V současnosti jde u nás na důchody zhruba 7 procent HDP, přičemž v jiných zemích je to v průměru 10 procent a například ve Francii, Rakousku nebo Finsku více než 12 procent. I v tomto ohledu patříme na chvost EU.
Jedním ze zásadních úkolů pro udržitelnost důchodového systému je vytvoření podmínek k růstu populace. Pozitivní změny v sociální politice a vytvoření podmínek ke změně struktury obyvatelstva Fialova vláda zcela opomíjí.
Reforma musí mít komplexní charakter, není možné ji redukovat na pouhou hru s čísly v parametrech a nečinně čekat na důsledky neblahého demografického vývoje.
Představa, že parametrické úpravy, které vláda nazývá reformou, povedou k ozdravení veřejných financí, je lichá.
Skutečná důchodová reforma není možná bez reformy daní. Ta umožní snížit odvody zejména lidem s nižšími a středními příjmy a vyhnout se vysokému zatížení drobných živnostníků. Zároveň to ale vyžaduje zapojeni příjmů z majetkových, sektorových, digitálních a dalších moderních daní, tak, aby daňový systém byl nastavený spravedlivěji.
Pokud strany vládní koalice počítají s tím, že nedovedou znovunastartovat ekonomiku, natož její podobu přizpůsobit 21. století, pak je strategie vlády nechat ke konci života zchudnout všechny, logická.
