Čeští důchodci se mají téměř nejlépe na světě. Němci můžou závidět

Česká republika bývá často označována za „best in complaining“ – tedy nejlepší ve stěžování si. Zatímco se neustále srovnáváme s nominální výší důchodů v západní Evropě, zapomínáme na druhou stranu rovnice: náklady na život a sociální stabilitu.

Data z Global Retirement Index přinesla pro mnohé šokující zjištění, která nabourávají zažitý mýtus o chudých českých důchodcích. Česká republika se v celkovém žebříčku kvality života v důchodu posunula na 11. místo na světě. V tomto prestižním srovnání 44 vyspělých zemí jsme za sebou nechali i takové ikony blahobytu, jako jsou Švédsko, Finsko nebo Spojené státy americké. Celkové skóre 74 % nás tak řadí mezi absolutní světovou elitu v připravenosti na stárnutí populace.

Ještě fascinující je však pohled pod pokličku kategorie materiálního blahobytu. V té se Česko v posledních letech pohybuje na absolutním vrcholu – zatímco v roce 2024 jsme tomuto žebříčku dokonce kralovali, letos držíme špičkovou druhou příčku. Tento ukazatel přitom není jen prázdným číslem, měří totiž aspekty, které mají na reálný pocit spokojenosti a bezpečí v penzi zásadní vliv. Česko se pyšní jedním z nejspravedlivějších rozdělení bohatství mezi seniory. V indexu rovnosti příjmů jsme obsadili druhé místo na světě. To v praxi znamená, že propast mezi „bohatými“ a „chudými“ důchodci je u nás minimální, což brání vzniku sociálně vyloučených skupin seniorů, jaké vidíme v mnoha západních metropolích.

Stabilita českého trhu práce je navíc pro důchodce skrytou výhodou. První příčka v indexu nezaměstnanosti odráží silnou ekonomickou odolnost země. Pro seniory to znamená nejen jistotu, že systém má z čeho penze financovat, ale také široké možnosti pro ty, kteří chtějí zůstat aktivní.

Data OECD také potvrzují, že příjmová chudoba českých penzistů se drží na rekordně nízké úrovni 7,6 %. Je to výsledek, kterým drtivě porážíme i sousední mocnosti – v Německu čelí chudobě 14,1 % seniorů a v Rakousku 12,1 %. Podle analýz za tím stojí unikátní kombinace pravidelných valorizací a vysokého podílu seniorů žijících ve vlastním bydlení, což je v Evropě nevídaný benefit.

Průzkum Datapulse navíc ukazuje zásadní, často přehlížený fakt: Česko patří do úzké skupiny pouhých čtyř zemí EU (spolu s Rumunskem, Polskem a Španělskem), kde průměrný důchod skutečně převyšuje průměrné životní náklady. Zatímco v Chorvatsku nebo na Slovensku penze nepokryje ani základní výdaje, český systém generuje přebytek, který seniorům dává mnohem větší manévrovací prostor, než by se při pohledu na pouhou nominální částku v eurech mohlo zdát.

Když se řekne, že průměrný důchod v Česku činí k červenci 2025 přibližně 21 052 Kč, zatímco v sousedním Německu se pohybuje kolem 38 000 Kč (1 500 eur), vypadá to na první pohled jako propastný rozdíl. Jenže ďábel je skryt v detailech – konkrétně v nákladech na život a reálné kupní síle, která tyto nominální rozdíly výrazně smazává. Podle analýzy společnosti Datapulse patří Česko k naprosté menšině zemí, kde důchod skutečně pokrývá průměrné roční výdaje.

Jedním z nejzásadnějších faktorů je vysoký podíl Čechů žijících ve vlastním bydlení, což seniory chrání před komerčními nájmy. Zatímco v Německu, Rakousku či Nizozemsku tvoří nájemníci kolem 40 % seniorské populace, v Česku je to výrazně méně. Pro srovnání, v zemích jako Německo či Švýcarsko mohou náklady na bydlení a energie pohltit značnou část penze, zatímco český senior ve vlastním bytě či domě čelí především provozním nákladům.

Podle nejnovějších dat OECD se příjmová chudoba tuzemských penzistů drží na úrovni pouhých 7,6 %. Tento ukazatel, definovaný jako podíl lidí nad 65 let s příjmem pod 50 % mediánu, je v Česku výrazně příznivější než u našich bohatších sousedů. V Rakousku ohrožuje chudoba 12,1 % seniorů a v Německu dokonce 14,1 %, což znamená, že riziko pádu do skutečné bídy je u nás jedno z nejnižších v Evropě.

Dostupnost péče je u nás také nedoceněna. I přes častou kritiku front v čekárnách patří český zdravotní systém k těm nejlepším z pohledu dostupnosti a nákladů. V mezinárodním srovnání se Česko umisťuje v první desítce států s nejlepšími výsledky v oblasti výdajů na zdravotní pojištění. Tato dostupná a kvalitní akutní péče zajišťuje, že si senioři nemusí odepírat základní zdravotní potřeby kvůli nedostatku financí.

