Článek
Přesto, že všichni víme, že Vánoce jsou hlavně o soudružnosti, lásce a pokoře, většinou se nějakým záhadným způsobem vždy zvrhnou v závod o ten nejlepší dárek pod stromečkem. Jakoby se míra lásky jednoho k druhému vyjadřovala hodnotou dárku. Nejhorší je to pak u dětí. Od malička jim často kupujeme hromady hraček, které ani neocení a po pár hodinách je přestanou bavit. Babičky a tetičky využívají Vánoc k tomu, aby si skrze dárky koupili lásku nejmladších členů rodiny a neuvědomují si, že tím akorát tak kazí charakter onoho dítěte.
Moje kamarádka Markéta své dítě drahými dárky nerozmazluje. Ne, že by třeba nechtěla, ona na to jednoduše nemá peníze. Otec jejich dítěte je opustil, když byl synovi jeden rok a na alimentech se příliš nepředá. Samoživitelka Markéta má tak po celý rok velmi náročný úkol uživit z jednoho příjmu dva hladové krky a ještě k tomu ušetřit nějaké peníze bokem, aby bylo z čeho koupit nějaký ten vánoční dárek.
Markéta i její malý Tomík si na svůj skromný život zvykli. Nebydlí v luxusním bytě, nemají obří televizi, ani nejnovější telefon, ale mají kde bydlet, mají co jíst, a mají co na sebe. Ke štěstí jim to stačí. Když se ale blíží Vánoce, pro Markétu nastává celkem komplikované období. Po celý rok sice odkládala sem tam nějakou tu korunu, aby mohla pod stromeček Tomíkovi nějaký ten dárek nadělit, ale uvědomuje si, že to žádná hitparáda nebude. Takový problém by to ale nebyl ani pro Tomíka, který je na laciné a praktické dárky zvyklý. Vystačí si s málem, takže má radost i z nové bundy místo tabletu. Kdo však vystavuje Tomíka do nepříjemné situace, jsou jeho spolužáci a učitelé.
Po Novém roce, když se všichni opět sejdou ve školních lavicích, si děti mezi sebou sdělují zážitky z Vánočních svátků a mimo jiné si také ukazují, co jim nadělil pod stromeček Ježíšek. Tomík nemá, stejně jako většina jeho spolužáků, nový mobil, chytré hodinky, značkové boty, nebo hračky z reklamy. Nemá se vlastně čím pochlubit. Může ukázat svou novou bundu, která není ničím výjimečná. Přicházejí narážky typu: „To tě asi rodiče nemají moc rádi,“ nebo „To není značkový, jo? Tak to bych si nekoupil“. Tomík se tak rok co rok dostává do situace, kdy ho nemilosrdní spolužáci nutí přemýšlet, jestli ho vážně maminka nemá rada.
Když Markétě toto vloni Tomík vyprávěl, byl jsem shodou náhod u toho a nemohl jsem si nevšimnout, s jakou námahou se oba snaží zadržet slzy. Markéta se mu pokoušela nějak šetrně vysvětlit jejich finanční situaci a zároveň vyzdvihnout hodnotu Vánoc, která rozhodně nespočívá v množství, nebo ceně dárků, které leží pod stromečkem. Když si Tomík odešel hrát do svého pokoje, Markéta se neudržela a rozplakala se. „Proč je život tak nespravedlivý? Chtěla bych mu koupit vše, na co si ukáže, ale prostě na to nemám. Nemám ani na oblečení pro sebe,“ líčí mi svou situaci.
Snažil jsem se Markétu uklidnit, dokonce jsem ji nabídl finanční pomoc, kterou nepřijala. Markéta ale v životě nedělal nic špatně, maximálně kromě výběru partnera, který se neumí postarat o sebe, natož o své dítě. Uvědomil jsem si ale, že možná díky svému postoji tvoří Markéta Tomíkovi ten nejlepší základ do života, který může vůbec dostat. Od malička je jeho život totiž postavený hlavně na lásce a ne na materiálních věcech. Už nyní pociťuje hodnotu peněz, což někteří jeho spolužáci nebudou znát ani v pubertě.
Rodiče dětí, kteří neobracejí každou korunu tak, jako Markéta, si neuvědomují, že jejich dítě neví, kolik všechny ty dárky, které dostaly pod vánoční stromeček, mohly stát. Mnohdy se jedná o hodnoty, rovnající se průměrné měsíční mzdě, ale těm dětem to je jedno. Ne, že by byly lhostejné, jen jednoduše neví, co za tím stojí. Své děti tak mnohdy připravují na bezstarostny život, který je ale v dospělosti ve většině případech nečeká.
Říkám si, že kdyby si rodiče, kteří nemají hluboko do kapsy, zkusili chvíli žít s omezeným rozpočtem, možná by zjistili, jak náročné je se postarat o rodinu a že pokud by se měli rozhodovat mezi novou bundou a novým telefon k Vánocům, vlastně by se ani rozhodovat nemuseli, protože by se jednoduše koupilo to, co je potřeba a nic navíc. Možná by se konečně Vánocům vrátil jejich smysl a třeba by už nebyly jen o dárcích. Kéž by více rodičů bylo jako Markéta.
