Článek
Příběh o dívce z pražských Vinohrad, která po maturitě nastoupila jako řadová fakturantka do podniku na výrobu žárovek, zní jako vystřižený z hollywoodského scénáře. Neměla žádné herecké vzdělání, netoužila po slávě a jejím největším přáním bylo mít klidný a hezký život. Přesto se shodou neuvěřitelných náhod stala prvním československým sex symbolem, okouzlila Hugha Hefnera, zanechala hluboký dojem v britské královské rodině a skončila v luxusní vile v Beverly Hills jako manželka šéfa filmového studia Warner Bros.
Osud Olgy Schoberové (známé také pod pseudonymem Olinka Bérová) je do posledního písmene pravdivý. Žena, kterou celý svět přirovnával k Brigitte Bardotové nebo Ursule Andressové, nedávno oslavila 83. narozeniny. Pojďme se podívat na fascinující životní dráhu ikony, která měla svět u nohou, ale nakonec dala přednost ústraní.
Všechno odstartoval sesterský záskok
Olga Schoberová se narodila v březnu 1943 v Praze do skromných poměrů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla stát mezinárodní celebritou. Po střední ekonomické škole začala počítat faktury v podniku Technomat. Život se jí však otočil naruby na začátku šedesátých let, a to díky její starší sestře Evě.
Eva tehdy pracovala jako modelka. Když jednou nestíhala domluvené focení reklamy, poslala za sebe jako záskok svou mladší sestru Olgu. Podoba byla nevídaná, ale Olga měla v sobě ještě něco navíc – neuvěřitelný magnetismus, vosí pas, dlouhé nohy a tvář anděla.
Netrvalo dlouho a z reklamních plakátů se Olga přesunula před filmovou kameru. V roce 1961 se mihla v dokumentu Václava Táborského Václavské náměstí a v roce 1963 ji režisér Antonín Kachlík bez zkoušek obsadil do hudební komedie Bylo nás deset.
Limonádový Joe a zděšený divadelní bard
Skutečný průlom přišel v roce 1964 s legendární westernovou parodií Limonádový Joe aneb Koňská opera. Olga se přihlásila do konkurzu na roli panensky čisté Winnifred Goodmanové z čistě existenčních důvodů – jako fakturantka měla mizerný plat a natáčení slibovalo slušný přivýdělek. Režisér Oldřich Lipský měl okamžitě jasno. Olga byla ztělesněním nevinnosti s tělem bohyně.
Film měl nevídaný úspěch a z Olgy udělal přes noc hvězdu první velikosti. Režiséři začali psát role přímo pro ni. Ne všichni zavedení umělci ale sdíleli nadšení z nové, neškolené hvězdy. Když režisér Václav Vorlíček připravoval kultovní komiksovou komedii Kdo chce zabít Jessii? (1966), narazil na odpor u tehdejší divadelní elity.
Václav Vorlíček ve svých pamětech vzpomínal na schůzku s hercem Václavem Voskou, kterému nabízel roli: „Svěřil jsem mu, že na roli Jessii mám vyhlídnutou dívku, která sice není vyškolená herečka, ale je přesná typově, přirozeně se pohybuje a hlavně – ve filmu nemluví. A on reagoval ve stylu, že není jen tak ledajaký herec, že hraje v divadle ty největší role a že se nepostaví vedle jen tak někoho. Když jsem dodal, že ta dívka je civilním povoláním prodavačka u Rotta (kde tehdy Olinka skutečně krátce pracovala), úplně se zděsil, že to tedy vůbec nepřichází v úvahu a ať s ním nepočítám.“
Vorlíček si však prosadil svou a udělal dobře. Snímek Kdo chce zabít Jessii? se stal celosvětovým hitem a Schoberové otevřel brány do mezinárodního šoubyznysu.
První Češka na obálce Playboye
V roce 1964 si Olgy Schoberové všiml sám zakladatel časopisu Playboy Hugh Hefner. Olga se tak stala historicky první Češkou, která se objevila na titulní straně tohoto prestižního pánského magazínu. V čísle zaměřeném na „Dívky z Ruska a zemí za železnou oponou“ sice pózovala pro Playboy netypicky zahalená v černém roláku, její dokonalé nohy a uhrančivý pohled však oslnily miliony čtenářů na Západě.