Studie Datapulse navíc ukazuje, že po očištění o náklady na život se rozdíly mezi „chudým východem“ a „bohatým západem“ dramaticky zužují. Český důchodce má díky nižší cenové hladině zboží a služeb mnohem vyšší „výkon“ každé utracené koruny než jeho protějšek v drahém Lucembursku či Dánsku. V praxi tak česká penze postačí k pokrytí průměrného životního stylu s přebytkem přibližně 18 %, zatímco v mnoha západních zemích státní důchod na pokrytí běžných výdajů vůbec nestačí.

Často slyšíme barvité příběhy o německých důchodcích, kteří si užívají podzim života na prosluněných plážích Španělska nebo v exotickém Thajsku. Zatímco v českých představách jde o symbol absolutního luxusu, realita je často mnohem pragmatičtější a pro mnohé překvapivá. Mnoho západních seniorů se totiž do levnějších zemí stěhuje z ekonomické nutnosti, nikoliv jen z rozmaru. Ve své vlasti by si totiž z průměrného důchodu často nemohli dovolit důstojné bydlení ani kvalitní péči, a tak hledají útočiště v zemích s nižšími životními náklady, kde má jejich penze vyšší hodnotu.

Tento fenomén potvrzují i trendy v péči o seniory. Němečtí penzisté stále častěji využívají pečovatelské domy v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku, protože jsou pro ně výrazně levnější a nabízejí vyšší standard, než jaký by si mohli dovolit doma. V zemích jako Thajsko mohou senioři díky extrémně nízkým místním cenám žít na úrovni, která je pro ně v Německu finančně nedosažitelná. Stěhování na jih Evropy, například do španělské Andalusie, je pro mnohé cestou, jak uniknout vysokým nákladům na vytápění a život v drahých německých městech.

Naopak čeští senioři se nacházejí v odlišné, v mnoha ohledech stabilnější situaci. Podle analýz společnosti Portu stojí za relativně nízkou mírou chudoby našich seniorů kombinace pravidelných valorizací důchodů a vysokého podílu vlastního bydlení, které je chrání před tržními výkyvy nájemného. Navíc díky historicky nízké nezaměstnanosti a silnému trhu práce mají čeští důchodci unikátní možnost zůstat aktivní. Od roku 2025 jsou pracující senioři navíc motivováni tím, že nemusí platit sociální pojištění, což jim umožňuje legálně si vylepšit rozpočet a udržet si životní úroveň bez nutnosti opouštět svou vlast.

Abychom nebyli jen nekriticky optimističtí, je třeba přiznat, že v některých oblastech čeští senioři stále pokulhávají. I když se naše celkové hodnocení v mezinárodních žebříčcích zlepšuje, v kategorii kvality života a zdraví spíše stagnujeme. Hlavním problémem není ani tak samotná délka života, jako spíše jeho kondice.

V průměru se dožíváme věku kolem 80 let, což je srovnatelné s USA, ale doba strávená v dobrém zdraví je o více než dekádu kratší – u mužů je to přibližně 13 let a u žen 16 let před koncem života, kdy je trápí zdravotní omezení. Největší zátěž pro české seniory představují neurodegenerativní onemocnění způsobující demenci, cukrovka, problémy s klouby nebo zranění způsobená pády.

Tuzemské zdravotnictví exceluje v nákladné akutní péči, ale podle odborníků nám uniká důraz na prevenci a celospolečenská opatření, která by nemocem předcházela. Problémem zůstává také osamělost, která v Česku ohrožuje až třetinu seniorů žijících v jednočlenných domácnostech, což má přímý dopad na jejich psychickou pohodu.

Čeští důchodci rozhodně nejsou „chudými příbuznými“ Evropy. Ačkoliv nominální částky na složenkách mohou ve srovnání se Švýcarskem nebo Německem vypadat skromně, po započtení reálných nákladů na život se karta obrací. Jsme zemí s nejnižší nezaměstnaností a extrémně vysokou rovností příjmů, což z nás dělá světovou špičku v materiálním zajištění seniorů.

Díky kombinaci vlastnického bydlení, dostupného zdravotního pojištění a systému, kde penze u většiny lidí skutečně pokrývá životní náklady, tvoří Česko jeden z nejbezpečnějších přístavů pro stáří na planetě. Možná je tedy na čase vyměnit věčné stěžování za trochu zdravé národní hrdosti na sociální systém, který v mnoha ohledech funguje lépe, než jsme si ochotni připustit. Jak ukazují mezinárodní data, v připravenosti na důstojné stáří za sebou necháváme i mnohem bohatší ekonomiky.