Článek
Byl rok 1988 a ulice českých i slovenských měst doslova osiřely. Každou neděli večer stamiliony očí směřovaly k černobílým i barevným obrazovkám televizorů. Československá televize totiž uvedla jeden ze svých nejvýpravnějších a nejdražších projektů v historii – třináctidílnou adaptaci slavného románu Eduarda Basse Cirkus Humberto. Příběh cirkusové rodiny, lidské odhodlanosti, lásky k řemeslu a nezlomné vůle si okamžitě podmanil diváky napříč všemi generacemi.
V záplavě nejslavnějších jmen tehdejšího herckého nebe – po boku osobností jako Josef Kemr, Radovan Lukavský, Martin Růžek, Petr Haničinec, Jiří Bartoška, Libuše Šafránková či Josef Abrhám – však zářil nečekaný drahokam. Teprve osmiletý blonďatý chlapec s rošťáckým úsměvem a neskutečným fyzickým nadáním, který vdechl život postavě malého Vaška Karase. Když na obrazovce zaznělo legendární zvolání „Vaškúúú!“, nebylo v republice nikoho, kdo by nevěděl, o koho jde.
Tím chlapcem byl Pavel Mang. Pro národ se přes noc stal absolutním miláčkem, symbolem dětské roztomilosti a odvahy. Málokdo z diváků tleskajících u obrazovek náročným artistickým číslům na koni či na visuté hrazdě však tehdy tušil, jakou brutální daň si tato náhlá sláva odnese.
Konkurz bez vědomí matky
Cesta Pavla Manga před filmové kamery nezačala v dramatickém kroužku ani na podiu dětského divadla, ale na žíněnkách tělocvičny. Malý Pavel se od raného dětství věnoval sportovní gymnastice. Měl obrovský pohybový talent, flexibilitu, přirozenou disciplínu a tělo zvyklé na každodenní námahu. Když filmoví tvůrci pod vedením režiséra Františka Filipa hledali představitele pro extrémně náročnou roli malého Vaška Karase, chlapce, který musel na obrazovce ovládat nejen složitou akrobacii, ale i jízdu na koni bez sedla, navštívili oddíl gymnastiky, kde Pavel trénoval.
Jejich volba byla jasná. Pavel Mang měl všechno: talent, fyzické předpoklady i fotogenickou tvář. Když však přišla řeč na oficiální konkurz, narazili tvůrci na nečekaný odpor. Pavlova maminka o žádném natáčení ani filmu nechtěla slyšet. Měla strach o synovo vzdělání, zdraví i normální dětství. Na samotný rozhodující konkurz tak malého Pavla nakonec doprovodil jeho sportovní trenér.
Natáčení Cirkusu Humberto trvalo předlouhé dva roky. Pro osmiletého chlapce znamenalo extrémní fyzickou i psychickou zátěž, jakou by měl problém zvládnout i dospělý profesionál. Výrobní štáb neslevoval z nároků. Pavel musel trénovat akrobacii do úmoru, učit se jezdit na koni a zvládat artistické prvky na vysoké úrovni. Co je ještě pozoruhodnější, většinu nebezpečných scén natáčel malý Pavel úplně sám, bez pomoci kaskadérů či dablérů.
Situaci navíc komplikoval fakt, že šlo o velkolepou mezinárodní koprodukci za účasti německých a polských herců. Vzhledem k tomu, že zahraniční kolegové mluvili svými rodnými jazyky, nestačilo, aby se osmiletý Pavel naučil pouze své české texty. Musel se nazpaměť naučit i fonetické konce věta svých německých či polských kolegoví, aby přesně věděl, v jakém momentu má v dialozích navázat. Tlak na preciznost byl obrovský a chyby se nepromíjely.
Alkohol a dospělost ve třinácti
Zatímco vrstevníci Pavla Manga běhali po venku, hráli kuličky a řešili školní známky, malý herec strávil dva klíčové roky svého života v prostředí dospělých profesionálů. Dospělí herci, režiséři i členové štábu ho nevnímali jako malé dítě, ke kterému je potřeba přistupovat s mateřskou péčí, ale jako sobě rovnou kolegu. Očekávala se od něj stoprocentní dochvilnost, profesionalita, bezpodmínečná poslušnost a absolutní podřízení se harmonogramu natáčení.
Tento přístup v chlapci zanechal hluboké a trvalé stopy. Mentálně byl nedobrovolně přepnut do režimu dospělého člověka ještě dříve, než stačil poznat, co je to opravdové dětství. Když pak kamerové reflektory zhasly a Pavel se měl vrátit do běžného života mezi své spolužáky na základní škole, nastal hluboký náraz dvou zcela odlišných světů.
