Čistky v ČT: Po pořadu 168 hodin následují Otázky Václava Moravce

Vedení zpravodajství, reprezentované Petrem Mrzenou a Michalem Kubalem, oznámilo klíčové dramaturgyni konec v týmu Otázek Václava Moravce (OVM) s okamžitou platností. Pro pořad, který je vlajkovou lodí politické diskuse v Česku, to znamenalo zásadní personální zemětřesení. Andělová nebyla pouhou řadovou zaměstnankyní; za patnáct let působení po boku Václava Moravce se stala architektkou obsahu, která měla zásadní vliv na výběr hostů, rešerše i celkovou dramaturgickou linii pořadu.

Vztah mezi Václavem Moravcem a Hanou Andělovou byl v mediálních kruzích vnímán jako naprosto symbiotický. Jako jeho „pravá ruka“ zajišťovala kontinuitu a odborné zázemí, které Moravcovi umožňovalo vést i ty nejnáročnější debaty. Jejím odstavením z nedělní diskuse došlo k faktickému rozbití nejužšího jádra týmu OVM. Ačkoliv oficiálně v České televizi zůstává a nadále se podílí na přípravě měsíčníku Fokus Václava Moravce, její nucený odchod z týmu připravujícího aktuální politické debaty je vnímán jako snaha oslabit vliv samotného moderátora a získat nad obsahem OVM větší kontrolu.

Způsob, jakým byla Andělová „odsunuta“, nese znaky strategického personálního kroku. Ponechání práce na diskusním pořadu Fokus, který se věnuje spíše nadčasovým a společenským tématům, umožňuje vedení ČT argumentovat, že o žádné „čistky“ nejde a že zkušená pracovnice v instituci zůstává. Realita je však taková, že byla odříznuta od nejvlivnějšího diskusního formátu v zemi, který má přímý dopad na politickou agendu. Pro diváka i odbornou veřejnost je tento krok jasným signálem, že dosavadní způsob dramaturgie, který byl často terčem kritiky ze strany některých radních a politiků, byl pro současné vedení televize již neudržitelný.

Odstavení Andělové „s okamžitou platností“ vytvořilo v redakci zpravodajství atmosféru nejistoty. Tento krok nebyl výsledkem dlouhodobého plánování nebo generační obměny, ale mocenským rozhodnutím, které Václav Moravec následně veřejně odsoudil. Skutečnost, že se o svém konci v OVM dozvěděla v podstatě ze dne na den, jen posiluje interpretaci, že nešlo o profesní pochybení, ale o politicky motivovaný zásah do autonomie nejvýznamnější redakce v rámci veřejnoprávní televize.

Vedení divize Zpravodajství, reprezentované Petrem Mrzenou a šéfredaktorem Michalem Kubalem, staví svou argumentaci na striktním dodržování Kodexu České televize. Podle mluvčího ČT Michala Pleskota bylo hlavním impulsem k odvolání Hany Andělové její vystupování na redakčních poradách. Vedení tvrdí, že dramaturgyně opakovaně projevovala postoje, které byly v rozporu s principem rovného přístupu ke všem politickým subjektům. Tento „nerovný přístup“ měl být podle nadřízených dlouhodobě neudržitelný, neboť ohrožoval vnímanou nestrannost veřejnoprávní instituce.

Klíčovým bodem ze strany vedení se stala takzvaná „Kauza Okamura“. Šéf SPD a místopředseda Sněmovny Tomio Okamura se v diskusním studiu Otázek Václava Moravce neobjevil od roku 2017. Vedení redakce tento stav označilo za věcně neobhajitelný, zejména s ohledem na volební výsledky SPD a významné ústavní postavení jejího předsedy. Podle interpretace Petra Mrzeny a Michala Kubala nešlo o redakční rozhodnutí podložené fakty, ale o projev osobních antipatií dramaturgie vůči konkrétnímu politikovi, což je v rámci veřejnoprávní služby nepřípustné.

Václav Moravec a Hana Andělová se proti těmto obviněním ostře ohrazují a nabízejí zcela odlišnou interpretaci pravidel. Argumentují, že ani zákon o ČT, ani Kodex neukládají povinnost zvát předsedy všech parlamentních stran do každého konkrétního pořadu nebo v přesně daných intervalech. Podle nich se vyváženost musí posuzovat v rámci celého vysílání zpravodajství a aktuální publicistiky, nikoliv mikroskopickým pohledem na jeden diskusní formát. Absence Tomia Okamury byla podle nich vždy podložena dramaturgickým záměrem – tedy tím, zda má daný politik k aktuálně řešenému tématu co říci, nebo zda se svými předchozími výroky (např. o Romech v Letech) nedostal mimo rámec věcné diskuse.

