Smutné prvenství: Český vynálezce nafilmoval jako první svou smrt (video)

Svět na počátku 20. století stál na prahu nové, dechberoucí éry. Éry létání. Zatímco první piloti se s odvážnou elegancí vznášeli v křehkých strojích nad zemí, v hloubi duše věděli, že každý let může být ten poslední. Zrodila se tak naléhavá potřeba – potřeba padáku, který by dokázal zachránit lidský život v nečekané katastrofě. A právě v tomto revolučním období se na scéně objevil nenápadný, ale neobyčejně ambiciózní muž. Krejčí z českého Štětí, Franz Reichelt. Muž, který byl ochoten obětovat vše, aby splnil odvěký sen lidstva: létat jako pták.

Franz Reichelt se narodil 16. října 1878 ve Štětí v rodině krejčího. Řemeslo se stalo jeho osudem, ale jeho srdce toužilo po velkém světě. A tak se v roce 1898 přestěhoval do Paříže, kde se po získání francouzského občanství přejmenoval na Françoise Reichelta a brzy si otevřel úspěšný módní salon. Jeho podnik prosperoval, a on se zdál být dalším z mnoha úspěšných emigrantů.

Jenže v té době vypsal vlivný francouzský letecký klub Aéro-Club de France velkorysou odměnu. Hledal funkční záchranný padák pro piloty a nabízel za něj 5000, později dokonce 10 000 franků. Pro Reichelta, muže s hlubokými znalostmi látek a nezdolnou touhou po inovacích, to byla výzva, kterou nemohl ignorovat. Zatímco jiní padáky testovali, on se rozhodl jít jinou cestou. Využil své krejčovské dovednosti a začal pracovat na něčem naprosto převratném – na létajícím obleku. Vize byla prostá: oblek, který by pilot mohl nosit a v případě nouze ho jediným pohybem proměnit v padák.

Reicheltovy první pokusy se odehrávaly v tichosti, za zavřenými dveřmi. Testoval své padákové obleky na figurínách, které shazoval z pátého patra svého domu. I když se mu některé dílčí úspěchy podařily, další prototypy selhávaly. A co víc, když se odvážil skočit sám z 8-10 metrů vysokých plošin, pokaždé si přivodil zranění, včetně zlomené nohy. Nikdo by se mu nemohl divit, kdyby své bláznivé nápady vzdal. Reichelt však věřil, že za nezdary může jen jedna věc – nedostatečná výška. Byl přesvědčen, že jeho vynález potřebuje volný prostor k plnému rozvinutí. A jediným místem, které mu mohlo poskytnout dostatečnou výšku a symbolickou sílu, byla Eiffelova věž.

Po dlouhém roce, kdy ho úřady neustále odmítaly, konečně dosáhl svého. Získal povolení k provedení demonstrace. Policisté a zástupci Aéro-Clubu byli přesvědčeni, že bude testovat na figuríně. Nikdo netušil, jakou tragickou hru osudu si pro ně Reichelt připravil.

Bylo 4. února 1912, mrazivé a větrné ráno. V osm hodin se u úpatí Eiffelovy věže shromáždily davy zvědavců, novinářů a policistů. Reichelt, oděn do svého nejnovějšího vynálezu, vystoupil z auta. Oblek z pogumovaného hedvábí, který vážil pouhých 9 kilogramů, se na první pohled nelišil od běžného svrchníku. Novinářům nadšeně vysvětloval, jak jeho vynález funguje, a jeho oči planuly naprostým přesvědčením.

Když se policie dozvěděla, že Reichelt hodlá skočit osobně, pokusili se mu v tom zabránit. Stejně tak ho odrazovali jeho přátelé, kteří s ním stoupali na věž. Přesvědčovali ho, aby počkal na klidnější den a použil raději figurínu. On však neposlouchal. Cestou nahoru ještě zvolal k davu: „Brzy se uvidíme!“ (À bientôt!). Reichelt, vizionář, který se cítil nepochopen, byl odhodlán dokázat světu, že jeho sen je realitou. V rozhovoru pro Le Petit Journal se svěřil: „Chci ten experiment vyzkoušet sám a bez podvádění. Chci dokázat hodnotu svého vynálezu.“

V 8:22 ráno, obklopen davam, vystoupil Reichelt na první plošinu, ve výšce 57 metrů nad zemí. Položil si stoličku, udělal krok a s úsměvem na tváři se vrhl do prázdnoty.

To, co následovalo, se stalo děsivou senzací, která obletěla celý svět. Reicheltův padák se otevřel jen částečně, složil se kolem jeho těla jako obří, klesající netopýr a proměnil jeho let v ničím nebrzděný pád. Po pár sekundách dopadl s ohlušující silou na zmrzlou zem. Vytvořil patnáct centimetrů hluboký kráter. Reichelt, na místě mrtev, utrpěl četné zlomeniny, rozdrcenou lebku a páteř. Pozdější pitva ovšem odhalila ještě tragičtější skutečnost – zemřel již během pádu na infarkt.

Reicheltova smrt, natočená na film a zveřejněná na titulních stranách novin, šokovala a fascinovala celý svět. Stal se symbolem odvahy, ale také arogance a pošetilosti. Jeho příběh je mementem, že i ta největší vášeň a víra nemůže nahradit fyzikální zákony.

Ačkoliv Reicheltův osudový skok skončil naprostým selháním, paradoxně se stal inspirací. Jeho vize sbalitelného padáku nezůstala zapomenuta. Američtí kaskadéři a vynálezci navázali na jeho práci a zdokonalili létající obleky, které dnes známe jako wingsuity. Franz Reichelt, rodák ze Štětí, tak sice tragicky selhal, ale jeho oběť otevřela cestu pro další generace snílků a letců.

Jeho odkaz je jasný: každý pokrok si žádá svou cenu a pro létání musela lidská touha zaplatit jednu z nejvyšších. Cenu života.

Zdroje: Wikipedia, 100+1, Český rozhlas, Muži v Česku