Článek
Zatímco ve zbytku republiky dokáže marketingová mašinerie hnutí ANO válcovat konkurenci, hranice hlavního města fungují jako magická zeď, o kterou se babišovská vlna pravidelně tříští. Praha je pro Andreje Babiše dlouhodobou noční můrou. S blížícími se podzimními komunálními volbami se tento syndrom hlavního města opět vrací. Metropole, disponující rozpočtem menšího ministerstva a primátorem s kompetencemi hejtmana, představuje klíčové bojiště. Jenže zatímco ostatní relevantní formace již dávno představily své lídry, hnutí ANO se ocitlo v personální krizi. Své jediné skutečné eso – ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha – drží předseda hnutí v rukávu, a na hrací ploše mu tak zbyl nominant, který namísto oslovování liberálního voliče raději vysvětluje policii a veřejnosti své pochybné majetkové přesuny.
Historické prokletí a pražská imunita
Hnutí ANO v Praze prostě neumí dlouhodobě zakořenit. Jediný triumf si zde připsalo v roce 2014, kdy s dvaadvaceti procenty těsně porazilo tehdy slábnoucí TOP 09, což vyneslo do primátorského křesla Adrianu Krnáčovou. Od té doby to jde s ANO v metropoli od desíti k pěti. V roce 2018 přišla potupná facka, když Andrej Babiš na poslední chvíli vytáhl z klobouku politicky nepolíbeného byznysmena Petra Stuchlíka, s nímž hnutí skončilo na pátém místě s pouhými patnácti procenty. O čtyři roky dříve sice Patrik Nacher dotáhl výsledek k necelým dvaceti procentům, avšak bez jakéhokoliv koaličního potenciálu skončilo ANO izolované v opozičních lavicích.
Důvod této anomálie není žádným tajemstvím a potvrzuje ho sociologická realita napříč Evropou. Hlavní města jsou bohatší, koncentrují lidi s vyšším vzděláním i příjmy, mají intenzivní kontakt se světem, a jsou proto do značné míry imunní vůči levnému populismu. Tradiční babišovské zaklínadlo „Bude líp“ v Praze, kde se lidé mají objektivně dobře a umí si spočítat ekonomické dopady vládních experimentů, příliš nefunguje. Chce-li zde ANO uspět, nutně potřebuje silnou osobnost s přesahem mimo tvrdé jádro. Jenže přesně takoví lidé v hnutí chybí.
Ondřej Prokop – hyperloajalita jako jediná kvalifikace
Místo silného celopražského lídra tak krajský sněm ANO na začátku června schválil Ondřeje Prokopa. Prokop, šéf pražské organizace a hlasitý kritik dosavadní magistrátní koalice, okamžitě spustil agresivní, konfrontační kampaň. Sám sebe prezentoval jako drsného manažera, který Prahu vyvede z éry „zbytečných studií a vizualizací“. Jenže okamžitě po oznámení se z Prokopovy kandidatury stal žánr nechtěné politické komedie.
Server Seznam Zprávy totiž přinesl odhalení, že Prokop jaksi „opomněl“ uvést do svého majetkového přiznání vlastnictví tří družstevních bytů. Výmluva, že na tři nemovitosti prostě zapomněl, působí v kontextu jeho ambice řídit stamiliardový rozpočet hlavního města naprosto bizarně. Aby toho nebyl málo, jeden z bytů koupil v projektu na Břevnově, který aktuálně prověřuje policie v souvislosti s korupční kauzou bývalého ředitele nemocnice v Motole Miloslava Ludvíka. Korunu všemu nasadilo zjištění, že Prokop v této kauze odmítl vypovídat jako svědek.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat – pražští zastupitelé Prokopa s okamžitou platností odvolali z funkce předsedy kontrolního výboru. Prokopova hlavní politická kvalifikace tak v očích veřejnosti zjevně nespočívá v manažerské erudici, ale pouze v bezbřehé a místy až komické loajalitě k zakladateli hnutí. Když totiž tento politik nastoupil do charitativního Běhu pro Paměť národa, určeného k uctění hrdinů odboje, neváhal si obléct tričko s nápisem „Běžím za Andreje Babiše“. Takový krok sice potěší tvrdé jádro voličů na periferních sídlištích, ale u středového pražského voliče spolehlivě zabetonuje jakékoliv sympatie. Není divu, že podle exkluzivního průzkumu agentury NMS pro Novinky patřil Prokop k nejhůře hodnoceným lídrům ještě předtím, než jeho bytová kauza naplno explodovala – negativně ho vnímalo 32 procent dotázaných.
Konkurence nespí a rozděluje si kořist
Zatímco hnutí ANO hasí vnitrostranický požár, ostatní politické subjekty si systematicky parcelují pražské voličské revíry. Koalice SPOLU (v Praze tentokrát okleštěná o lidovce, pouze v tandemu ODS a TOP 09) vsadila na zkušeného matadora a starostu Prahy 9 Tomáše Portlíka. ODS vysílá do boje devatenáct starostů městských částí a sází na image lidí, kteří město reálně řídí, nikoliv jen komentují. S volebním potenciálem 39 procent tvoří SPOLU přirozenou těžkou váhu voleb.