Pod povrchem technických argumentů o Kodexu se však skrývá hlubší spor o nezávislost. Václav Moravec otevřeně mluví o tom, že vedení televize podlehlo dlouhodobému politickému tlaku a snaze „vyjít vstříc“ kritikům v Radě ČT, kde se o jeho pořadu vedou bouřlivé debaty již několik let. Moravec vnímá odvolání své klíčové spolupracovnice jako ústupek těm radním, kteří volají po větší kontrole nad obsahem a po oslabení jeho pozice. Podle týmu OVM nejde o nápravu objektivity, ale o nebezpečný precedens, kdy politicky nominovaní radní skrze vedení televize přímo zasahují do personálního složení nezávislých redakčních týmů.

Václav Moravec zvolil pro svou obranu nejviditelnější možnou platformu – samotné vysílání Otázek v neděli 1. února 2026. Namísto diplomatického mlčení využil prostor k ostré kritice svých nadřízených. Odvolání Hany Andělové označil za „hanebné řešení v bolševickém duchu“, čímž přímo zaútočil na metody, které současné vedení ČT zvolilo. Tímto přirovnáním Moravec naznačil, že se v televizi vrací doba kádrování a mocenských zásahů do obsahu, které jsou neslučitelné s principy svobodné a nezávislé žurnalistiky.

Kromě verbálního útoku zvolil moderátor i silné symbolické gesto na jeho konci. V závěrečných titulcích nechal u jména Hany Andělové uvést osobní poděkování za její „dlouholetou profesní a osobní integritu“. Tento krok nebyl pouze rozloučením s kolegyní, ale jasným vzkazem divákům i vedení ČT: Moravec plně stojí za prací své dramaturgyně a odmítá interpretaci, že by se dopustila jakéhokoliv neprofesionálního jednání. Tímto veřejným aktem loajality Moravec de facto zpochybnil legitimitu rozhodnutí Michala Kubala a Petra Mrzeny.

Ve svých mediálních vyjádřeních jde Moravec ještě dál a varuje před systémovým selháním v ochraně redakční nezávislosti. Podle něj dochází k nebezpečnému prolamování redakční autonomie, kdy vedení televize přestává plnit roli „nárazníku“ mezi politiky a novináři. Moravec tvrdí, že ředitelé a šéfredaktoři začali využívat stížnosti členů Rady ČT jako nástroj k přímým zásahům do složení týmů. Tento mechanismus popsal jako formu skryté cenzury, kdy se nepohodlní lidé odstraňují pod záminkou „vyřizování agendy“ radních, čímž se otevírají dveře k přímému politickému ovlivňování obsahu.

Moravec ve svých vyjádřeních zdůrazňuje, že způsob, jakým byla změna provedena – tedy bez předchozí hloubkové diskuse o koncepci a s okamžitou platností – svědčí o nové éře v ČT. Zatímco v minulosti byla redakční rozhodnutí výsledkem interní debaty, současný přístup vnímá jako silové řešení, které má za cíl zlomit odpor kritických hlasů uvnitř redakce. Tím, že se Moravec rozhodl pro takto radikální veřejný odpor, dal jasně najevo, že konflikt uvnitř České televize dosáhl bodu, ze kterého již není návratu k původnímu stavu.

Dění kolem Václava Moravce nelze vnímat izolovaně, ale jako vyvrcholení trendu, který nastal po nástupu generálního ředitele Hynka Chudárka. Chudárek, který do čela instituce usedl po dramatickém odvolání Jana Součka v roce 2025, přišel s vizí „stabilizace“ a „zklidnění emocí“. V praxi však jeho mandát provázejí personální otřesy, které kritici označují za postupné ulamování hrotů nezávislé kritické žurnalistiky. Pod jeho vedením došlo k posílení vlivu manažerů na úkor redakční autonomie, což v týmech investigativy a politické publicistiky vyvolává značné napětí.