Československý státní podnik Filmexport začal Schoberovou okamžitě nabízet zahraničním produkcím. Točila v Německu, Itálii, Rakousku i Velké Británii. Když v roce 1968 v britském dobrodružném snímku Její pomsta (The Vengeance of She) nahradila tehdejší megastar Ursulu Andress, byla představena samotné královně Alžbětě II. a tehdejšímu princi Charlesovi. Britský tisk dokonce spekuloval o tom, že mladý princ Charles podlehl kouzlu spontánní československé krásky a vzniklo mezi nimi silné pouto.
Saudek, Jakubisko i tajná chata na Slapech
Olga Schoberová byla magnetem na charismatické a úspěšné muže. V Československu patřili mezi její partnery kreslíř Kája Saudek, oscarový kostýmní výtvarník Theodor Pištěk, známý psychiatr Miroslav Plzák nebo zpěvák Josef Laufer.
Jejím osudovým mužem z umělecké branže se však stal režisér Juraj Jakubisko. Seznámili se při natáčení filmu Dovidenia v pekle, priatelia. Ačkoliv byla Olga v té době již vdaná v zahraničí, prožili spolu intenzivní tříletý románek.
„S Jurajem mi bylo tři roky moc fajn. Byl milý, vtipný. Bylo to v době, když už mi to s prvním manželem moc neklapalo a vlastně jsme se ani moc neviděli,“ přiznala po letech Schoberová. Milenci se tehdy museli schovávat před veřejností i komunistickou tajnou policií na chalupě u Slapské přehrady.
Večírek u Barbary Streisand a přátelství s Eastwoodem
Poprvé se Olga vdala v roce 1967 za amerického herce a kulturistu Brada Harrise, se kterým se seznámila při natáčení německého snímku Tajemství čínského karafiátu. Harris ji přivedl do USA a narodila se jim dcera Sabrina. Manželství sice vydrželo pouhé dva roky, ale Sabrina v Hollywoodu zůstala a dnes je úspěšnou filmovou stylistkou a kostymérkou, která spolupracuje s hvězdami první velikosti, včetně Angeliny Jolie.
Skutečnou vstupenku do americké smetánky však Olze vystavil až její druhý sňatek v roce 1972. Na večírku u Barbry Streisandové, kam ji doprovázel režisér Miloš Forman, potkala filmového producenta Johna Calleyho. Calley byl Olgou naprosto fascinován. Krátce po svatbě se navíc stal prezidentem a ředitelem gigantu Warner Brothers.
Z dívky z Vinohrad se stala hýčkaná dáma z Beverly Hills. Žila v luxusní rezidenci, získala americké občanství a do jejího obývacího pokoje chodili běžně na kávu a večírky lidi jako Robert Redford, Paul Newman, Clint Eastwood, nebo manželé Trumpovi.
Za pomoci americkému pasu mohla Olga legálně cestovat zpět do normalizačního Československa. Díky tomu si stihla zahrát v milovaných komediích Pane, vy jste vdova! (1970) a Adéla ještě nevečeřela (1977). V Praze tehdy udržovala blízké přátelství s Hanou Zagorovou a Jitkou Zelenohorskou.
„Byla jsem jen hezká a to je všechno“
Hollywoodský sen trval dvacet let. Na přelomu 80. a 90. let se však manželství s filmovým magnátem rozpadlo. John Calley nakonec vyměnil českou ikonu za o třicet let mladší herečku Meg Tilly (známou z Formanova filmu Valmont). Rozvedli se v roce 1992.
Olga Schoberová se v té době vrátila do Prahy, aby se postarala o svou nemocnou maminku. S herectvím definitivně sekla už ve svých čtyřiceti letech (posledním filmem byl česko-bulharský Vrak v roce 1983) a do záře reflektorů se už nikdy nevrátila. Odmítla nespočet nabídek na role, odmítala režiséry (včetně Václava Vorlíčka) a novinářům prakticky neposkytuje rozhovory.
Když se jí před lety novináři z deníku Blesk ptali, zda jí film a sláva nechybí, odpověděla „Hraní mi nechybí vůbec. Nikdy jsem se necítila být herečkou, nebyla jsem cílevědomá a nešla si za kariérou. Byla jsem jen hezká, a to je všechno. Mám spokojený život a nic mi nechybí. Nemyslím, že stáří je úžasné a nádherné, jak se někdy říká, ale souhlasím, že je to po všech těch bouřlivých eskapádách ten pravý a vlastně bezstarostný čas.“
Dnes žije Olga Schoberová v soukromí v centru Prahy, obklopena vzpomínkami na dobu, kdy jí tleskal celý svět. Dokázala něco, o co tisíce jiných marně bojují celý život – odejít na vrcholu, podle vlastních pravidel a s noblesou, která z ní navždy udělala nejzářivější hvězdu českého filmového světa