Na paty jim však tvrdě šlape hnutí STAN, jehož lídrem je architekt a urbanista Petr Hlaváček. Průzkum NMS ukázal, že STAN má v Praze monstrózní volební potenciál ve výši 43 procent. Hlaváček těží z toho, že po kauze Dozimetr dokázal stranu v očích Pražanů očistit a sám působí jako kompetentní, mediálně známá a pozitivně vnímaná figura. Politologové sice varují, že STAN je pro mnohé pouze „stranou druhé volby“ a reálný zisk může být nižší, přesto představuje pro Babiše obrovskou překážku.
Piráti zvolili strategii „přirozené obměny“ a do čela postavili ekonomku Terezu Nislerovou, přičemž bývalého primátora Zdeňka Hřiba odsunuli až na desáté místo. S potenciálem 28 procent si drží svou stabilní, mladší voličskou základnu. Zapomínat nesmíme ani na formaci Prahy sobě, lidovců a Zelených, kterou vede Adam Scheinherr se svou chytlavou (byť mírně patetickou) kampaní „Shine bright like a Scheinherr“. Ti všichni bojují o moderního, městského voliče. Na opačném pólu spektra pak operují Motoristé pod vedením Borise Šťastného, kteří luxují konzervativní a nespokojené řidiče, což je segment, kde by ANO teoreticky mohlo brát body, ale s Prokopem v čele na to nemá sílu.
Vládní rošáda, která praskla příliš brzy
V této bezvýchodné situaci se logicky začalo spekulovat o krizovém scénáři. Tím neměl být nikdo jiný než Adam Vojtěch. Současný ministr zdravotnictví je v politickém prostředí vnímán jako ideální „kluk z plakátu“. Má nevinnou tvář, kultivované vystupování, pověst slušného člověka a v Praze se těší nečekaně vysoké popularitě. Navíc by jeho nominace skvěle zapadala do Babišova strategického slibu postavit v metropoli novou mamutí nemocnici. Podle politických insiderů byla ve hře komplexní vládní a komunální rošáda: Vojtěch měl jít zachraňovat Prahu. Na jeho ministerské křeslo na zdravotnictví měl usednout stávající ministr sportu Boris Šťastný (Motoristé) a uvolněný resort sportu měl převzít Patrik Nacher z ANO.
Byl to plán, který měl hlavu a patu. Vyřešil by pražský personální deficit ANO, uspokojil by koaliční či polokoaliční partnery z řad Motoristů a odstavil by toxického Prokopa. Jenže, jak trefně poznamenal jeden ze zdrojů zevnitř hnutí, „někdo to předčasně vykecal“. Jakmile se informace dostala do médií, Andrej Babiš musel jednat. V nedělní televizní Partii na CNN Prima News možnost Vojtěchovy kandidatury kategoricky smetl se stolu. Označil ji za „nesmysl“ a zopakoval, že Vojtěch má jeho plnou podporu jako skvělý ministr, kterého pro vládní práci nutně potřebuje.
Babišův veřejný distanc sice může být taktickým manévrem – u předsedy ANO se názory mění podle ranních průzkumů veřejného mínění poměrně často –, avšak momentálně se zdá, že Vojtěch v rukávu zatím zůstane. Babiš si nemůže dovolit destabilizovat vládní sestavu kvůli nejistému dobrodružství v Praze, kde je i s top kandidátem vítězství extrémně nejisté.
Dvojí metr šéfa firmy
Zajímavé je sledovat, jak Andrej Babiš s celou situací pracuje. Když byl dotázán na Prokopovy hříchy, přiznal, že ho takové věci „štvou“, a že Prokop nebyl tak dobrou opozicí, jakou by si představoval. O jeho osudu má prý rozhodnout celostátní výbor hnutí na konci června, kde bude muset Prokop své byty vysvětlit.
Zároveň však Babiš předvedl klasickou ukázku politického dvojího metru, když v témže rozhovoru obhajoval jiné bytové kauzy svých lidí. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO) i vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha totiž rovněž čelí ostré kritice kvůli užívání obecních bytů s netržním nájemným. U Barthy dokonce radnice Prahy 3 prověřuje, zda byt protizákonně nepronajímala studentkám, zatímco sama bydlela jinde. Babišova reakce? „Není politička. S tím bytem nekšeftovala. Tyhle dámy to mají dvacet let,“ bagatelizoval problém premiér a neopomněl Barthu ujistit svou absolutní podporou s tím, že „to není žádná Nagyová“.
Tento moment přesně ilustruje vnitřní fungování ANO jako korporace. Dokud je manažer pro šéfa nepostradatelný a loajální v exekutivě (jako Bartha nebo Vojtěch), šéf ho podrží a jeho morální přešlapy omluví. Jakmile je však někdo postradatelný, dostane veřejné varování a je poslán před „výbor“.
Řízená prohra, nebo trumf na poslední chvíli?
Pokud celostátní výbor na konci června potvrdí Ondřeje Prokopa, bude to znamenat rezignaci na jakýkoliv solidní výsledek v Praze. ANO pak do voleb povede muž zatížený skandály, s obřím negativním potenciálem, který bude pro jakékoliv povolební vyjednávání naprosto nepřijatelný.
Druhou možností je, že Babiš na konci června Prokopa nekompromisně odstřelí. Kdo ale přijde pak? Patrik Nacher jako věčný plán B sice pražské politice rozumí, ale chybí mu lesk objevné novinky, která by dokázala strhnout davy. A tak zůstává ve hře poslední babišovská konstanta. Nelze vyloučit, že se na poslední chvíli opět setkáme s nějakým „králíkem z klobouku“ – známým lékařem, umělcem či manažerem, který propůjčí svou tvář hnutí výměnou za iluzi moci.