Dlouholetý tlak Rady České televize na pořad OVM konečně našel u vedení televize odezvu. Členové rady, jako jsou Luboš Xaver Veselý nebo Pavel Matocha, se nikdy netajili svou averzí k Václavu Moravcovi a jeho týmu. Často argumentovali údajnou nevyvážeností, jednostranností a „elitářstvím“ pořadu. Zatímco předchozí managementy se snažily redakci před těmito politicky motivovanými výpady chránit, současné vedení se zdá být k požadavkům radních mnohem vstřícnější. Odvolání Hany Andělové je v tomto smyslu vnímáno jako „oběť“ přinesená radě za účelem zmírnění tlaku na generálního ředitele.

Zásadní změnou v každodenním fungování redakce je zavedení přímého dohledu nad přípravou OVM. Nově se pravidelných pondělních porad týmu začal účastnit přímo šéfredaktor Michal Kubal. Tento krok je oficiálně prezentován jako snaha o lepší koordinaci zpravodajství, uvnitř redakce je však vnímán jako projev nedůvěry a zavedení „politického komisařství“. Fakt, že šéfredaktor cítí potřebu osobně dohlížet na dramaturgii pořadu, který fungoval desítky let autonomně, signalizuje konec éry, kdy si klíčoví moderátoři mohli vybírat hosty a témata bez schválení shora.

Do debaty o „čistkách“ vnáší důležitý vhled i Nora Fridrichová. Její zkušenost se zrušením pořadu 168 hodin v roce 2024 slouží jako varovný precedens. Fridrichová upozorňuje, že z Kavčích hor postupně mizí ostrá, konfrontační investigativa a kritická analýza moci. Podle ní je tento prostor nahrazován „nekonfliktními“ spotřebitelskými tématy a lifestylovou publicistikou, která nikoho z mocných neurazí. Případ Andělové je podle ní jen dalším krokem v procesu, kdy jsou zkušení tvůrci s jasným názorem odstavováni na vedlejší kolej, aby uvolnili místo „poslušnější“ a méně problematické produkci.

Situace v České televizi v únoru 2026 připomíná otevřený boj o charakter veřejnoprávní služby. Budova na Kavčích horách je rozdělena na dva nesmiřitelné tábory. Na jedné straně stojí vedení, které personální rošády interpretuje jako nezbytný „manažerský zásah“ s cílem napravit dlouhodobé nedostatky v objektivitě a vyváženosti. Na straně druhé se formuje odpor části redakce v čele s Václavem Moravcem, který tyto kroky vnímá jako kapitulaci před politickým tlakem a začátek konce nezávislého zpravodajství v Česku. Napětí je natolik vysoké, že narušuje běžný provoz redakcí a vyvolává nejistotu ohledně dalšího směřování klíčových pořadů.

Jádro sporu tkví v diametrálně odlišném chápání pojmu „veřejnoprávní služba“. Zatímco management pod vedením Hynka Chudárka zdůrazňuje, že objektivita vyžaduje matematickou přesnost v zastoupení politických stran (včetně kontroverzních figur, jako je Tomio Okamura), kritici z řad novinářů varují, že se jedná o nebezpečný relativismus. Podle nich dochází pod rouškou „vyváženosti“ k faktické destrukci kritické žurnalistiky, kdy jsou novináři nuceni k pasivitě a nekritickému přebírání stanovisek politiků, aby se vyhnuli nařčení z podjatosti ze strany Rady ČT.

Ačkoliv vedení ČT oficiálně deklaruje, že má zájem na zachování značky OVM, budoucnost pořadu v jeho tradiční, konfrontační podobě je ve hvězdách. Odstavení Hany Andělové a zavedení přímého dohledu šéfredaktora na poradách vyslalo jasný signál: éra absolutní redakční svobody Václava Moravce skončila. V zákulisí se spekuluje o tom, zda moderátor za těchto podmínek bude ochoten v pořadu pokračovat, nebo zda dojde k postupné „rozmělňování“ formátu, až se z něj stane méně konfliktní diskuse, která nebude dráždit politické představitele ani radní.

Česká televize se ocitla v bodě, kdy se snaží najít rovnováhu mezi tlakem politicky nominovaných orgánů a profesní etikou svých tvůrců. Výsledek tohoto střetu určí, zda si ČT zachová roli „hlídacího psa demokracie“, nebo zda se pod novým vedením transformuje v instituci, která prioritizuje pohodlí politiků.

Zdroje: Deník N, idnes, Seznam Zprávy