Článek
Autorka článku o dostatečném důchodu 20 000 Kč píše ve svém profilu, že je hrdý mileniál, baví ji nastavovat lidem zrcadlo a vytahovat na světlo lidskou hloupost. Za svými názory si stojí a kdo s nimi nesouhlasí, nepobral podle ní příliš inteligence.
Jsem také hrdým mileniálem, ale i realistou. Mám pochopení pro ty, kteří mají v životě méně štěstí a nezávidím těm, kteří se mají lépe. Každý jsme strůjcem svého štěstí, ale ne zcela.
Na každý se narodil šťastně
Žijeme z toho, co nám dají naši rodiče. Nemyslím tím kapesné, ale základ do života v podobě péče v raném dětství, vzdělání, obživy a sociálního začlenění. Od toho se odráží celý náš život. Zručný člověk s průměrným vzděláním a inteligencí se o sebe dokáže celkem slušně postarat. Získá dobře placenou práci, dokáže něco uspořit a třeba i vybudovat nějaký ten pasivní příjem. Jsou ale lidé, kterým život postavil do cesty více překážek než ostatním. Nedostalo se jim vzdělání, protože museli před dokončením střední školy pracovat, potýkají se se zdravotními komplikacemi, nebo jsou méně chápaví a nechávají se odírat ostatními. Takový člověk často nedosáhne na průměrnou mzdu, ani posléze na zmíněný důchod 20 000 Kč. A pokud má mzdu, ze které pokryje nanejvýš základní potřeby, nezbývá mu nic co by mohl odkládat na spoření, natož si vybudovat pasivní příjem.
Nerozumím tomu, že je autorka natolik zaslepena svou dokonalostí, že dokáže nasypat všechny důchodce do stejného pytle aniž by se pozastavila nad tím, že ne všichni jsou stejní. Vzhledem k tomu, že se označuje za mileniála, je relativně mladá a důchodový věk má vzhledem k prodlužujícímu se odchodu do penze v nedohlednu. Nedivím se tedy, že o důchodcích mluví jako o opečkách v zoo, na které se jde jedou do roka podívat a nezajímá jí co jí a kolik stojí veškerá péče o ní.
Se zlatou lžičkou v konečníku se kritizuje snadno.