Pavel byl zvyklý na pozornost, respekt a zacházení jako s dospělým. Běžný dětský kolektiv a autorita učitelů pro něj najednou byly cizí. Vznikla nebezpečná propast. „Kvůli filmování jsem přišel o velkou část dětství. Už jako osmiletý jsem se musel chovat dospěle a zodpovědně dělat všechno, co po mně chtěli. Při práci mě všichni vnímali jako sobě rovného a toto moje mentální nastavení mi zůstalo. Proto jsem už jako třináctiletý pil, kouřil a sexuálně žil. Určitě to nebylo ideální dětství,“ přiznal po letech otevřeně Pavel Mang.
Zatímco pro české a slovenské diváky byl Vašík roztomilým idolom, reálný Pavel se uzavíral do sebe. Dětská psychika, která neprošla přirozeným vývojem, reagovala na obrovskou zátěž ze slávy i izolace předčasným revoltováním a útěkem k dospělým neřestem. Pavel zkoušel limity svého těla i mysli, ale vnitřní prázdnota a pocit, že nepatří nikam, narůstaly.
Tvrdé odmítnutí na konzervatoři
S příchodem dospívání stál Pavel Mang před logickým rozhodnutím, kam směřovat své další kroky. Po úspěchu v Cirkusu Humberto a dalších drobných filmových či televizních rolích, a dokonce i účinkování na jevišti prestižního Národního divadla, považoval za naprostou samozřejmost, že jeho životní cesta bude pokračovat na pražské konzervatoři.
Sláva a pocit nedotknutelnosti mu však připravily krutou lekci. Na přijímací zkoušky dorazil přehnaně sebevědomý, bez jakékoliv systematické přípravy či pokory k herckému řemeslu. Měl za to, že jeho jméno a dosavadní filmografie budou stačit k tomu, aby před ním komise otevřela dveře dokořán.
„Trestuhodně jsem to podcenil. Pripravený monolog jsem pouze odrecitoval jako školní básničku,“ vzpomínal později. Přijímací komise mladého představitele slavného Vašíka nepřijala.
Toto odmítnutí představovalo zásadní zlom v jeho životě. S příchodem devadesátých let se navíc dramaticky proměnila celá společnost i filmový průmysl. Přišla nová generace tvůrců i herců a o dětskou hvězdičku spojovanou s předlistopadovou produkcí najednou nebyl zájem. Dveře do světa velkého filmu se před Pavlem Mangou uzavřely.
Spirálou závislostí, dluhů a sociální fobie až na samotné dno
Pavel Mang nastoupil na obchodní akademii, ale ztráta herckého snu a neschopnost vyrovnat se s nálepkou „bývalé dětské hvězdy“ si vybraly svou krutou daň. Kamkoliv přišel, lidé v něm stále viděli malého akrobata z televizní obrazovky, což v něm prohlubovalo pocity méněcennosti a úzkosti.
Postupně se u něj rozvinula závažná psychická onemocnění – těžké deprese, panické úzkosti a hluboká sociální fobie. Strach z lidí a z okolního světa se snažil tlumit jediným prostředkem, který měl po ruce: alkoholem.
Jeho život se proměnil v chaotické přežívání. Živil se, jak se dalo – pracoval jako uklízeč, číšník nebo barman. Když pracoval ve vinárně, jeho konzumace alkoholu dosáhla děsivých rozměrů. „Prochlastal jsem i dva litry vína denně,“ prozradil v pořadu České televize 13. komnata. Alkohol mu však přinášel jen chvilkovou úlevu, po které následovaly ještě hlubší propady do temnot, záchvaty úzkosti a pochybnosti o vlastní hodnotě.
K psychickým problémům a závislosti se brzy přidaly i obrovské finanční trable. V chaotickém období si neplatil zdravotní pojištění, ignoroval úřední obsílky a postupně spadl do nebezpečné dluhové pasti. Bývalá národní hvězda se ocitla na úplném dně – bez peněz, s nalomeným zdraví, bez perspektivy a v neustálém strachu z budoucnosti.
Hodinářství, láska a boj za nový začátek
Když už se zdálo, že příběh Pavla Manga skončí tragicky, tak jak tomu bývá u mnoha jiných dětských hvězd, zasáhla náhoda a silná vůle. První krok z dluhové pasti představovala práce v hodinářství. Tvořivá a přesná práce s jemnou mechanikou dala Pavlovi do života řád a pocit smysluplnosti. Postupně se vypracoval, začal podnikat a věnoval se dovozu luxusních švýcarských hodinek.
