Má tchyně je z afrického kmene. Nesmím se jí dotknout, a když mě vidí, utíká se schovat

Žijeme v nejstarším království Ugandy jménem Buganda a odtud tyto tradice pochází. Nutno dodat, že se časem smísili i s dalšími kmenovými a náboženskými tradicemi Ugandy.

Když mi poprvé má žena řekla, že nás přijede navštívit tchyně, čekal jsem všelico. Co však nastalo, jsem si ani v nejkrajnějších scénářích nepředstavoval. První informace byla, že se své tchyně nesmím podle tradice dotknout, natož jí obejmout. Když Medina přijela taxi motorkou, tak přivezla velký trs banánů, velký pytel dřevěného uhlí a velkou živou slepici, kterou jsem měl podle jejích představ zabít a připravit k večeři.

Samozřejmě jsem díky té slepici úplně zapomněl na první pravidlo a to je nedotýkat se tchyně. Přiskočil jsem k motorce abych byl nápomocný a pohladil tchyni po rameni a přivítal ji. Medina však odskočila, pustila slepici, která začala hlasitě kdákat a utíkat. V tom z brány vyletěl náš pes Scooby a začal tu slepici nahánět. Moje žena a řidič motorky se náležitě bavili našim setkáním. Když jsem slepici i Scoobyho dostal na pozemek domu a rozloučil se s řidičem, tak jsem oficiálně u nás doma Medinu přivítal. Použil jsem uvítací frázi v jejím kmenovém jazyce, což je také jedna z mála frází, které tímto jazykem znám. Tchyně si přede mnou klekla na kolena, což je součást tradičního přivítání z její strany.

Dalsí informace byla, že má tchyně se mnou nesmí být v našem domě a rozhodně u nás nesmí přespat. Naštěstí máme na pozemku domu i menší domeček pro hosty. Vyjednali jsme dohodu, že po část návštěvy bude tchyně tam. Přípravu slepice jsem svěřil sestře mé ženy, která je podle této tradice také mou ženou. Té jsem však dal svobodu ve výběru jejího budoucího muže. Stejně tak babička mé ženy se stala mou ženou a s jejím manželem často vtipkujem o výměně našich žen. S Medinou bych zkrátka neměl sdílet vnitřní prostory našich domů, ať už u ní nebo u nás doma. Má žena mi vysvětlila, že tyto tradice sahají daleko do minulosti, kdy lidé nosili méně a jiný druh ošacení. Než bylo jídlo připravené, došel sem na kus řeči za známým jménem Andrew, kterému jsem o tchyni řekl. Andrew mi odpověděl, že jeho tchyně se k jeho domu nepřiblíží blíž než na třicet metrů, vzájemně na sebe zakřičí pozdravy a věc je vyřízena. Po té co jsem se vrátil domu, jsem ženu a Medinu nechtěně vyrušil od sledování televize a tchyně se zase dala na útěk. Když byla večeře hotová sešli jsme se v uvítacím domku, abychom začali jíst. Medina si však sedla na zem, na krásnou ručně vyrobenou rohožku, jelikož sedět musí podle tradice pode mnou. Neměla by se mnou moc mluvit a pokud je zticha tak je šťastná. A tchyně byla šťastná. Když jsem po jídle sebral talíře ze stolu, tak se již více uvolněná Medina začala smát, jelikož to by měla být úloha mé ženy. Po té co jí má žena řekla, že jí občas přinesu snídani do postele, Medina rozpačitě podotkla, že její dcera je jako princezna. Se svou tchyní mám skvělý vztah. Pokud by se má žena rozhodla ode mě bez důvodu, nebo z malichernosti odejít, je to právě tchyně, jejíž úkol je zase svou dceru ke mně přivést. V království Buganda se za ruku ženy obdarovává její rodina, ať už jsou ve hře peníze nebo jiné komodity, budoucí manžel musí něčím přispět rodičům své budoucí ženy, jelikož jim jí ji nadobro odveze z domu. Tato tradice sahá do minulosti dále než peníze. V minulosti měla v kralovství Buganda takřka každá rodina velké pozemky, plné plodin a zvířat. Na těch celá rodina pracovala a každý člen měl jasnou úlohu. V Ugandě neexistuje nic jako důchodový systém a rodiny se o sebe musí postarat až do úplného stáří. Početnější rodina dokáže obhospodařit větší pozemek, udržet více dobytka a postavit větší dům. Dnes se tato tradice, kdy budoucí muž obdarovává rodinu své ženy však uplatňuje podstatně méně. Je to tím že dnešní mladí lidé potřebují do začátku společného života nemalé prostředky. Pokud se ale jedná o bohatší rodiny, tak mezi dary nechybí stáda silných krav, automobily, motorky, nebo peníze na podporu správy nad zemědělskou půdou. Má tchyně se živí jako farmářka na ugandské vesnici, kde má na svých pozemcích pole posetá plodinami jako jsou banány, fazole, kukuřice, kakao, cukrová třtina, brambory a mnoho dalších. Celá rodina je zapojena do podnikání již po celé generace. Medina je silná žena, která musí vše zvládat sama se svými dětmi a sestrami, jelikož její manžel již není mezi námi. Nejvíce se nasmějeme, když sedíme a povídáme si o rozdílech, které jakožto rodilý Evropan zažívám počást mého života v Africe. Kulturní rozdíly jsou opravdu obrovské a já se snažím vybrat si z obou kultur, jak evropské tak africké to nejlepší pro bohatý život plný vnitřního pokoje. Díky opětované lásce ze strany celé mé rodiny vím, že je to ta pravá cesta, která dokonale naplňuje a obohacuje naše životy.