Fotky s tátou vyvolaly peklo: Dcera Stanislava Grosse čelí nenávisti

Stanislav Gross byl jeden z našich nejvýraznějších politiků přelomu tisíciletí. Jeho životní dráha vedla od vyučeného elektromechanika k nejmladšímu premiérovi v historii České republiky. Byla plná vzestupů, pádů, ale také kontroverzí, které dodnes rezonují pamětí veřejnosti.

Cesta budoucího premiéra vedla po maturitě na Střední průmyslové škole dopravní do lokomotivního depa, kde pracoval jako elektromechanik. Krátce po absolvování základní vojenské služby se však v roce 1990 aktivně zapojil do politiky v nově se formující polistopadové éře. Jeho politickým domovem se stala obnovená Česká strana sociálně demokratická, kde se rychle prosadil díky svému komunikačnímu talentu. V rámci ČSSD se stal Gross brzy klíčovou postavou, kdy se jako předseda Mladých sociálních demokratů zasadil o zvolení Miloše zemana do čela strany a stal se tak jeho blízkým spojencem.

Politická kariéra Stanislava Grosse nabrala rychlý spád v roce 1992, kdy byl zvolen do nově vytvořeného Parlamentu České republiky. Od roku 1995 zastával funkci předsedy poslaneckého klubu ČSSD, v dubnu roku 2000 byl dokonce jmenován ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana. Tuto funkci si udržel i přes obvinění z obklopování se kontroverzními osobami, a to i za vlády Vladimíra Špidly.

Dne 26. července 2004 se díky shodě okolností a demisi Vladimíra Špidly stal Stanislav Gross ve svých 34 letech nejmladším premiérem v historii České republiky. Krátce po nástupu do funkce čelil Gross a jeho strana krajským a senátním volbám v listopadu 2004. Jeho předvolební kampaň s heslem „Myslím to upřímně“ vzbudila značnou pozornost. Během kampaně se dostal do sporu s prezidentem Václavem Klausem a podepsal Evropskou ústavu v Římě, čímž zastal roli Klause, který k ní měl dlouhodobě negativní postoj. Ve volbách pak ČSSD utrpěla porážku.

Na začátku své politické kariéry vystudoval Stanislav Gross Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a později získal titul JUDr. na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Jeho studium však nebylo bez kontroverzí, když se objevily kritické hlasy ohledně jeho průběhu.

Na konci ledna 2005 otřásla Grossovou premiérskou pozicí aféra kolem financování jeho bytu v Praze na Barrandově. Deník MF Dnes zpochybnil původ peněz na jeho nákup, což vyvolalo vlnu kritiky ze strany médií i opoziční ODS. Grossova vysvětlení o půjčce od strýce totiž nepřipadala nikomu příliš věrohodná. Po narůstajícím tlaku ze strany koaličních partnerů Gross oznámil rezignaci na funkci premiéra, odešel z politiky a začal pracovat jako advokát.

V roce 2007 se stal 31% vlastníkem společnosti Moravia Energo, o rok později si s manželkou pořídili luxusní apartmán v Miami na Floridě a další nemovitost v Praze. Tyto transakce se staly předmětem policejního vyšetřování.

Poslední roky života bojoval Stanislav Gross s amytrofickou laterální sklerózou, neurodegenerativním onemocněním, které ho postupně paralyzovalo. V roce 2014 se objevily první zprávy o jeho vážném stavu. Před svou smrtí se Gross veřejně omluvil všem, které v minulosti zklamal. Zemřel 16. dubna 2015 ve věku 45 let.

V souvislosti s jeho úmrtím se objevily i spekulace, že by se mohlo jednat o vraždu. Richard Dolejš, bývalý poslanec za ČSSD potvrdil, že Stanislav Gross před svou smrtí trpěl pocitem, že se stal obětí zločinu. Dva měsíce před smrtí se Gross sešel s Dolejšem a Lubomírem Zaorálkem, během této schůzky se zmínil o nálezu těžkých kovů v jeho organismu, což v něm vyvolalo podezření, že za jeho onemocněním stojí třetí osoba. Díky Dolejšovi se tato zpráva dostala k policii, která celou věc prověřila, ale nakonec konstatovala, že nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu.

Tento rok uběhlo deset let od smrti na Stanislava Grosse. Jeho dcera Natálie k příležitosti tohoto výročí zveřejnila několik fotografií ze soukromého alba, ze kterých je patrné, že byl vedle své politické profese milujícím tatínkem, který se dokázal naplno věnovat rodině. Příspěvek však část národa nečekaně pobouřil. Zatímco některým je líto malé Natálie, která ve dvanácti letech přišla o tatínka, jiní neudrželi své emoce na uzdě a bez špetky studu se začaly do zesnulého Grusse a jeho dcery obouvat. Uživatel Milan píše: „Byl to zloděj a podvodník, okradl ČR.“ Antonín dodal: „Ať se smaží v pekle.“ Podle Simony byl „nesympatický zloděj bez špetky morálky,“ a je taková podle ní i Natálie. Hynek píše: „Nám tvůj tatínek zloděj nechybí.“ Václav dokonce zaútočil přímo na Natálii: „Doufám, že nevyužíváte známosti svého mrtvého otce ke zvýšení dosahu profilu. I když je fakt, že by to bylo příhodné uctění jeho památky.“

Mezi komentáři se naštěstí objevují i slova podpory, jako například od Moniky: „Byla jste rozkošná holčička, jako princezna. Tatínek bude chybět celý život, ale určitě Vás hlídá i jako anděl.“ Jan ho znal dokonce osobně: „Potkával jsem každou chvíli taťku u Kaskád na Barrandově. Velmi milý chlap“

Někteří lidé se možná cítí být vládou Stanislava Grosse dotčení, zaslouží si ale jeho dcera takové reakce od cizích lidí? Vždyť v době, kdy byl na vrcholu své politické kariéry, se Natálie učila teprve chodit.

Zdroje: Idnes, Deník, Seznam Zprávy, Český rozhlas Plus, Wikipedia