Článek
Před nedávnem jsme zbystřili při procházce městem plakát, který lákal na vystoupení Dalibora Jandy v našem malém kulturním stánku. Nejsme generace, která by vyrůstala na hitech jako Kaskadér, ale lákalo nás vidět naživo komunistickou popovou legendu. Do infocentra jsme si zašli koupit překvapivě levné lístky a těšili se na blížící se koncert.
V den D jsme se sešli s dalšími asi padesáti fanoušky před kulturákem a netrpělivě čekali na příjezd hvězdy. Přijel jen s malým zpožděním, na rozdíl od jeho mladších kolegů, jako je například Ektor, který nás nechal čekat čtyři hodiny. Zanedlouho jsme byli vpuštěni do sálu, obsadili přední místa, nažhavili mobily a vyčkávali příchodu Dalibora Jandy na pódium. Když byla veškerá zvuková technika připravena, na jeviště přikráčel za zvuku elektrické kytary vitální senior. Ještě než ale začal samotný koncert, stačil zpěvák všechny přítomné zpražit svou nafoukaností a opovržením svým publikem. Dalibor Janda byl totiž rozhořčen tím, že si ho přítomní fotí a odmítal zazpívat jedinou píseň, dokud neuklidíme své telefony. Předpokládali jsme, že koncert bez telefonů zpěvák požaduje, aby měl lepší kontakt s publikem, ale důvod byl naprosto jiný a uboze povrchní. Pokud bychom si přáli fotografii Dalibora Jandy, tak ne vlastní, ale pouze zakoupenou u stánku vedle pódia. A když prý budeme hodní, možná nám ji i podepíše. Pardon, ale já si chci udělat fotku vlastní. Pokud Janda potřebuje nějaké peníze nad rámec vstupného, ať si o ně řekne, my bychom mu nějaké kapesné dali.
Tímto svým zahájením koncertu v našich očích Janda neskutečně klesl. Ani celebrity velkého formátu nemají takto absurdní požadavky na publikum. Vyhaslá hvězda komunistického režimu žije pravděpodobně v domnění, že je stále tím žádaným umělcem, který třikrát po sobě vyhrál zlatého slavíka. Zapomíná však na to, že svou poslední sošku si do vitríny umístil před téměř čtyřiceti lety. Od té doby se Janda pokusil oprášit zašlou slávu mnohokrát, vydal přes dvacet alb a natočil několik videoklipů, ale příliš úspěchu nesklidil.
Všichni kromě Jandy se už dávno smířili s tím, že se žádné vzkříšení mumií konat nebude. Bylo to vidět mimo jiné i na zmíněném koncertu. Účast byla střídmá a kromě hitů Hurikán, Kde jsi a Kaskadér se svým zpěvem nikdo z přítomných nepřipojil. Zpěvák by měl být naopak rád, že si ho ještě někdo pamatuje a že se na něj přišlo podívat alespoň těch padesát lidí.
Musím říct, že po Jandově výlevu jsem stejně jako většina přítomných neměl chuť dále setrvávat a už vůbec si kupovat nakopírovanou fotografii. Buďme rádi, že byl Dalibor Janda součástí naší popkultury, ale nechme minulost minulostí. Když se neumí chovat s úctou k těm několika posledním fanouškům, měl by skončit s vystupováním a přenechat žezlo těm, kteří si publika váží.
Z koncertu jsme odešli ještě před koncem a celkem litujeme toho, že jsme si koupili lístky. Možná bylo lepší zůstat u naší představy o zpěvákovi založených na rozhovorech v televizních reportáží, než si zkazit dojem z legendy osobním setkáním.
