Divišův bleskosvod dnes zdobí každý dům. Ne vždy se ale těšil popularitě

Václav Prokop Diviš (26. března 1698, Helvíkovice u Žamberka – 21. prosince 1765, Přímětice u Znojma), vlastním jménem Václav Divíšek, byl fascinující osobností 18. století. Tento český katolický kněz, premonstrát, teolog, fyzik, přírodovědec, léčitel, hudebník a vynálezce se nesmazatelně zapsal do historie především díky svému bleskosvodu, i když jeho geniální myšlenky předběhly svou dobu a ne vždy se setkaly s okamžitým uznáním.

Narodil se do chudé zemědělské rodiny Divíškových v Helvíkovicích u Žamberka. Již od útlého věku projevoval mimořádné studijní nadání. Díky přímluvě svého příbuzného, Jindřicha Dušíka, rektora jezuitské koleje ve Znojmě, byl přijat na jezuitské latinské gymnázium ve Znojmě jako stipendista premonstrátů Louckého kláštera. Po složení řeholního slibu přijal jméno Prokop a své příjmení změnil na Diviš.

V roce 1720 vstoupil do premonstrátského řádu v Louce u Znojma. V září 1726 byl vysvěcen na kněze a zároveň se stal učitelem přírodních věd. Roku 1729 byl jmenován profesorem filosofie a teologie. Své akademické vzdělání završil v roce 1733, kdy úspěšně obhájil disertační práce a získal doktoráty z teologie v Salcburku a z filosofie v Olomouci. Po promoci v Salcburku byl jmenován podpřevorem kláštera v Louce.

V roce 1736 přijal vedení farnosti v Příměticích u Znojma, kde se jako farář v kostele svaté Markéty mohl naplno věnovat svým průkopnickým experimentům. V letech 1741–1742 se Prokop Diviš na čas vrátil do Louckého kláštera jako převor, kde se mu díky své prozíravosti podařilo zachránit klášter před zkázou během války o rakouské dědictví. Po roce se však vrátil zpět na přímětickou faru, aby pokračoval ve svých vědeckých bádáních.

Prokop Diviš se s nevídanou vášní ponořil do studia statické elektřiny. Vlastnoručně si sestrojil „elektrum“ – skleněnou kouli, jejímž otáčením a třením o telecí kůži získával elektřinu. Při pozorování bouřek si uvědomil, že blesky a hřmění mají elektrickou podstatu, což byly stejné jevy, které sledoval při svých pokusech. Jeho pověst se brzy dostala až k císařskému dvoru ve Vídni.

V roce 1750 byl dokonce vyzván, aby své experimenty demonstroval před císařem Františkem Štěpánem I. Lotrinským a císařovnou Marií Terezií, kteří byli jeho prací nadšeni a odměnili ho zlatými medailemi. Diviš také udržoval čilou korespondenci s vědci z celého světa, včetně Leonharda Eulera.

Tragická smrt profesora Georga Wilhelma Richmanna, kterého v roce 1753 zabil blesk při experimentech v Petrohradě, inspirovala Diviše k sepsání pojednání o svádění elektrických výbojů z mraků do země. Ačkoli jeho teorie, prokládané citáty z Bible a „elektroteologickými“ úvahami, nebyly vědeckou komunitou vždy plně doceněny, Diviš se nevzdal a rozhodl se svou vizi zrealizovat.

Vedou se spory, zda byl Divišův Bleskosvod opravdu první, jelikož ve stejné období pracoval s podobnou myšlenkou také vědec Benjamin Franklin.

Dne 15. června 1754 vztyčil v Příměticích svůj „meteorologický stroj“ (machina meteorologica), který je dnes považován za první uzemněný bleskosvod na světě. Tento impozantní aparát se skládal z vodorovného železného kříže umístěného na původně patnáctimetrovém (později 41,5 m vysokém) stožáru. Na ramenech kříže bylo umístěno 12 kovových krabic obsahujících silnou vrstvu železných pilin a asi 400 ostrých kovových hrotů směřujících k obloze. Celá konstrukce byla vodivě spojena se zemí třemi řetězy. Divišův záměr byl unikátní: chtěl trvale vyrovnávat napětí mezi nebem a zemí, a tím předcházet samotnému vzniku blesků. I když se jeho koncepce lišila od té Franklinovy, jeho stroj efektivně fungoval i jako bleskosvod.

Zatímco Divišův bleskosvod stál v Příměticích již v roce 1754, americký vědec Benjamin Franklin, který s důkazem elektrické podstaty blesku přišel v roce 1749, postavil svůj uzemněný tyčový bleskosvod ve Filadelfii až v roce 1760. Ačkoliv Franklinův jednodušší a ekonomičtější design se později stal celosvětově rozšířenějším (první Franklinův bleskosvod v Čechách byl vztyčen v roce 1775 na zámku Měšice u Prahy), Divišovo prvenství v konstrukci uzemněného bleskosvodu je nepopiratelné.

Diviš svá pozorování pilně zaznamenával a sepsal je do rozsáhlého pojednání „Magia naturalis“ (O podstatě atmosférické elektřiny), které věnoval Marii Terezii. Paradoxně, i když jeho vynález fungoval, obyvatelé Přímětic ho v roce 1759 obvinili z toho, že rozhání mraky a způsobuje extrémní sucho. V březnu 1760 proto vtrhli na faru, strhli a zničili celou konstrukci. Ačkoliv ho vesničané o rok později sami požádali o obnovení bleskosvodu, Diviš už ho na původním místě znovu nepostavil.

Prokop Diviš nebyl jen lovcem blesků. Byl také vynikajícím hudebníkem a v roce 1753 sestrojil unikátní elektrický strunný nástroj zvaný „Denis d'Or“ (Zlatý Diviš). Tento nástroj s 790 kovovými strunami, 3 klaviaturami a trojitým pedálovým systémem byl napojen na elektrickou energii z leydenských lahví, přičemž elektřina měla „čistit“ zvuk strun. Denis d'Or, který podle dobových zpráv dokázal nahradit celý orchestr, okouzlil i císaře Josefa II. Nástroj se však bohužel do dnešní doby nedochoval.

Diviš se rovněž věnoval využití statické elektřiny pro léčebné účely. Pozoroval její pozitivní vliv na léčbu ochrnutí, revmatismu a svalových křečí. Jeho metody, ačkoli podporované dvorním lékařem Marie Terezie Gerardem van Swietenem, se nesetkaly s širokým uznáním v Rakousku a mnoho jeho pojednání muselo být publikováno v zahraničí kvůli cenzuře.

Prokop Diviš zemřel v prosinci 1765 ve Znojmě. Jeho jméno je dnes zvěčněno na budově Národního muzea v Praze a jeho odkaz připomínají kopie jeho bleskosvodu u jeho rodného domku v Helvíkovicích (součást Městského muzea v Žamberku), na budově Divišova divadla v Žamberku a u Památníku Prokopa Diviše v Příměticích u Znojma. Přestože mu nebylo vždy dopřáno plné uznání za jeho průkopnické objevy, Prokop Diviš zůstává jedním z nejvýznamnějších českých vědců a vizionářů, který předběhl svou dobu a položil základy pro budoucí vývoj v oblasti elektřiny a ochrany před blesky.

Zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, idnes, irozhlas, Dvojka rozhlas, Prima Zoom, Euro zprávy