Chrání delfín člověka před žralokem? Zkušenosti vs. názor odborníka

Adam Walker je britský dálkový plavec na otevřeném oceánu, který si stanovil ambiciózní cíl: stát se prvním Britem, který dokončí výzvu Ocean's Seven. Tato výzva zahrnuje sedm nejnáročnějších dálkových plaveb po celém světě.

Cesta k tomuto ambicióznímu cíli byla plná nepředstavitelných výzev, o čemž se Adam přesvědčil v roce 2013. Tehdy se pustil do své páté etapy – 30 kilometrů dlouhého Tsugarského průlivu. Toto plavání, které trvalo přes 15 hodin a začalo 14. srpna, popsal jako „nejtěžší věc, jakou jsem kdy v životě udělal“. Během této epické cesty se Walker potýkal s útoky žahavých medúz a s obrovskými vlnami, které ho po celou dobu bily do obličeje a způsobovaly nevolnosti. V jednom okamžiku ho vlny a silné proudy připravily o veškerou sílu, a krátce před cílem dok0nce utrpěl únavovou zlomeninu v rameni. „V životě mi nebylo tak hrozné. Nikdy se mi takhle těžce nedýchalo,“ svěřil se.

K tomu všemu se pod ním objevil i dvoumetrový žralok. Navzdory veškeré bolesti a vyčerpání ho kupředu hnala vidina majáku na nedalekém pobřeží, který symbolizoval cíl. „Když zbývalo 800 metrů do cíle, začal jsem sprintovat, jako by na tom závisel můj život,“ řekl.

Při plavání právě Cookova průlivu u pobřeží Nového Zélandu se Adamovi dostalo nečekané pomoci. Během této, stejně jako předchozích, vyčerpávajících etap, se jeho strach z hlubin oceánu stupňoval, když pod sebou spatřil stín žraloka. Ale právě v tu chvíli, jako by z ničeho nic, se kolem něj objevila skupina asi deseti delfínů. Tyto elegantní a mocné bytosti se k němu připojily a plavaly s ním déle než hodinu. „Rád bych si myslel, že mě chránili a naváděli domů,“ napsal Walker později na svou facebookovou stránku. „Toto plavání mi zůstane navždy v paměti.“ Video z Walkerova plavání s delfíny, sdílené na YouTube, se stalo virálním a nasbíralo téměř šest milionů zhlédnutí. Adam dokončil Cookův průliv za obdivuhodných osm hodin a 36 minut. Tento počin je o to dojemnější, že Adam Walker plaval, aby získal finanční prostředky pro organizaci Whale and Dolphin Conservation, přední světovou charitativní organizaci zaměřenou na ochranu velryb a delfínů. Jeho osobní zkušenost se tak stala silným svědectvím o tom, za co bojuje.

Adamův příběh není ojedinělý. V prosinci 2004, a u pobřeží Nového Zélandu, se odehrává další neuvěřitelný incident. Skupina plavčíků, mezi nimiž byl i Brit Rob Howes se svou dospívající dcerou Niccy a dvěma přáteli, trénovala plavání poblíž pláže Ocean Beach u Whangarei. Náhle se v jejich blízkosti z ničeho nic objevilo asi půl tuctu delfínů skákavých.

Zpočátku si Rob myslel, že si delfíni jen hrají. Ale brzy si uvědomil, že jde nejspíš o víc. „Začali nás shromažďovat, tlačili nás všechny čtyři k sobě tím, že kolem nás dělali těsné kruhy,“ vyprávěl Howes novinářům. Když se pokusil vzdálit od skupiny, dva z větších delfínů ho energicky zatlačili zpět – a právě v tu chvíli spatřil žraloka bílého, který se k němu přiblížil asi na dva metry. „Jen jsem se skrčil,“ popsal Howes. „Voda byla křišťálově čistá a žralok byl vidět naprosto zřetelně. Oni nás drželi, aby nás ochránili.“

Delfíni udržovali svou bdělou stráž celých 40 minut, dokud žralok neztratil zájem a skupina nemohla v bezpečí doplavat zpět ke břehu. Další plavčík, Matt Fleet, který byl na hlídce v záchranném člunu, potvrdil, že viděl delfíny kroužit kolem plavců a plácat ocasy do vody, aby je udrželi na místě. Jasně prý také viděl žraloka. „Někteří lidé mi později na pláži říkali, že to byl jen další delfín; ale já vím, co jsem viděl,“ řekl. Plavci byli bez jakýchkoli pochyb přesvědčeni, že delfíni jednali záměrně, aby je ochránili. Mořští biologové k tomu dodávají, že delfíni, považovaní za jedny z nejinteligentnějších savců, „rádi pomáhají bezmocným“.

Tyto příběhy v nás vyvolávají úžas nad hlubokými vazbami, které se zdají existovat mezi člověkem a zvířaty. Avšak je důležité si uvědomit, že náš vztah k mořským živočichům je často zkreslený a plný mýtů. Delfíni jsou zbožňováni jako laskaví a inteligentní ochránci, zatímco žraloci jsou stigmatizováni jako krutí a bezmyšlenkovití predátoři. Realita je však mnohem nuancovanější. David Shiffman, mořský biolog a skeptik ohledně „delfíních záchranářů“, poukazuje na to, že ročně je na světě pokousáno méně než 100 lidí žraloky. Fámy o nebezpečnosti žraloků mají škodlivý dopad na jejich ochranu, a to i přesto, že mnoho druhů je ohroženo vyhynutím. Žraloci hrají klíčovou roli v ekosystému oceánu, udržují rovnováhu a zdraví mořského života.

Shiffman také zdůrazňuje, že ačkoli příběhy o záchraně delfíny jsou poutavé, chybí jim spolehlivé důkazy. Není to jen o tom, že se delfíni a žraloci vyskytují ve stejné oblasti – to je přirozené, protože se často živí stejnou potravou. Aby se potvrdila úmyslná záchrana, bylo by zapotřebí jasných důkazů: nezpochybnitelné agresivní chování žraloka vůči člověku, prokazatelná změna chování delfínů v reakci na to a následný ústup žraloka v důsledku akcí delfínů, to vše zachycené na ověřitelném videu. To je však velmi těžké zdokumentovat.

Bez ohledu na vědecké vysvětlení, příběhy jako ten Adamův nebo Robův mají hluboký emocionální dopad. Připomínají nám, že i v nejdivočejších koutech přírody se mohou objevit okamžiky, které překračují naše očekávání a nutí nás přehodnotit naše místo ve světě. Ať už delfíni jednají z altruismu, instinktu nebo z jiných, nám dosud neznámých důvodů, tyto události zdůrazňují potřebu hlubšího porozumění a ochrany všech mořských druhů.

Zdroje: ABC News, BBC, The Guardian, Southern Fried Science, Slate, BBC