Má tchýně je z afrického kmene. Nesmím se ji dotknout a když mě vidí, utíká se schovat

Žijeme v nejstaším království Ugandy jménem Buganda a odtud tyto tradice pochází. Nutno dodat, že se časem smísili i s dašími kmenovými a náboženskými tradicemi Ugandy.

Když mi poprvé má žena řekla, že nás přijede navštívit tchýně, čekal jsem všelico. Co však nastalo jsem si ani v nejkrajnějších scénářích nepředstavoval. První informace byla, že se své tchýně nesmím podle tradice dotknout, natož jí obejmout. Když Medina přijela taxi motorkou, tak přivezla velký trs bananů, velký pytel dřevěného uhlí a velkou živou slepici, kterou jsem měl podle jejích představ zabít a připravit k večeři.

Samozřejmě jsem díky té slepici úplně zapomněl na první pravidlo a to je nedotýkat se tchýně. Přiskočil jsem k motorce abych byl nápomocný a pohladil tchýni po rameni a přivítal jí. Medina však odskočila, pustila slepici, která začala hlasitě kdákat a utíkat. V tom z brány vyletěl náš pes Scooby a začal tu slepici nahánět. Moje žena a řidič motorky se náležitě bavili našim setkáním. Když jsem slepici i Scoobyho dostal na pozemek domu a rozloučil se s řidičem, tak jsem oficiálně u nás doma Medinu přivítal. Použil jsem uvítací frázi v jejím kmenovém jazyce, což je také jedna z mála frází, které tímto jazykem znám. Tchýně si přede mnou klekla na kolena, což je součást tradičního přivítání z její strany.

Dalsí informace byla, že má tchýně se mnou nesmí být v našem domě a rozhodně u nás nesmí přespat. Naštěstí máme na pozemku domu i menší domeček pro hosty tak jsme vyjednali dohodu, že po část návštěvy bude tchýně tam. Přípravu slepice jsem svěřil sestře mé ženy, která je podle této tradice také mou ženou. Té jsem však dal svobodu ve výběru jejího budoucího muže. Stejně tak babička mé ženy se stala mou ženou a s jejím manželem často vtipkujem o výměně našich žen. S tchýní bych zkrátka neměl sdílet vnitřní prostory našich domů, ať už u ní nebo u nás doma. Má žena mi vysvětlila, že tyto tradice sahají daleko do minulosti, kdy africké kmeny nosili méně a jiný druh ošacení. Než bylo jídlo připravené, došel sem na kus řeči za známým jménem Andrew, kterému jsem o tchýni řekl. Andrew mi odpověděl, že jeho tchýně se k jeho domu nepřiblíží blíž než na třicet metrů, vzájemě na sebe zakřičí pozdravy a věc je vyřízena. Po té co jsem se vrátil domu, jsem ženu a tchýni nechtěně vyrušil od sledování televize a tchýně se zase dala na útěk. Když byla večeře hotová sešli jsme se v uvítacim domku, abychom začali jíst. Medina si však sedla na zem, na krasnou ručně vyrobenou rohožku, jelikož sedět musí podle tradice podemnou. Neměla by se mnou moc mluvit a pokud je zticha tak je šťastná. A tchýně byla šťastná. Když jsem po jídle sebral talíře ze stolu tak se již více uvolněná Medina začla smát, jelikož to by měla být úloha mé ženy. Po té co jí má žena řekla, že jí občas přinesu snídani do postele, Medina rozpačitě podotkla, že její cera je jako princezna. Se svou tchýní mám skvělý vztah. Pokud by se má žena rozhodla ode mě bez důvodu, nebo z malichernosti odejít, je to právě tchýně, které úkol je zase svou dceru ke mě přivést. V království Bugandy se za ruku ženy obdarovává její rodina, ať už jsou ve hře peníze nebo jiné komodity, budoucí manžel musí něčím přispět rodičům své budoucí ženy, jelikož jim jí ji nadobro odveze z domu. Tato tradice sahá do minulosti dále než peníze. V minulosti měla v kralovství Buganda takřka každá rodina velké pozemky, plné plodin a zvířat. Na těch celá rodina pracovala a každý člen měl jasnou úlohu. V Ugandě neexistuje nic jako důchodový systém a rodiny se osebe musí postarat až do uplného stáří. Početnější rodina dokáže obhospodařit větší pozemek, udržet více dobytka a postavit větší dům. Dnes se tato tradice, kdy budoucí muž obdarovává rodinu své ženy však uplatňuje podstatně méně. Je to tím že dneštní mladí lidé potřebují do začátku společného života nemalé prostředky. Pokud se ale jedná o bohatší rodiny, tak mezi dary nechybí stáda silných krav, automobily, motorky, nebo peníze na podporu správy nad zemědělskou půdou. Má tchýně se živí jako farmářka na ugandské vesnici, kde má na svých pozemcích pole posetá plodinami jako jsou banány, fazole, kukuřice, kakao, cukrová třtina, brambory a mnoho dalších. Celá rodina je zapojena do jejího podnikání již po celé generace. Medina je silná žena, která musí vše zvládat sama se svými dětmi a sestrami, jelikož její manžel již není mezi námi. Nejvíce se nasmějeme, když sedíme a povídáme si o rozdílech, které jakožto rodilý Evropan zažívám počást mého života v Africe. Kulturní rozdíly jsou opravdu obrovské a já se snažím vybrat si z obou kultur, jak evropské tak africké to nejlepší pro bohatý život plný vnitřního pokoje. Díky opětované lásce ze strany celé mé rodiny vím, že je to ta pravá cesta, která dokonale naplňuje a obohacuje naše životy.