Článek
Jiří Lábus se narodil 26. ledna 1950 v Praze. Jeho otec byl architekt, matka zdravotní sestra, a tak vyrůstal v kultivované a intelektuální rodině. Již od dětství se zajímal o dramatické umění a hrál v divadelních ochotnických spolcích. Po základní škole studoval na gymnáziu a po maturitě v roce 1968 nastoupil na DAMU, kde v roce 1973 absolvoval rolí Mackieho Messera ve hře Johna Gaye Žebrácká opera. Po škole byl Janem Schmidem přijat do angažmá tehdy libereckého divadla Studio Ypsilon. Do Liberce zpočátku dojížděl, pak se tam částečně přestěhoval do doby, než v roce 1978 soubor divadla přesídlil do Prahy. V divadle Studio Ypsilon se Jiří Lábus stal jednou z nejvýraznějších osobností. Zahrál si v mnoha kultovních inscenacích, jako jsou například Podivný případ pana Savage, Kráska a zvíře, nebo Zločin a trest.
Kromě divadla se Jiří Lábus věnuje také filmové a televizní tvorbě. Za svou kariéru natočil přes 100 filmů a seriálů. Mezi jeho nejznámější role patří například role role živočicháře v trilogii Slunce, seno, role Rumburaka se stejnojmenném filmu, nebo věčně nespokojeného důchodce pana Kubáta v komedii Vlastníci.
Jsem citový mrzák
Osobní život Jiřího Lábuse je oproti jeho profesnímu životu velmi skromný. Herec se nikdy neoženil a nemá děti. Důvodem je podle něj jeho citová nevyrovnanost a neschopnost dlouhodobých vztahů. Rozpovídal se o sobě v rozhovoru se Zuzanou Maléřovou v pořadu Nevyslovené monology.
„Jsem citový mrzák,“ prohlásil Lábus v rozhovoru. „Nejsem schopen se někomu věnovat, neumím se o nikoho starat. A to je asi hlavní důvod, proč jsem nikdy neměl rodinu.“ Pokračoval slovy, „bojím se závazků, bojím se odpovědnosti. A ta představa, že bych měl být někomu věrný, že bych měl někoho milovat, že bych měl někoho živit, to je pro mě hrozné.“
Za jeho postoj k životu může dle Lábusových slov přístup jeho rodičů. „Když mi bylo pětadvacet, šel jsem s mámou do Domu módy a tam prodavačkám řekla: Tady kabát pro chlapce. Já myslel, že mě raní mrtvice, to byl takový trapas,“ přiznal herec.
„Jednou, když mi bylo pětatřicet let, mě na Silvestra rodiče zamkli doma, že prý jsem hodně opilý. Tak jsem vyhodil z okna pět tisíc korun a řekl jim, že musím jít ven, protože jsem tam hodil peníze. Oni mi nevěřili a nepustili mě. Ráno tam ty peníze už samozřejmě nebyly,“ vzpomínal Lábus.
V hercově životě byly i náznaky vztahu. Vždy je ale něco utnulo. „Když jsem si jednou přivedl dívku domů, babička se jí pochlubila, že co je maminka v lázních, krásně piju mléko – a byl konec,“ svěřil se herc.
Bojím se smrti
V rozhovoru se Zuzanou Maléřovou Jiří Lábus také mluvil o svém vztahu k Bohu. Prozradil, že je věřící, ale že jeho víra je spíše osobní a intimní. „Věřím v Boha, ale neumím to nijak popsat. Pro mě je to něco osobního, něco, co mám v sobě,“ řekl Lábus. Promluvil o svém vztahu k smrti. Prozradil, že se s ní vyrovnává smířeně, ale že se zároveň bojí bolesti. „Vím, že se blíží konec. A já se na to připravuji. Jsem s tím smířený. Ale zároveň se bojím. Bojím se bolesti, bojím se smrti,“ řekl Lábus.
V posledních letech se Jiří Lábus věnuje také charitativní činnosti. Je patronem Nadace Terezy Maxové dětem a Nadace Karla Schwarzenberga. Lábus je bezpochyby jednou z nejvýraznějších osobností českého divadla a filmu. Jeho práce bude i nadále inspirovat a bavit diváky všech generací.
Zdroj: Nevyslovené monology, wikipedia