Opravdový zlom však přišel v osobním životě. Pavel se odstěhoval z Prahy do Berouna, kde potkal svou životní lásku Ivu. Zajímavé je, že Iva o jeho slavné minulosti neměla zpočátku ani tušení. Pavel o roli Vaška Karasa před novými lidmi zásadně nemluvil a minulost se snažil vytěsnit. „Až když na mě známí na ulici volali ‚Nazdar, Vašku‘, začala se divit,“ vzpomínal po letech s úsměvem.
V roce 2011 se s Ivou oženil a přijal za svou její dceru Evičku. Přestože se jim vlastní společné dítě ani s pomocí lékařské péče nepoštěstilo mít, Pavel rázně odmítl myšlenky na to, že by svou rodinu opustil. „Nikdy bych svou manželku neopustil jen proto, abych mohl mít biologického potomka s jinou ženou,“ prohlásil pevně.
S podporou milující rodiny přišlo i rozhodnutí definitivně zatočit s alkoholem. Pavel vyhledal odbornou pomoc u zkušené terapeutky. Společně začali rozkrývat stará traumata ze ztraceného dětství a učit se žít bez berličky v podobě alkoholu. Dnes je z Pavla Manga zarytý abstinent, který ví, že stačí jediný lok k tomu, aby se celá těžce vybudovaná věž zbortila.
Z televizního akrobata manažerem a starostou obce Trubín
Dnes byste v dospělém muži útlého blonďatého chlapce z Cirkusu Humberto hledali jen stěží. Pavel Mang se proměnil v robustního muže s vřelým úsměvem a velkým smyslem pro sebeironii. Zkouškám osudu dokáže čelit s nadhledem a rád si vystřelí ze své váhy i z představy, že by měl dnes na hrazdě předvádět salta.
Profesně zakotvil v oblasti bezpečnosti, kde pracoval jako vedoucí manažer kontroly a kvality. V roce 2023 však v jeho životě nastala další nečekaná kapitola. Odstěhoval se do malé obce Trubín na Berounsku, kde se zapojil do místního dění. Když předchozí starostka ze zdravotních důvodů odstoupila, sousedé ho přemluvili, aby kandidoval.
Pavel výzvu přijal a byl zvolen starostou obce Trubín za ODS. Ačkoliv původně plánoval funkci vykonávat při svém běžném zaměstnání jako neuvolněný starosta, brzy pochopil, že dělat věci napůl neumí. „Původně jsem si myslel, že to zvládnu při práci. Ale po tři čtvrtě roce jsem pochopil, že bych to možná vydržel ještě tak rok. A pak by mě odvezli někam na ARO,“ vysvětlil se svým typickým humorem. Rozhodl se proto plně věnovat pouze obecnímu úřadu.
Jako starosta Trubína řeší každodenní starosti občanů: stavbu kanalizace, opravy chodníků, rekonstrukce návesních rybníků, zatoulané psy i spádovost dětí do škol a školek. Pustil se dokonce do dalšího studia – studuje vysokou školu se zaměřením na veřejnou správu a doplnil si vzdělání v programu MBA pro zřizovatele škol. S nadsázkou říká, že si na stará kolena vynahrazuje školní léta, o která v dětství kvůli natáčení přišel.
Smíření s minulostí a návrat před kamery
Roky trvalo, než byl Pavel Mang schopen se na Cirkus Humberto vůbec podívat. Vnitřní blok a vzpomínky na náročné natáčení mu v tom dlouho bránily. Dnes už se však na slavný seriál dívá s pokorou a nadhledem.
„Vždycky, když začnou jednou za čas Cirkus Humberto opakovat, tak se roztrhne pytel s novináři, to je taková klasika. Co dělám? Koukám na to. Ovšem poprvé v životě pozorně vše sleduji od prvního dílu. Seriál vcelku jsem ještě nikdy neviděl, pokaždé jen nějaký ten díl. Roky jsem měl vnitřní psychický blok to sledovat,“ přiznal smířeně.
Cirkusové prostředí navíc ze svého srdce nikdy zcela nevymazal. Lidé od cirkusu jsou pro něj stále jako velká rodina, která drží pospolu a na kterou je spolehnutí. V roce 2021 se po více než dvacetileté přestávce dokonce vrátil před filmové kamery a v celovečerním snímku Artura Kaisera Cirkus Maximum si se chutí zahrál roli policisty.
Zdroje: Read Zone, Naše Praha, 1.pluska
